Prokletý ostrov

"Kdo je 67?" Mě tedy odpověď na tuto otázku nepřipadala až tak složitá, ale to by nebylo to nejhorší. Já jsem se totiž celkem nehorázně v ostrovním mystériu nudil a poměrně záhy mi bylo zcela jedno, kdo je doktor, kdo pacient, kdo detektiv a jestli nějaký ostrov vůbec existoval. Já jsem totiž letadlo a žádný filmový kritik, takže hodnotím míru obdržené zábavy a to tedy žádný zázrak nebyl. (04.12.2015)

Luxusní filmová záležitost jaká se už v dnešní době netočí. Prokletý ostrov mi celou dobu připomínal Kubrickovo Osvícení. Ta atmosféra, ta hudba, ta rozvážnost režie, práce s kamerou a postupné odkrývání a vývoj příběhu. Celé to neuvěřitelně funguje a i když je jasné z trailerů o čem celá zápletka bude moc rád jsem se nechal unést vyprávěním. Stopáž je sice delší ale mě opravdu nevadila a bylo to mých nejrychlejších 137 minut v kině. Plně se stotožňuji s názorem POMa. A Dicaprio? Ten má u mě jasného Oscara. Zaslouží si ho. Doufám, že Oscarová noc bude patřit Avataru a Shutter Islandu. 95% (02.03.2010)

90% Scorsesemu přeji především hodně zdraví a elánu, protože pokud hodlá i v následujících letech pokračovat v nastavené kvalitě, máme se na co těšit. SHUTTER ISLAND jsem už četl pár měsíců před premiérou, připravil jsem tak o pár překvapení, ale rozhodně zůstává dojem z absolutní filmařiny. Shutter Island poutá každým záběrem, střih je výtečný a DiCaprio se pomalu šplhá do žebříčku mých oblíbených herců. (07.03.2010)

Průhledné, ze začátku zbytečně a nevím proč, melodramatické. Už mám celkem po krk filmů, které chtějí jednou větou na konci udělat snímek více zajímavým, co z toho, když ten devadesátiprocentní zbytek skutečně znatelně pokulhává. První velké zklamání roku. Aspoň, že ten jindy nevýrazný Mark Ruffalo se vytáhl. (14.04.2010)

„Už jsem něco takového viděl.“ Budu trochu spoilerovat, čtěte proto raději až po zhlédnutí. Napoprvé a až do zdlouhavé vysvětlovací pasáže paranoidní, z Hitchcockova odkazu a béčkových hororů čerpající krimi thriller. Napodruhé atmosférické drama zatěžkané otázkami, které si Scorsese klade v celé své filmografii (je horší emocionální, nebo fyzické násilí?; zůstat v přijaté roli, nebo odhalit svou pravou tvář?; přijmout vinu, nebo se jí nechat pohltit?). Druhé zhlédnutí bohužel neodhaluje jenom promyšlenou distribuci indicií vedoucích nás k finálnímu odhalení, ale také neschopnost filmu fungovat současně na obou rovinách. Potěchu ze zručně natočené, třebaže ne úplně hladce plynoucí žánrovky (záběry do sebe nezapadají stejně elegantně jako třeba v Casinu), narušují dlouhé dialogové scény, v nichž se řeší Velké téma, které zase Scorsese nemůže pořádně rozpracovat, protože by tím sebe i nás připravil o radost z přítomnosti brakových doplňků, jako jsou nacisti, masové vraždy, tajuplný maják nebo lobotomie. Zkrátka kazí zábavu tím, že z ní chce vytěžit něco víc, což se projevuje i výrazným zredukováním vtipných slovních výměn mezi Chuckem a Teddym z knižní předlohy (která se mimochodem čte jedním dechem i jako žánrová jednohubka i jako napínavý příběh, za nímž se možná skrývá něco víc). Inspirativnější mi proto přijde sledovat Prokletý ostrov, i za cenu lehké nadinterpretace, jako víceúrovňovou psychoanalytickou lahůdku pro všechny žižekovce (Teddy neustále přechází mezi různými patry, jež můžeme vnímat jako „levely“ jeho mysli; doktor Cawley obeznámený s Teddyho sny zosobňuje podvědomí; Chuck, oslovujícího ho „šéfe“, naopak představuje jeho – zdánlivě – kontrolované ego), která svým narativem – zřejmě nezáměrně – připomíná videohru (restartování mise, sbírání předmětů a luštění hádanek, Teddy coby Laeddisův herní avatar…). Vyberte si, co je vám bližší. Jakékoli má chyby, jedna návštěva Prokletého ostrova vám skoro jistě stačit nebude 85% Zajímavé komentáře: POMO, Marigold, tron, FlyBoy, Šakal, Desperado, Zandelee, Triple H, Martinius (30.08.2012)