Prokletý ostrov

Tak spojení Scorsese a Caprio funguje i u mysteriózního hororu, což se tak úplně čekat nedalo, ale bylo to fakt hutně tajemný a atmosférický, nicméně závěrečná pointa nepatří zrovna k těm nejoriginálnějším a pár scén, rekrutujících se převážně z flashbacků DiCapria, je dost nepřesvědčivě zahraných, ale všechno to vynahrazuje perfektní temnej nádech celýho filmu a prostředí psycho léčebny pro vrahy, který je pro tyhle mysteriózní horory jak dělaný. (18.03.2010)

"Veľkú pointu" som vedel vopred, ale napriek tomu (alebo práve preto?) som celý čas chrochtal blahom a uvažoval, kedy som naposledy videl taký perfektne premyslený, tematicky vrstevnatý, žánrovo hravý, výborne napísaný, bravúrne zahraný (Oscara pre Lea, prosím, je najvyšší čas) a skvele natočený film. Marty strikes back. Vo veľkom štýle. Pri scéne s jazierkom som plakal ako dážď - parádny výbuch postupne gradovaných emócií. Zatiaľ jasný film roka. (02.03.2010)

V zevrubném náhledu relativně "jednoduchý" psychothriller (vlastně si pořád "jede to svoje"), jehož převážně dialogové snažení během prvních 3/4 filmu vlastně jen buduje půdu pro mocné finále, které svou pomalou důkladností a silou neústupné vlny tsunami smete jak filmovou postavu, tak nevěřícího diváka za obrazovkou (ne, nemyslím si, že zvrat je předem odhalitelný, pokud o filmu nic nevíte). Mistrný vypavěč Scorsese, znatelně ovlivněn klasicku školou Hitchcocka, však dokáže putování k vyvrcholení zpříjemnit silnými flashbacky, nenápadnými indiciemi, které si zasadíme do kontextu až později a v neposlední řadě také pěkným vizuálnem. 9/10 (21.03.2010)

Abych byl upřímný, tak Scorseseho díla v novém tisíciletí (kromě The Departed) šla dost mimo mě. Proto jsem přistupoval k Shutter Island dost skepticky .... Tentokrát jsem ale už od prvních záběrů zjišťoval, že Scorsese je v úžasné formě a že mě čeká vyjímečný zážitek. To, co se ve mě dělo po dopadu významu poslední věty, zažívám u filmů vůbec nejraději .... Pokud bych svůj zážitek mohl k něčemu přirovnat tak snad k honu na zajíce. Scorsese mě v průběhu více než dvou hodin mistrovsky nadháněl. Já se všem jeho "střelám" vyhýbal a ujišťoval jsem se v tom, jak je ve svém honu předvídatelný. Těsně před koncem jsem si oddechl s tím, že jsem si hon užil a hlavně ho přežil. Při poslední větě jsem si ale uvědomil, že mám kulku v srdci .... (29.03.2010)

K zbláznění dokonalé, "kafkovsky geniální". Hitchcock není mrtev, jenom si změnil jméno na Scorsese. Dodatek: přestože se jedná o film, který vypadá jako něco od Hitchcocka, jde spíše než o vysoustruženou žánrovku o charakterovou studii ala Michael Powell. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem si nadšeně říkal a pochvaloval, nakolik polemicky se pracuje se žánrovým odkazem, jak může být vybočení ze stylistického systému opojné a jak nápaditě jsou jednotlivé scény inscenovány, že je to celé hrozně chytře odvyprávěné, s precizně dávkovanými informacemi umožňujícími dva zcela odlišné výklady. Chápu ale, že to béčkové aranžmá spoustu lidí zmate, i když si myslím, že vypořádání se s béčkovou veteší je zvládnuto důsledněji a podvratněji než u posledního Spielberga a Kellyho (nejde o to, že pointa je předvídatelná, když neomyslitelně patří k filmům z 50. let, v jejichž stylu se celý snímek nese; navíc je posledním záběrem podvrácena). Je nutné si taky uvědomit, že prostřednictvím žánrové dobové kinematografie se film vyrovnává s kolektivní vinou a (po)válečným odkazem, a tak je velice aktuálním, přestože jde o dobovku. P.S. Osobně nepředpokládám, že by letos tuhle pecku něco překonalo... a pokud, pravděpodobně umřu v kině blahem. (21.02.2010)