Lidice

Já jsem strašně rád, že film Lidice vzniknul. Samozřejmě natočit tak velký časový rozpjetí, ve kterým se toho odehrává tolik, že v každým sále největšího multikina by se mohli promítat Lidice s jinak vyprávěným příběhem a ještě by mnoho příběhů stálo frontu před promítací kabinou je nesmírně těžký. Nicméně respektuju Petrovo pojetí a pokusím se vyjádřit ze svých pocitů. Troufnu si říct, s ohledem na tragedii o který film pojednává, že film mohl být mnohem emotivnější, tady minimálně první část vázne, protože se zaměřuje na příliš mnoho postav a na žádnou dostatečně. Třeba osud Zuzany Bydžovské považuju za vyloženě odfláklý, právě z její pohledu se muselo jednat až do osudné noci o nejtragičtější a nejemotivnější příběh. Naopak osudu Karla Rodena, kterého natáčení filmu zastihlo v mimořádný formě se příběh věnuje nejvíc, jenže on je vlastně naprostou většinu filmu mimo Lidice a právě díky jeho hereckýmu výkonu a obrovskýmu charisma stahoval moje emoční vypětí z Lidic směrem ke své postavě, což se paradoxně ukázalo ku škodě věci. Schopnost nepodcenit žádný dobový detail,oblečení, náš státní znak, autobusy, atd, dodávalo filmu velmi kvalitní atmosféru. Zřejmě nejhoršího se dočkáme při sledování atentátu na RH, nejen že atentát způsobem natočení působil až směšně, ale bylo zřejmé, že ve filmu nemá co dělat. Samotný masakr v Lidicích nebyl natočen špatně, hlavně začátek, kdy se nacisti na Lidice připravují a vesnici postupně uzavírají považuju za vynikající. Hrozně mě potěšilo, že Petr při popravách ukázal obyvatele Lidic v nejdůstojnějším možným světle, když za nic, tak za tohle si ode mě zaslouží obrovskou pochvalu a pak přišlo něco, co jsem už nečekal. Konec války a film pro mě najednou dostává absolutně nejemotivnější náboj, to bylo fakt komorní, pietní a nádherný a jen to potvrdilo mou tezi, že soustředit většinu děje výhradně do Lidic, dostali bychom nejemotivnější český film v dějinách. Takhle je patrné, že nepříliš vyvedený scénář nedovolil Lidcím postavit příliš vysokej filmovej pomník, ale i přes to všechno je vidět snaha, aby Lidice měli co nejdůstojnější filmovej pomník a toho si já cením nejvíc. To Krysa SPK: Ne, tvůj komentář jsem si přečet rád a je mě 100x milejší a bližší než nabubřelost některých zdejších tragédů. (08.06.2011)

Kdyby tahle stupidita vznikla v Americe a vyprávěla o amerických dějinách, jinak byla ale natočena na stejné úrovni, všichni Češi by se tomu vysmáli a poslali to rovnou do těch nejodpadnějších končin. Já mám úctu k Lidicím, to ale neznamená, že musím automaticky přijmout jakýkoliv film o nich. Nebudu to ale s negativizmem přehánět. Když už nic, jsou Lidice na naše poměry dobře zvládnuté řemeslo, byť bez náznaku tvůrčí invence. (30.10.2011)

Možná to bude o půlhvězdu více než si zaslouží, ale stejně musím dát plný počet. Od Lidic jsem čekal leccos, ale že na mě tak zapůsobí, to ne. Vděčí za to v první řadě Mahlerovu výtečnému scénáři, který není nijak extrémně patetický, i přes množství postav je snadno čitelný, nic zbytečně nepřikrášluje... Zkrátka působí opravdu věrohodným dojmem. Nikolaevova režie je scénáři, dá se říct, přímo úměrná. Většinu stopáže decentní, v několika okamžicích velice silná. Náladě rozhodně přispěla i hudba (opravdu netuším, proč někomu vadí, že hraje takřka pořád), kamera, která ze všech barev asi nejvíce využívá modrou a šedou, a pak samozřejmě herci. Lidice určitě nejsou hezký film. Ale dobrý film, to ano. A dal-li jsem Habbermanovu mlýnu hvězdy čtyři, musím tady přitlačit. Ještě teď mě z toho, co jsem viděl, mrazí. (03.06.2011)

Obávám se, že jsem nalezla protipól k Protektorovi, byť jsou Lidice filmem příkladně jiným. Zatímco selhání Protektora se neslo v duchu falešné výpravy a falešné snahy o "jiné" drama na pozadí atentátu okořeněné o falešné herecké výkony a nevšedně lichou práci s tehdejší masmediální kulturou – v Lidicích máme atentát opět jen jako nefunkční vějičku na pozadí příběhu "skutečných" lidí. Filmu Petra Nikolaeva chybí pevná ruka dramaturga a proto se celek během celé stopáže tříští a tříští a nenalézá žádné pevnější návazné momenty. Ukrajování času probíhá ledabyle a ač je naznačen prolog už v roce 1939 a v závěru se setkáváme i s pointou nepointou pokvětnových dnů roku 1945, jakýs takýs konzistentní vývoj se týká jedině Šímy Karla Rodena. Naopak naprosto do ztracena vyznívá příběh padělatele Kowalskiho (Mariusz Osmelak) s celým absurdním koloritem tehdejšího vězeňství. Chybí základ příběhu panské kuchařky v podání Sabiny Remundové, totéž platí v půdorysu jinak zřejmě velice silného vztahu Šímové v podání Zuzany Bydžovské a Vaňkové v podání Zuzany Fialové. Bohužel naprosto selhávají všichni mladí v čele s Kubařovou a Adamczykem, nekonče pak například Šoposkou. Úvod, který by měl ukázat příběh lidí z Lidic ve všech základních nuancích všedního dne, se bohužel více podobá pokusům typu Rytmu v patách a bohužel v některých momentech dosahuje až parodie hodné seriálu Haló, Haló, což je trestuhodné. Lacině také vyznívá primitivní casting soustředěný v nejlepších rozpolcených rolí výlučně na slovenské herce, kteří už v prvním plánu splňují určitou cizorodost. Vedle Fialové se objevuje Roman Luknár jako Vlček a společně s Bydžovskou a Rodenem tvoří jediné pevné mantinely tohoto neukočírovaného fiakru. V očekávání a během příprav samotného lidického filmu, se objevily určité otázky kontrastující zejména s vyzněním Herzova Habermannova mlýna. Musím konstatovat, že výsledný Nikolaevův projekt si ukrojil příliš velké sousto, na které nestačil. Není zde rozdíl mezi úředním šimlem českého prospěchářského poštmistra a lidickými nacistickými pohlaváry, kteří jsou opět jen prospěchářskými byrokraty. Elitu Třetí říše zastupuje pouze ve dvou nicotných skicách Heydrich, který na tomto minimálním prostoru nepřekračuje odrážku z přehledové učebnice. Kontrastován je řadovým vojákem, který raději volí dobrovolnou smrt, než aby se podílel na transportu lidických dětí. Leč ani tento motiv není řádně rozvit. Čili ve spojení s pokrytectvím reprezentovaným poválečnou uměle vytvořenou lidickou pietou, nedocházím k žádnému souznění s vlastním národem a opět jen pociťuju zmar nad českou povahou. (03.06.2011)

Můžete plivat na to, jak to bylo natočené, jaký je scénář, kolik v tom hraje hudby, ale tu sílu událostí odepřít nemůžete. Takže krom toho, že film natočili, aby vydělal prachy, dalším záměrem bylo oprášit a připomenout, co se tehdy vlastně stalo! Dalším zajímavým aspektem je fakt, že můžeme film srovnat s Habermannovým mlýnem, u kterýho si většina diváků zanadávala, jaký byli Češi tehdy svině. Aniž bych to chtěl nějak shazovat, tady je vidět, že se lidem nedalo až tak divit. (06.07.2011)