Solaris

Cital som ju (bola to najoblubenejsia kniha mojej babicky), Lem uz nenapisal nic lepsie a tazko s nim zrovnavat v tomto smere akehokolvek ineho sci-fi autora ci autora vobec. Filozofia existencie, blizkosti, co robi cloveka clovekom a jeho dusu dusou? Aj nepodarena kopia ma viac citu ako zatrpknuty original, ktory si nieco ani na treti krat nechce priznat. A ja som najprv videl remake s Clooneym a vedel som, ze taka kniha sa neda sfilmovat. A predsa sa dala! A predsa Tarkovsky dokazal! Oplut kazdeho kto v tom vidi len nejaky art film pre nejaky rozbor ci co. Malo filmov naplni dusu a myslienky ako tento, malo sa moze zrovnavat s knihami. Malo vedie k zamysleniu ked sa znova na seba pozerame zhora ako to obcas robime aj bez knih ci filmu. Tento film je magia veduca k uvedomeniu si ani neviem presne coho... (15.06.2011)

Můj první Tarkovský, kterého jsem viděl a pořád jsem měl chuť se k němu vracet. Škoda jen, že nejsem vlastníkem nějakého DVD nebo kazety. :( Poezie filmu je hodně založená na tom, jak je člověk bezmocný rozhodnout o svém osudu. Muž, jehož mrtvá žena se znovu objeví v důsledku záření z planety Solaris, by nejraději zůstal navždy s ní nad touto planetou. Není mu však přáno a i přesto, že jeho milá je nesmrtelná a nezničitelná, o ní přijde. A přišel vlastně o svou ženu nebo to byl někdo úplně jiný. Sci-fi drama, které nadímru zaujalo i Američany, kteří na ně po rozpadu SSSR koupili práva a natočili si vlastní méně podařeny remake (20.05.2012)

Jak by se cítil rocker na koncertě vážné hudby? Asi jako já při sledování tohoto filmu. Opravdu ho nemohu hodnotit, neboť jsem se nudil, ale zároveň cítil, že jde neobvykle ještě o něco víc. Asi jako při čtení bible. Koho to baví? Ale nikdo neřekne, že je to o ničem. A tak volám po zasvěcení, po průvodci, po uvedení do tématu a jednou si to dám znovu. (05.06.2012)

S psychoanalytickým výkladem Slavoje Žižka je tento film zvláště dobrým soustem. (28.08.2012)

V pražských kinech se promítal od 31.5.1973 (Světozor) (14.02.2013)

Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1978/79. (02.06.2014)

Tenhle film je něco zvláštního... Atmosféra je skvělá svou záhadností (obzvlášť konec),díky které by nějaká ''lekačka'' byla asi na zástavu srdce (díkybohu, že ve filmu není lekací scéna). Vizuální síla je jeden z dúležitých faktorů tohoto filmu přesto, že nekteré vizuálně zajímavé pasáže děj moc neposouvají (jízda autem). Myšlenkové podhoubí přesto není ošizeno a donutí přemýšlet o težko pochopitelné komunikaci cizí formy života s člověkem. V tomto ohledu je Tarkovskijho komunikace s divákem skrze atmosféru a vizuál na podobné úrovni jako je tomu ve filmu. Právě proto je Solaris tak kouzelný. (04.01.2015)

Nemohu zapomenout na úvodní a zároveň na finální scénu, jak padají kapky do vody, spadané listí pomalu driftuje... Nepamatuju si ani, že by se mi tak jednoduchá scéna kdy zaryla do paměti. Koloběh života, nicotný detail, který to všechno přežívá. Je to hodně náročný snímek, je v něm mnoho krásných citátů, které jsou však vzhledem ke stopáži i nezapamatovatelné. Proto ale stojí za to si tento film neustále dokola pouštět. Obrazově je to nádherné, je až s podivem, čeho Tarkovskij dosáhl. Není to sci-fi s efekty, těch je tam minimálně, je to spíše drama. Scéna s jedoucími auty na dálnici jakoby tam nepatřila, ale v rámci filmu má svoje místo. Tarkovskij asi chtěj ukázat že i lidské přesouvání je podobné, jako ty kapky ve vodě a přidal k tomu hudbu, která má vzbudit dojem nepříjemnosti, nervozity. Na rozdíl od americké verze, která se snažila být akčnější a zapadla mezi známé sci-fi béčka, toto je film, který chytí a nepustí. (23.02.2015)

Ozaj pomalé sci-fi o zaujímavom fenoméne so scenárom plným "sovietskeho" pátosu.↵  Jednak všetky postavy boli stále vážne a zamračené. Jedine Kris Kelvin sa raz pousmial a ešte aj nemenované malé dievčatko na začiatku. No a temer všetky dialógy boli tak vyumelkované a neprirodzené, že mi pripomínali ľudí, ktorí majú nutkanie rozprávať pred publikom ale nevedia, čo povedať, a tak neustále tliachajú vatu z cudzích slov formulovanú v zložitých vetných konštrukciách. Trochu mi to evokovalo dialógy z Ikarie XB-1, ale tie boli prirodzenejšie. Tento samoľúby pátos mi vo filmoch naozaj vadí.↵  Nepotešilo ma ani to, že na plátne sa veľa o veciach diskutuje, ale máločo sa na ňom zobrazí. Rozpráva sa napríklad o vysielaní na Solaris či o návrate domov, ale nespomínam si, že by som to videl priamo na plátne - iba to, čo sa udialo potom. Neviem ako ostatní, ale ja sa chodím do kina v prvom rade pozerať, no toto bola skôr rozhlasová hra s obrazovým sprievodom.↵  Myslím si, že sa z tohto nápadu dalo vyťažiť viac, keby sa postavy chovali a rozprávali viac prirodzene a keby sa na plátne viac dialo a trochu menej rozprávalo. Pomalé plynutie deja mi pritom nevadí, a nemám ani pocit, že sa vo filme vyskytujú ťažko pochopiteľné scény. (16.04.2016)

Můj první film od Tarkovského, a asi poslední. Koukali jsme na to s babičkou, která dokázala přečíst celého Kafku, ale u Solarisu usnula třikrát. Já ani jednou, ale zpětně vzato, možná by to bylo lepší. Dávám hvězdu za technické zpracování: úchvatné barvy, krásně ztvárněný vesmír, a druhou za herecké výkony, hlavně ženské protagonistky - i když dialogy, ani jednotlivé věty, moc nedávají smysl, podává je přesvědčivě :) Co se mi nelíbilo - hlavně nuda. Je to fakt dlouhé, fakt roztahané a fakt o ničem, v duchu rozvláčných a nezáživných ruských literárních klasiků typu Dostojevského. Zpětně si sotva útržkovitě vybavuju pár scén a dialogů. Prý je to film pro přemýšlivé - nepřišel mi v průběhu jediný podnět, jenž by mě zaujal, přitom sci-fi miluju, zajímá mě symbolika všeho druhu a baví mě v ní číst. Podotýkám, že sám mám ruské kořeny a film jsem viděl v originále, takže mi potencionálně mohl vyjevit víc, než třeba Čechům (nic ve zlým - našinci taky nerozumějí Cimrmanům bez přípravy), ale nestalo se tak. Dal bych jednu hvězdu navíc za nápad s vyvoláváním potlačených vzpomínek v novém a agresivním prostředí, zajímá mě trauma a psychologie a všechno působilo dost věrohodně, ale ten není původní, nýbrž od Lema, autora předlohy. Navíc jeho síla je zcela přebita délkou záběrů a nedostatkem byť i náznaku akce. Nejsem fanda příliš akčních filmů, kde neustálé napětí je často na hranici snesitelnosti, ale Solaris byl extrém na druhou stranu. Za mě - nestojí to za to. (08.02.2019)

Vidět sovětské sci-fi je zážitek. Nedá se říct, jestli lepší nebo horší. Ale je o celé světelné roky jiné. Ač je to k nevíře příběh drží celých 167 minut a kupodivu v tom není ani náznak politiky. Za mě 60 % a nové shlédnutí neplánuji. (11.04.2020)

Meditačné psycho sci-fi. "Stratili sme náš zmysel pre vesmír." (22.01.2022)

Teď je to zveřejněné zdarma na youtube od Mosfilm oficiálního kanálu, takže řeším domácí resty a koukám na 6 filmů od Tarkovského. Na začátku je film maximálně racionální. Domnívám se, že musíte prvně číst román, abyste to postupně všechno lépe pobrali. Kamery jsou zajímavé, rozhodně na tehdejší dobu, velmi promyšlené.  Repliky též zajímavé, z některých záběrů se zdá, že to musel být drahý film na tehdejší sovetěské poměry. Tempo odpovídající době, pomalejší. Film je sice sci-fi, ale vlastně jde o film čistě o lásce (hlavní postava tam trpí kvůli lásce), plný filosofického přemítání. Rozhodně film není pro každého, tohle je opravdu jen pro fanoušky, studenty filmu, filosofy a veřejnost, která dokáže takovou specifickou tvorbu skutečně vychutnat. Mě ten film na začátku neseděl, pak jsem trpěl z toho, že jsem si tento film zvolil v době, kdy jsem úplně nechtěl něco pomalejšího, ale nakonec musím uznat, že jakmile jsem vstřebal pomalejší tempo filmu, tak mi ten film vyčistil hlavu a to se mi děje jen málo kdy, u málo kterých filmů. Domnívám se, že to funguje podle následujícího schémata. Ten film vám vždycky něco nového ukáže, pak následuje prostřih na něco úplně jiného (občas i zdánlive nesouvisející s dějem, obraz, socha, pohled na planetu k dokreslení atmosféry) a potom se zase film vrátí na hlavního protagonistu dějové linky, přičemž vypustí (při nějakém rozhovoru s někým) nějaké další moudro , položí filosofickou otázku a to vás nedostane do zenové nálady hned, ale později. Mě to trvalo zhruba polovinu filmu (už se dívám na celý film podruhé), než mě ta myšlenka dostihla. To schéma je prakticky jednoduché, ale v kombinaci s tím vším, co jsem tu vyjmenoval, funguje, ale nesmí vás ten film do té doby unudit pomalejším tempem. Okay, asi největší bizár je, když kamera sjede na ucho Donatase Banionise. Ale zase je to tam k dokreslení atmosféry/myšlenky. Ten film se snaží pokládat víc otázek, než na jaké otázky odpoví. Některé pohledy kamerou jsou naprosto geniální, to na to zíráte a úplně si říkáte "proč mě tohle taky nikdy nenapadlo?". Některé ze záběrů, které doteď nechápu je asi 2 minutový záběr nějakých japonských tunelů, z pohledu řidiče. Na druhou stranu uznávám, že na tehdejšího diváka ze sovětského svazu to muselo působit jako z budoucnosti. Zajímavý je též přechod z černobílého filmu zpět do barevného. (28.05.2023)

Předlouhý záběry o ničem a do toho nudný kecy, kecy, kecy... (28.07.2023)

Když to porovnám s jinými rádoby filosofickými sci-fi (Koule apod), musím dát za pět. I když by to možná sneslo i kratší stopáž. (04.05.2006)

takato krasa sa neda vystihnut slovami - vrchol filmovej tvorby (06.10.2007)

7.6.2010 **** : Tak napodruhé jsem to dal, a nelituji. Zlomovým bodem byla scéna Bertonovy jízdy autem - poprvé jsem to tady zalomil, podruhé mě dostala na tu správnou vlnu. Myšlenkově i filmařsky tu Tarkovskij nese velmi vysokou kartu. O otázkách nastolených tímto filmem netřeba se příliš rozepisovat. Pokud jde o filmové výrazové prostředky, vedle krásných obrazů jsou tu i úžasné detaily - např. bordel v útrobách vesmírné stanice výmluvně ilustruje osobnostní rozklad členů posádky. ///// 18.1.2009 ** : Přiznávám, že tyhle dvě hvězdy jsou neobjektivní, protože jsem to nedokoukal. A to se mi nestává. Mám rád pomalé filmy (Jarmusch nebo Kitano jsou mými favority), ale tohe jsem prostě neyvdejchal. Doufám, že někdy najdu odvahu to zkusit znova, a pak hodnocení opravím, už jen z úcty k režisérovi... Mimochodem, zkusil jsem Soderbeghovu verzi (jako že bude divácky přístupnější), ale to mě nechytlo vůbec. (18.01.2009)

Teda to bylo náročné. Po prvním shlédnutí to celé působilo zmateně a jako nějaký úlet. Nakonec jsem se nedal odradit a vyzbrojen poznatky ze stejnojmenné knihy Stanislava Lema jsem se odvážil i k druhému shlédnutí. A světe div se, začalo to zapadat do sebe mnohem více. I když i tak zůstalo dost hluchých míst, kdy jsem nepochopil záměr režiséra. Stopáž je opravdu k uzoufání. 3 hodiny být přilepen k obrazu, který je poměrně pomalý a často jen někde v rohu problikne nějaké ta indicie podbarvená dlouhými tóny jak někde v kostele. To je skoro za trest. Každopádně se po filmu zamyslíte na tím, proč hledat jiné civilizace a hlavně, jak s nimi navázat kontakt, když se budou lišit úplně od našich představ. Budeme snad šťastnější? (19.01.2010)

Nevím, jestli se mě to podaří někdy dokoukat do konce. Opět jsem usnul ... (20.01.2010)

Příliš dlouhé a příliš otrocké kopírování knižní předlohy.Kdo knihu četl, filmové zpracování už vidět nemusí. Tedy pokud ano tak jenom kvůli reanimaci Bondarčukové.Skvělé! Ruská rozvláčná filozofie nad smyslem života se dá přirovnat snad jen k německému smyslu pro humor, a to je důvod proč tuto bezmála tříhodinovou nostalgickou masáž ,moc memusím.Na druhou stranu je třeba říct, že zpracovat Lemův námět tak, aby byl přitažlivý pro každého, asi nejde. Velmi povedený je hudební doprovod, má stejnou sílu jako Martinézův nářez, v novějším zpracování od Soderbergha.Kombinace fantaskního světa solarisu,hudby a myšlenky, dělá stohoto díla jeden ze základních pilířů sci-fi. (14.03.2010)