Solaris
Soljaris
Režie:
Andrej TarkovskijScénář:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrají:
Natalja Bondarčuk, Donatas Banionis, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Vladislav Dvoržeckij, Raimundas Banionis, Bagrat Oganěsjan (více)Obsahy(1)
Snímek Solaris na motivy románu Stanislawa Lema pojednává o ovdovělém psychologovi Krisu Kelvinovi, který je vyslán na vesmírnou stanici obíhající kolem planety zvané Solaris pokryté oceánem. Má zde vyšetřit záhadnou smrt lékaře, stejně jako psychické problémy sužující kosmonauty, jejichž počet rapidně klesá. Kelvin se na stanici setká nejen se zbývajícími členy posádky vykazujícími podivné a odtažité chování, ale ke svému velkému překvapení i s vlastní ženou Khari, která je už sedm let po smrti. Záhy vyjde najevo, že Solaris oplývá něčím, co u kosmonautů na vesmírné stanici vyvolává potlačované vzpomínky a obsese, a Kelvin je tak nucen zpochybňovat vlastní vnímání reality. (Cinemax)
(více)Recenze (361)
,,Takoví jako ty jsou ve vesmíru nebezpeční. Tam je všechno příliš křehké.“ Tarkovského Solaris je díle neskutečně myšlenkově hutné a náročné. Ve sci-fi kulisách probíhá meditace nad otázkami meze lidského poznání, meze etiky při honbě za pokrokem a otázka co je vlastně lidství. Tyto úvahy pronáší značně prořídlá posádka vesmírné stanice. Ačkoliv jejich názorové výměny jsou velmi podnětné a zároveň lidsky křehké, neubránil jsem se pocitu, že jsou všechny postavy nepřirozeně filosofické. Ale to je holt Tarkovského umělecký styl, a je jedno jestli se díváme na film ze středověku nebo z budoucnosti. Tempo zpomaleného šneku přitom filmu nijak neubírá na jeho atraktivitě, naopak, pomalost a snové kamerové sekvence vytvářejí dusivou hororovou atmosféru, kdy jsme byl celé tři hodiny přikovaný k sedačce a ani jsem nedutal. Solaris je prostě umělecké dílo, které je v kinematografii naprosto ojedinělé. Je to jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl! ()
Velmi dlouhý film s překrásným poselstvím. A Tarkovskij ho umně zasadil do znepokojivé až morbidní atmosféry. ()
Keby ze som strihac, tak si zgustnem! Inak ziadne vyhrady. ()
Velmi dobře natočené, velmi chytře napsané, velmi pěkně zahrané...ale děsně dlooouhé. ()
Velmi rozvleklé sovětské sci-fi. Abych se přiznal tak jsem na to hodně dlouho neměl odvahu po tom všem co jsem o tom četl. Ne že by někdo psal že je to špatny, to ne ale tím jak je to zdlouhavy. Něco jsem čekal protože vím kdo je Tarkovsky a viděl jsem jeho Stalkera který je velmi podobného ražení. Když jsem tu odvaju konečně našel, byl jsem překvapen že těch 165 minut uběhlo celkem svižně a naví jsem se skvěle bavil. Sci-fi zas tak neholduju ale tento film se mi líbil. I když mi nějak nesedl ten konec jsem spokojen. ()
Velmi těžký sci-fi, který je v téměř bez triků, za to se o to více soustředí na postavy. Všechno podstatné už bylo napsáno, snad jen jednu poznámku navíc: interiéry orbitální stanice na Solaris skvěle kontrastují s interiéry ze StarTreku. Místo sterilního prostředí je tu bordel, špína, rez, místy až v podstatě smetiště. Takhle nějak bych si představoval vnitřek ruské Enterprise :) ()
Nevim, co bych napsal, jen vim, ze u Solaris jsem nasel neco vice nez u ostatnich filmu Tarkovskeho... ()
Film, který je jako cibule. Když už myslíte, že máte všechny vrstvy dole a jste u jádra, zjistíte, že jste pořád na dužině. Andrej Tarkovskij dle mého názoru o prsa porazil Kubrickovu Vesmírnou Odysseu. Takovou koncentraci myšlenek nelze pomalu najít ani ve filozofických knihovnách, přičemž každá je tu prezentována filmovými prostředky a tím se ukazuje jejich krátkozrakost. Třebaže film není o tahu na branku, závěrečné minuty snesou mnohahodinovou debatu na téma: "Jsme jen oběti vlastních myšlenek?" nebo "Jsme oceánem izolováni od zbytku společnosti?" Vesmír nabízí nekonečné možnosti a my vzhledem ke své omezené inteligenci nebude nikdy moct povznést se nad materiálno jehož jsme otroky od dob, kdy naši předkové začali osídlovat jeskyně. Nosným nehmatatelný aspektem filmu je láska a její rozličné formy, milostné i rodičovské. Všechny mají svá úskalí a záleží jen na každém z nás jak se jim dokážeme postavit. Film snese mnoho interpretací a všechny se budou zakládat na pravdě. Jediné co zbývá je najít si tu svou interpretaci. ()
Tak mi připadá, že jsem asi jedna z mála, která si myslí, že Tarkovskij knižní předlohu nepochopil. Jako vždy si ve svých filmech řeší svoje problémy a rozebírá svůj pohled na svět. Na Lema si prostě nedám dopustit a takhle zkazit jeho mistrovské dílo mi přijde neuvěřitelná škoda. No a ta scéna na konci kdy potká svého otce někde na břehu ruského rybníčku brčálníku? Zpracování od Soderberga se mi zdá povedenější (o dost).. ()
Solaris, ostatně jako většina Tarkovského děl, není jednoduchým filmem na koukání ani na interpretaci. Jedna interpretace může upřednostňovat náboženskou symboliku, druhá psychologii postav a jejich zhmotněného podvědomí, třetí kontrast přírodního a lidského přetechnizovaného světa atd. Pro mě nejzajímavější a nejpodnětnější část filmu byl Snautův monolog, ve kterém říká, že lidstvo nechce dobývat kosmos, ale jen rozširovat hrance Země, že nepotřebuje ostatní světy, že potřebuje zrcadlo, že člověk potřebuje nade vše druhého člověka. Osvícenské a humanistické ideály o síle vědy emancipovat člověka od závislosti na jeho přirozeném prostředí ve svém důsledku nevedly k osvobození člověka ale k jeho zotročení. Tento pocit odcizení jak vůči přírodě a společnosti tak i vůči sobě samému pak definoval krizi evropské kultury, ze které se zrodila umělecká moderna. Tarkovskij ústy Snauta a chováním Kelvina tak navazuje na Rousseauovo odmítání rozumu jakožto hlavní síly určující lidské jednání a stejně jako on připisuje mnohem větší roli víře, tradici a emocím. Principy racionalismu pak ztělesňuje Sartorius, který je líčen ze všech postav nejvíce negativně. Jak jsem už říkal, Solaris není lehký film na koukání (i já jsem ho poprvé beznadějně prospal a musel si ho pustit znovu), ale určitě za tu námahu stojí. ()
Nemá smysl reptat nad tím, že je film rozvláčný. Ber nebo nech. Skvělí herci ve skvělých rolích vedeni filmovým čarodějem. Skvělá atmosféra. A jako bonus hudba od Artěmjeva, který, nebýt sovětským občanem, dočkal by se jistě nemalé slávy. ()
Tohle je sci-fi, které vůbec nemám rád. Zdlouhavé, rozvláčné a ukecané. Nikdy jsem se Lemovými romány neprokousal, a později jsem se o to přestal i snažit. Pro někoho je možná skoro pětiminutový průjezd auta městem vrcholem filmové tvorby, u mne je to však paskvil, k ději nepatřící a nikam jej neposunující. Nebudu zde rozebírat dialogy, v některých je spousta moudrých myšlenek, ale patří to k filmu? Snad tak do divadla ne? Šíleně pomalá kamera je další minusová položka pro pana režiséra. Divím se, že právě z ní nevytloukl alespoň pětihodinový snímek, nebo tři celovečerní filmy. Přiznávám se, že napoprvé jsem sledování v polovině (asi) vzdal. Tak dnes jsem to nevzdal a sílou vůle dospěl ke konci tohoto natahovaného příběhu. Nuže, jdu hledat nějaké plusy, a ech ech… Nenalézám nic. Herecké výkony?? Příliš strnulé, bez citu, mimika nic moc. Hudba? Pche. Tak taky nic. No dobrá, snad kulisy, divadelní. Ne. Ani to ne. Prostě opravdu ať se snažím sebevíce, nenalézám nic. Naprosto nic. Ne, nejsem zklamán, vím, že od Lema a Tarkovského se „svého“ sci-fi dočkat nemohu. Sci-fi, ve kterém se budu dívat na něco neobvyklého, na to co nemohu vidět dnes a denně. Což sáhodlouhé debaty bohužel jsou. ()
Na Tarkovského si pripravte trpezlivosť, ale o to lepší budete mať zážitok. Jeho formát 10 az 15 minút nič-nediania je vyrovnaný 5 minútami všetkovysvetľujúcich dialógov, vďaka ktorým sa v náročnom, viacúrovňovom deji posúvame ďalej. Veľmi hĺbavé filozofické dielo. Zo začiatku som rozmýšľal, že také 4 hviezdičky budú dobré, ale po scéne "knižnica" sa film ešte zlepšil a je to jednoznačne plné hodnotenie. A ktomu posledná scéna - silná vec. V istých ohľadoch mi evokuje podobnosť s Vesmírnou odyseou (stanica, snová sekvencia) a hľa takmer rovnaký rok výroby, podobnosť je ale asi čisto náhodná. Na záver dodám pozmenenú populárnu frázu - Solaris nie je miesto, Solaris je stav mysle. ()
Postupně ve filmu vzrůstající napětí nakonec vyšumí do ztracena, smysl filmu je zcela nejasný. ()
Jedna za kulisy? Nebo za co? Bylo to o hromadných halucinacích? Ne? Škoda více slov. Nashledanou. 1-* ()
Tomuhle říkam absolutní atmosféra. Místy by střih sice neuškodil, ale stejně jako u Odysey mi rozvleklost nepřišla jako zápor. Škoda, že se už takové filmy netočí ()
Zprvu vás začne nahlodávat jednoduchá otázka, co je vlastně ten oceán, jaké má kouzelné schopnosti. Ale potom začne běh událostí a myšlenek, každou novou scénu mě napadaly nové teorie a otázky. Oceán může být vaše nitro, vaše vzpomínky, přání, ale taky ne. Vidím tam podobnost se Stalkerem - existence něčeho neuchopitelného, relativního, co existuje třeba jenom v myslích zúčastnéných osob. Solaris je hodně složitý film, a je třeba ho vidět víc než jednou, a je třeba se soustředit. Ale vše se vám vrátí v zážitku z tohoto filmu. ()
Ten film som kedysi postrehol v nejakom magazíne, v rebríčku typu 10 sci-fi, ktoré musíte vidieť,alebo podobne, no o samotnom filme som nevedel vôbec, nič, tak ani očakávania neboli veľké. Je to film dlhý, hrali ho v neskoršich hodinách, bol som uťahaný a pozeral som v ležatej polohe, s tým, že keď aj zaspím, nič sa nedeje. Popravde som ešte nejakú chvilu po filme nemohol spať a rozjímal som nad ním. A neviem podľa čoho tie filmy delia ale ja by som ho zaradil asi aj medzi romantické. Tie ma vždy skôr nudia a postavy ma nedokážu nejak výraznejšie zaujať aby som sa s nima dokázal stotožniť a prežiť nejaké emócie. Ale solarisu sa to podarilo a nech si každý vraví, čo chce, u mňa je Solaris vprvom rade jeden z naj filmov týkajúcich sa okrem iného aj lásky ()
Myšlienka o žijúcej planéte, ktorá zhmotňuje ľudské predstavy a záverečná otázka či nie sme tiež jednou z týchto predstáv stojí za tie kofeínové tabletky, ktoré vám pomôžu tento film dopozerať :) ()
[Literární předloha: Stanislav Lem - Solaris] ()