Z pekla štěstí

Dost času jsem strávil snahou nějak zjistit, kdy se to má odehrávat. Kapitán verbířů a jeho lidé odpovídají první půlce 17. století, ale vykouzlení husaři odpovídají době o sto a víc let později, taky Honza mluví o tom, že nechce "na sedm let do bílého kabátu". Stejný problém je i s kostýmy u dvora. Ale to je v kontextu marginálie. Největší problém téhle pohádky je příliš mnoho motivů a postav, které spolu nijak nesouvisí a jejich osudy na sebe nenavazují. Objeví se kapitán a zmizí. Stejně tak zlá sestra, drak, princ Hůlka, čerti, Honzovi druhové... Nemají v té pohádce vlastně co podstatného udělat. Když se do toho přidá několik neherců, jako je Šimůnek a Hůlka, smrtící koktejl je tu. Je to zvláštní, ale Sabina Laurinová tu působí jako poměrně dobrá herečka. Celkově jsou Troškovy doby už asi pryč a nového létajícího ševce čekat spíše nelze. (31.12.2019)

Zdeněk Troška tady už očividně a definitivně zahodil tu špetku talentu, kterou kdysi měl. Jeho pohádka tak, chudák, nemá žádné z pekla štěstí, protože postrádá nejen ono nedefinované pohádkové kouzlo, které diváka nutí se k ní vracet (jako jiné klasické pohádky), ale také jiskru, sympatie i humor, které by se postaraly alespoň o jednorázový příjemný zážitek. Takže spíš než vracet se divákovi možná bude chtít z. ívat. Z přepálené stopáže, toporných hereckých výkonů, nesympatických ukřičených figur, neodbytné nudy. (04.03.2012)

Je to sterilní jak bejk! (.....) Pardon, jak vůl. Troška má z pekla štěstí...že nebyl zlynčován diváky v kině. Tahle pohádka se "pyšní" jedním faktem - je tak příšerná, až ji začínám tolerovat. Dan Hůlka by neměl pouštět od úst mikrofon, herectví mu sudičky do vínku nedaly. A Mirda Šimůnek je na tom stejně, prašť jak uhoď. Míša se Sabinkou ale pánům zdatně konkurují. (20.04.2006)

Pohádková agitka jak ze začátku 50. let, stavějící na námětu prokomunistcického Jana Drdy, akcentuje Troškovo okázalé plebejství a zároveň také smutné dědictví komunistického režimu, když se 10 let po jeho konci točí pohádky, v nichž ozbrojený lid (vizuálně adorující husitskou tradici) násilně přejímá vládu a vyhání ze země zkaženou šlechtu (a buržoazii). Připočteme-li k tomu Troškovo režijní a především scenáristické diletantství (o hrůzně udělaných postsynchronech raději ani nemluvě) a skutečně šílený casting, kdy samozvaný plebejský režisér staví před kameru neuměly typu Hůlky či Laurinové, protože hrát dneska může už vlastně úplně každý, i když jeho jedinou průpravou je občasná účast ve VIP magazínech, máme tu naprosté umělecké dno a oslavu pokleslosti a úpadku světoznámé česko(slovenské) pohádkové školy, ale i české kinematografie jako takové... (24.12.2012)

Jako malý capart jsem na tom byla v kině a pamatuju si, že už tehdy jsem z toho byla hrozně zklamaná. Příběh o ničem, postavy nesympatické a navíc to bylo k nevydržení dlouhé. Se stejnými pocity se na to dívám i dnes. Troška si jako vždycky dává záležet na výpravě a kostýmech, ale vůbec se nezaobírá takovými detaily jako logika děje nebo motivace postav. Proč například čerti dávají svoje tři nejcennější věci člověku, kterého vůbec neznají, a který jim ani nijak nepomohl? Když Honza tak miluje Markýtku, proč se vůbec nebrání, když ho chtějí oženit s princeznou? Podobných "proč" jsou v tom filmu desítky. Takových věcí si děti všímají, Zdeňku, nemysli si. A Honza je opravdu ukázkový tupoun. Takového blba si za krále můžou zvolit fakt jenom v Čechách (ty scény, kdy mu dav provolává slávu, mi tak trochu nechtěně připomněly Život Briana). Já být Markýtkou, vezmu si radši Vaculíka. (07.07.2015)