Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová se narodila v Praze, pochází z vyhraněně uměleckého prostředí. Je dcerou významného hudebníka Jiřího Stivína a vnučkou herečky Evy Svobodové. Její teta Zuzana Stivínová starší byla před svou emigrací do Francie rovněž herečkou. Zuzana má tři sourozence. Už od dětství nepochybovala o tom, že ji bude živit umělecká profese, jenom nevěděla, jestli dát přednost hudbě nebo herectví. Hudební produkce ji obklopovala odjakživa. Naučila se výborně hrát na violoncello a vystudovala hudebně-dramatický obor pražské konzervatoře, kterou ukončila v roce 1993. Během studií hostovala v Semaforu (Kytice II) a v divadle Na zábradlí. Tři roky byla též členkou divadelního spolku Kašpar, kde ztvárnila např. Roxanu v Cyranovi z Bergeracu, slečnu Kinianovou v Růži pro Algernon, objevila se i v představení Hodina mezi psem a vlkem.

V roce 1994 nastoupila do angažmá v Národním divadle, kde si zahrála např. ve Višňovém sadu, Othellovi nebo Maryše. V roce 1995 získala Radokovu cenu jako Talent roku. Na naší první scéně se ale cítila omezená, chtěla kombinovat více uměleckých složek, nejen činohru, a využít svůj pohybový a pěvecký potenciál. V roce 2000 proto odešla z Národního divadla a neúspěšně se pokusila získat v Paříži angažmá u Petera Brooka. Vrátila se domů a s Bolkem Polívkou v Brně nazkoušeli inscenaci Variace na chlast, kde měla dokonce trojroli. V následujících letech zůstala na volné noze. V Národním divadle hostovala v představeních Maryša a Markéta Lazarová, kde měla hlavní role. V divadle Globe účinkovala v Hamletovi.

Na televizní obrazovce se Zuzana Stivínová objevila např. v inscenaci KLÁRA A DVA PÁNI, ale do širšího povědomí se dostala až díky Věře Chytilové, která ji obsadila do role veterinářky Lenky v hořkém snímku PASTI, PASTI, PASTIČKY. Za tuto roli byla nominována za nejlepší hlavní herecký výkon v soutěži Český lev. Tuto nominaci si ještě dvakrát zopakovala - v roce 2000 za nejlepší výkon ve vedlejší roli ve filmu ANDĚL EXIT a o tři roky později za nejlepší výkon v hlavní roli ve filmu NEVĚRNÉ HRY. V tomto psychologickém dramatu doháněla produkci k šílenství, když byla obsazena do role pianistky Evy a žádala o úpravu scénáře, aby mohla vystupovat předsvědčivěji jako violoncellistka. Posléze prosila, aby jí jako známé perfekcionalistce poskytli aspoň čas naučit se na piáno. Titulní roli získala také ve filmovém experimentu ELIŠKA MÁ RÁDA DIVOČINU, zahrála si v holandském filmu ZIMA a objevila se i ve snímku Drahomíry Běhanové ZPRÁVA O PUTOVÁNÍ STUDENTŮ PETRA A JAKUBA. Větší roli lakomé zámecké klíčnice Francky získala také v úspěšné pohádce ANDĚL PÁNĚ.

Věnuje se i dabingu, pracovala např. na seriálu 24 HODIN nebo na snímku ÚŽASŇÁKOVI. Z televizních děl lze vyzvednout opakovanou spolupráci s režisérkou L. Bělohradskou v inscenacích SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE a MAYDAY. Objevila se i v inscenaci J. Stracha VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ.

Mluví plynně francouzsky, anglicky a slovensky, několikrát kvůli svým malým dětem odmítla nabídky na role ve francouzských a amerických produkcích, mimo jiné i slušnou roli v MISSION IMPOSSIBLE. Je považována za výrazný talent a těžce zařaditelnou hereckou osobnost mladší generace, která si své role pečlivě vybírá. Doposud odolala nabídkám na účinkování v soap operách a tvrdé komerci. Inklinuje ke kombinaci hraného a zpívaného projevu, takže se objevila např. v roli tety z Liverpoolu v jazzové opeře Jiřího Suchého, režírované rodinou Formanových - DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA. Běžná muzikálová angažmá ale odmítá - podle svých slov je považuje za líbivou muzikantskou šmíru, kde se zanedbává herecký projev. Věnuje se i zpěvu, především šansonům. Je vdaná, má dva syny.

Milan "gudaulin" Černý