Oppenheimer

Až do odpálení atomovky to celkem šlape, ale následné ukřižovávání Oppenheimera během nekonečné výslechové frašky prostřihávané s Downeyho soudem nudí a ani intenzivní zvuk a hudba to nezachrání. Do Oppenheimerova příběhu to rozhodně patří, ale napětí se nekoná (jen lehká zvědavost na to, co řekl Oppenheimer Einsteinovi) a film se stává umořujícím. Technicky je to samozřejmě špička, hlavně zvuk, vizuálně to zas tolik nenabízí, plus dal Nolan dohromady neuvěřitelný herecký ansámbl a najde se tu pár silných scén (pohirošimovský proslov), ale nic, co by mě rozsekalo. (25.07.2023)

Ani po druhé projekci (první byla IMAX 70mm) mi to nesedlo tak, jak jsem si přál. Řemeslně samozřejmě lahoda a jsem rád, že právě Oppenheimer konečně získal náležitý spotlight, ale zároveň mi přijde škoda, že tu je Manhattan Project a s tím spojená politika až vyloženě druhá kolej. Je to hlavně lidská story. S čím se ale pojí moje druhá zásadní připomínka - ten film je prostě emotivně vzato chladný jak psí čumák (zde opak Insterstellar). Z téma vzniku atomové bomby se dal vykřesat mnohem větší doják a taky mnohem mrazivější zážitek. (x) *ještě poznámka: Trinity od Nolana je super, kam se ale hrabe na Twin Peaks (x) (08.08.2023)

Dvě komise, dva ambivalentní narcisové a spousta pnutí, (ne)vyřčeného a dějiny ovlivňujícího. Na Nolana nečekaně emotivní a s emocemi a charaktery pracující. Ve vší komornosti velkolepé, ve vší časohrátkové zběsilosti postav/jmen/událostí v jeden každý moment přehledné. Tři hodiny dialogů zhuštěných do pocitově mnohem kratší stopáže. Hmatatelnost toho všeho, herecké výkony, Göranssonův podkres, střih... Vše je na vůbec nejvyšší cinefilské laťce, ale není to důvod proč to milovat. Tím je, jak to totálně semele, zadře pod kůži, jak se to neškolometsky popasuje s vyrovnáváním se s velkými životními otázkami a především, jak setsakra dobré to je jako film a zážitek. (28.07.2023)

(spoilery) Klasika: nolanovsky chladné ale nekonečně precizní řemeslo __ v IMAX jde o pro mě první film využívající celou plochu plátna (nebo jsem to jindy vyignoroval, nvm); to bylo fascinující samo o sobě __ Opravdu moc mě potěšil sound design a zejména hudební motiv evokující štěpnou reakci, ze kterého se na konci snímku vyklubalo rytmické dupání nadšeného davu. __ Přijde mi, že přes určující limity dobových reálií se ve snímku prostřednictvím Oppenheimerovy manželky i milenky setkáváme se dvěma nejvíc empowering ženskými potavami Nolanovy tvorby (což je hodně dáno tím, že Nolan ženské postavy úplně napsat neumí, ale i tak..). Zejména  manželka je zosobněním toho, jak bychom byli bývali většinou chtěli reagovat v krizových situacích - ale většinu z nás to napadne až 15 minut poté, když si na záchodě se skřípěním zubů rekapitulujeme, jak jsme reagovali ve skutečnosti. (viz scéna z výslechu) __ Příjemně s odstupem nahlíží americký patriotismus. __ Silná byla také série scén následující po úspěšném testu bomby: Oppenhaimer byl nucen se skokově srovnat s pro něj novou realitou, kdy svůj účel splnil a nadále se s jeho názory moc nepočítá. __ Víc ve mně ale posvátnou hrůzu z jádra vyvolal seriál Černobyl. A Jdu si konečně pustit Hrob světlušek. (13.08.2023)

Miestami až umelecky podaný počin, ktorý uchvátil viac vedľajšími aspektmi, ako hlavným zámerom. Ja osobne chápem tvorcov, keďže ako vo filme, tak aj v športe, je cesta k úspechu ďaleko dôležitejšia ako samotný cieľ, lebo odstupom času, sa bude práve na tú cestu spomínať ďaleko viac, ako na posledný zápas sezóny. V zásade s filmom nemám žiadny problém, no za mňa osobne je problém stopáž, keďže sledovať niečo 3 hodiny k rozuzleniu, o ktorom každý jeden divák vie ako dopadne, to mi už príde trošku zbytočné. Suma sumárom, "Oppenheimer" nie je zlý film (!!), no osobne som čakal trochu pútavejšie podanie tejto ustudy, lebo predsa len, toto konanie doslova a do písmena, negatívne ovplyvnilo chod budúceho vývoja vojnových dejín. No a samozrejme, politický nádych je samozrejmosťou. V aktuálnej situácii sa nezabudlo pripomenúť, aké že bolo Rusko a jeho komunizmus, strašiakom pre celé ľudstvo, čo rozhodne vnímam skôr ako zásterku pred skutočnou pointou, a to najmä fakt, že "Malého / Tučného chlapca" hodila na civilistov Hirošimy / Nagasaki samotná Amerika, ktorá tak "humanitárne" zavraždila viac ako 200 tisíc ľudí. Je to tak typické pokrytectvo pre túto krajinu, a Ja som bol naivný ako školák z drbškoly, keď som si myslel, že bude tvorca ako Nolan pri tomto námete ďaleko viac národnostne sebakritický. Nuž, to bude ale musieť divák siahnuť po niektorom z dokumentov, lebo tento snímok sa zaoberá čisto osobou, ktorá prakticky za všetkým stála na objednávku, pričom následne sa jej takmer celá krajina otočila chrbtom, aby následne dostala medailu. No nie je to krásne? :) Ale tak to zrejme asi bolo .. (10.11.2023)