Oscar Wilde líčí především marný boj starého anglického strašidla proti Američanům, kteří koupili zámek Xanterville. Wilde si dělá legraci z manýrů anglických i amerických.(oficiální text distributora)
Jediný povedený (tv) film Víta Olmera. Jiří Bartoška má sice k dokonalosti daleko, ale takřka celý zbytek obsazení hraje zcela bezchybně a velmi dobrý scénář Ivo Pelanta si evidentně vychutnává. Film je navíc oproti přece jen hodně literární Wildeově předloze o mnohé obohacen a dopadlo to dost dobře. Doporučuji.(2.5.2003)
Škoda, mohlo to být podstatně lepší, ale i tak dneska s odstupem to bylo dost dobře koukatelné a to, co mi vadilo v pohodě překrylo to, co se mi líbilo. Takže to, co bylo podle mně zcela famózní, byla jedna z nejlepších rolí Jiřího Bartošky a to an block - tedy s hlubokou úklonou směrem k maskérovi. Další skvělý výkon ve vedlejší roli podal Michal Dlouhý, sympatická byla Ulrika Kotajná, jedna z těch herečk, které se po pár docela slušných příslibech (Pejmě píseň do hola) zcela vytratila a vyklidila tak pole těm pár "oblíbeným", bez kterých se film ani televize neobejdou. Dvojka malých synků pana velvyslance taky potěšila, i když shodou okolností byly tyhle role provázány s Bartoškovým Simonem Cantervillem. Prostředí zámku bylo rovněž v dobré a příjemně horrorové, Nárožný hraje pořád stejně, ale pokud je vybrán do odpovídající role, nemám s ním nejmenší problém. Naopak na svoji roli se nehodila Naďa konvalinková, která spíš působila jako hodná česká máma z pohádky na nedělní odpoledne, ale dál je třeba zmínit několik tragických výkonů. Hanák a už vůbec Renč nejsou herci a jejich obsazování kamkoliv je asi stejné, jako obsazování různých misek a podobných celebrit do filmů a seriálů. No a klasickou tragédií je neskutečně přeceňovaná a vnucovaná Jiřina Bohdalová, jejíž zjev odpuzuje sám o s obě (nemuseli se jí mstít tím čarodějnickým nosem, tam se dalo ušetřit) a jejíž krákoravý hlas je dobrý ve spojení jen a pouze s Křemílkem a Vochomůrkou. Na druhou stranu - kdyby nebylo okázalých oslav skutečnosti, že v českém filmu (podle mého nejen mého mínění) už opruzuje cca 65 let a dožila se 85 let, tak bychom strašidlo Cantervillské asi hned tak neviděli. Popravdě, lepší než všechna ta vysoce umělecká díla, kterými nás chrám a tvrz české kulůry zahrnuje v souvislosti s osmdesáti pětinami Největší Dramatické Umělkyně skoro pořád s vrcholem ve zlomu dubnu a května, byl tahle hříčka jedno z nejpříjemnějších, čeho se nám dostalo. Nástup úpadku scénáře zde je taky dost patrný a Vít Olmer snad právě v této době zahájil svůj pád na pomyslné dno......(3.5.2016)
Výbvorná sranda o dvou starých strašidlech - smrtelně zapšklé Bohdalové a kancovi Bartoškovi v rolích zestárlých anglických strašidel se do zámku nakvartýruje americká rodina, kterou vystrašit je téměř nadlidský úkol. Výborná komedie, ve které Olmer ukazuje, že v oné době ještě neměl v hlavě pouze seno...navíc Bartoškova výborná hláška - "Víte co, milá Eleonoro? Jděte do prdele." To se musí vidět(23.2.2007)
Tak tohle bylo... Dost hrozný na všech frontách, v první řadě jsou děsivé herecké výkony, kde každý brutálně přehrává s čestnou výjimkou v podobě Jiřího Bartošky a s dodatkem, že přehrávání sedí k projevu Petra Nárožného, ale ostatní postavy jsou vesměs naprosto děsivé, například amerikánská omladina by si v případě syna zasloužila ubít toporem sekyry za mrzačení jinak dobrých hlášek a při obsazování dcery byli jedinými atributy pro výběr nejspíš schopnost tvářit se vilně (což se stejně nedaří) a odhodlání se na kameru podřadně vykozit. Režie (nebo lépe řečeno, to co si pod ní já představuju) byla nejspíš páchána pod vlivem vývaru z durmanu, jinak si nedovedu představit onu debilní, rádobyakční kameru, ani fakt, že když se titulní strašidlo transmorfuje do podoby upíra, má onen upír modernější oblek, než všichni ostatní a nejspíše naznačuje, že děs Cantervillu dokáže cestovat napříč časoprostorovým kontinuem. Vykostění předlohy naprosto neumětelským způsobem.(14.4.2014)
Umělecký záběr vynikajícího irskoanglického literáta Oscara Wilda byl pozoruhodně široký i hluboký. Dar jadrného sarkasmu a bezohledně duchaplné ironie se projevoval u tohoto bytostného humoristy všude. Mj. i v parodiích toho, s čím se ve své tvorbě potřeboval vyrovnat. Tj. někdejšího anglického gotického románu a tak trochu i wildovského hororu. Televizní inscenace, jíž byl toto téma pojednáno, naznačuje skutečné umělecké potence někdejšího lyrického herce šedesátých let Víta Olmera. Jakoby tu znovu ožil pomyslný dobrý duch špičkových večerů televizních inscenací českých i slovenských, jakoby znova, bohužel na dost dlouhou dobu, česká dramatická komunita demonstrovala svou radost ze hry nad scénářem, pro nějž stojí za to vynakládat veškerý umělecký um, jímž vládne. I tady platí můj mnohonásobně opakovaný vzdech: proč už dávno není tato i divácky nadmíru vděčná věc na DVD nosičích?!(22.3.2008)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Oskar
Jediný povedený (tv) film Víta Olmera. Jiří Bartoška má sice k dokonalosti daleko, ale takřka celý zbytek obsazení hraje zcela bezchybně a velmi dobrý scénář Ivo Pelanta si evidentně vychutnává. Film je navíc oproti přece jen hodně literární Wildeově předloze o mnohé obohacen a dopadlo to dost dobře. Doporučuji.(2.5.2003)
carl.oesch
Škoda, mohlo to být podstatně lepší, ale i tak dneska s odstupem to bylo dost dobře koukatelné a to, co mi vadilo v pohodě překrylo to, co se mi líbilo. Takže to, co bylo podle mně zcela famózní, byla jedna z nejlepších rolí Jiřího Bartošky a to an block - tedy s hlubokou úklonou směrem k maskérovi. Další skvělý výkon ve vedlejší roli podal Michal Dlouhý, sympatická byla Ulrika Kotajná, jedna z těch herečk, které se po pár docela slušných příslibech (Pejmě píseň do hola) zcela vytratila a vyklidila tak pole těm pár "oblíbeným", bez kterých se film ani televize neobejdou. Dvojka malých synků pana velvyslance taky potěšila, i když shodou okolností byly tyhle role provázány s Bartoškovým Simonem Cantervillem. Prostředí zámku bylo rovněž v dobré a příjemně horrorové, Nárožný hraje pořád stejně, ale pokud je vybrán do odpovídající role, nemám s ním nejmenší problém. Naopak na svoji roli se nehodila Naďa konvalinková, která spíš působila jako hodná česká máma z pohádky na nedělní odpoledne, ale dál je třeba zmínit několik tragických výkonů. Hanák a už vůbec Renč nejsou herci a jejich obsazování kamkoliv je asi stejné, jako obsazování různých misek a podobných celebrit do filmů a seriálů. No a klasickou tragédií je neskutečně přeceňovaná a vnucovaná Jiřina Bohdalová, jejíž zjev odpuzuje sám o s obě (nemuseli se jí mstít tím čarodějnickým nosem, tam se dalo ušetřit) a jejíž krákoravý hlas je dobrý ve spojení jen a pouze s Křemílkem a Vochomůrkou. Na druhou stranu - kdyby nebylo okázalých oslav skutečnosti, že v českém filmu (podle mého nejen mého mínění) už opruzuje cca 65 let a dožila se 85 let, tak bychom strašidlo Cantervillské asi hned tak neviděli. Popravdě, lepší než všechna ta vysoce umělecká díla, kterými nás chrám a tvrz české kulůry zahrnuje v souvislosti s osmdesáti pětinami Největší Dramatické Umělkyně skoro pořád s vrcholem ve zlomu dubnu a května, byl tahle hříčka jedno z nejpříjemnějších, čeho se nám dostalo. Nástup úpadku scénáře zde je taky dost patrný a Vít Olmer snad právě v této době zahájil svůj pád na pomyslné dno......(3.5.2016)
Compadre
Výbvorná sranda o dvou starých strašidlech - smrtelně zapšklé Bohdalové a kancovi Bartoškovi v rolích zestárlých anglických strašidel se do zámku nakvartýruje americká rodina, kterou vystrašit je téměř nadlidský úkol. Výborná komedie, ve které Olmer ukazuje, že v oné době ještě neměl v hlavě pouze seno...navíc Bartoškova výborná hláška - "Víte co, milá Eleonoro? Jděte do prdele." To se musí vidět(23.2.2007)
Tom_Lachtan
Tak tohle bylo... Dost hrozný na všech frontách, v první řadě jsou děsivé herecké výkony, kde každý brutálně přehrává s čestnou výjimkou v podobě Jiřího Bartošky a s dodatkem, že přehrávání sedí k projevu Petra Nárožného, ale ostatní postavy jsou vesměs naprosto děsivé, například amerikánská omladina by si v případě syna zasloužila ubít toporem sekyry za mrzačení jinak dobrých hlášek a při obsazování dcery byli jedinými atributy pro výběr nejspíš schopnost tvářit se vilně (což se stejně nedaří) a odhodlání se na kameru podřadně vykozit. Režie (nebo lépe řečeno, to co si pod ní já představuju) byla nejspíš páchána pod vlivem vývaru z durmanu, jinak si nedovedu představit onu debilní, rádobyakční kameru, ani fakt, že když se titulní strašidlo transmorfuje do podoby upíra, má onen upír modernější oblek, než všichni ostatní a nejspíše naznačuje, že děs Cantervillu dokáže cestovat napříč časoprostorovým kontinuem. Vykostění předlohy naprosto neumětelským způsobem.(14.4.2014)
sportovec
Umělecký záběr vynikajícího irskoanglického literáta Oscara Wilda byl pozoruhodně široký i hluboký. Dar jadrného sarkasmu a bezohledně duchaplné ironie se projevoval u tohoto bytostného humoristy všude. Mj. i v parodiích toho, s čím se ve své tvorbě potřeboval vyrovnat. Tj. někdejšího anglického gotického románu a tak trochu i wildovského hororu. Televizní inscenace, jíž byl toto téma pojednáno, naznačuje skutečné umělecké potence někdejšího lyrického herce šedesátých let Víta Olmera. Jakoby tu znovu ožil pomyslný dobrý duch špičkových večerů televizních inscenací českých i slovenských, jakoby znova, bohužel na dost dlouhou dobu, česká dramatická komunita demonstrovala svou radost ze hry nad scénářem, pro nějž stojí za to vynakládat veškerý umělecký um, jímž vládne. I tady platí můj mnohonásobně opakovaný vzdech: proč už dávno není tato i divácky nadmíru vděčná věc na DVD nosičích?!(22.3.2008)