Oscar Wilde líčí především marný boj starého anglického strašidla proti Američanům, kteří koupili zámek Xanterville. Wilde si dělá legraci z manýrů anglických i amerických.(oficiální text distributora)
Kdysi závan exoticky dekadentního vzduchu do prostředí sešněrované osmdesátkové televizní zábavy.
Strašidlo cantervillské jsem reprízoval po cca 25-ti letech.
Na rozdíl od premiéry jsem tolik neprožíval strašidelnou atmosféru, olmerovsky se míhající kozičky a šrapnely, jako když strašící lord Simon Bartoška pošle ohavnou, taktéž strašící choť Jiřiny Bohdalové do prdele, nýbrž Ivo Pelantem prostředkované wildeoviny - srandu z mondénních Američanů, existujících zcela mimo kouzlo starého světa [co by stereotypizující Wilde / Pelant říkali dnes!], vynikající nevážné, fraškoidní výkony Nárožného / Bartošky / překvapivě Filipa Renče ještě před zblbnutím a občasné klenoty [byl jsem po tom dlouhém půstu neurotizován].
Po čertech zábavné.(10.6.2015)
Jako malou holčičku mě děsily úvodní titulky. Vždycky jsem se běžela schovat do své postele pod peřinu. Tam jsem se cítila nejbezpečněji. Dnes, když už jsem dospělá, tak se všemu směju. Bartoška byl chvilkami roztomilý a dokonce mi připomínal francouzského otce Fura z Boyardu. Nedivím se mu, že svou choť probodl mečem, akorát jsem si říkala, že to s ní vydržel tak dlouho. Byla to pěkná čarodějnice a ten je chraplavý smích se nedá zapomenout, holt Bohdalka je Bohdalka.(17.4.2011)
Příjemná a vtipná "strašidelná" komedie.Výborné herecké obsazení. Překvapila zejména E.Holubová. Ale největším překvapením pro mě bylo zjištění, že tento snímek režíroval V. Olmer,který mě nezaujal snad vůbec žádným filmem(snad kromě filmů Bony a klid a Tankový prapor,které tedy také nejsou žádnými skvosty, ale koukat se na ně dá).(10.2.2013)
Umělecký záběr vynikajícího irskoanglického literáta Oscara Wilda byl pozoruhodně široký i hluboký. Dar jadrného sarkasmu a bezohledně duchaplné ironie se projevoval u tohoto bytostného humoristy všude. Mj. i v parodiích toho, s čím se ve své tvorbě potřeboval vyrovnat. Tj. někdejšího anglického gotického románu a tak trochu i wildovského hororu. Televizní inscenace, jíž byl toto téma pojednáno, naznačuje skutečné umělecké potence někdejšího lyrického herce šedesátých let Víta Olmera. Jakoby tu znovu ožil pomyslný dobrý duch špičkových večerů televizních inscenací českých i slovenských, jakoby znova, bohužel na dost dlouhou dobu, česká dramatická komunita demonstrovala svou radost ze hry nad scénářem, pro nějž stojí za to vynakládat veškerý umělecký um, jímž vládne. I tady platí můj mnohonásobně opakovaný vzdech: proč už dávno není tato i divácky nadmíru vděčná věc na DVD nosičích?!(22.3.2008)
Jediný povedený (tv) film Víta Olmera. Jiří Bartoška má sice k dokonalosti daleko, ale takřka celý zbytek obsazení hraje zcela bezchybně a velmi dobrý scénář Ivo Pelanta si evidentně vychutnává. Film je navíc oproti přece jen hodně literární Wildeově předloze o mnohé obohacen a dopadlo to dost dobře. Doporučuji.(2.5.2003)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
F.W.Colqhoun
Kdysi závan exoticky dekadentního vzduchu do prostředí sešněrované osmdesátkové televizní zábavy. Strašidlo cantervillské jsem reprízoval po cca 25-ti letech. Na rozdíl od premiéry jsem tolik neprožíval strašidelnou atmosféru, olmerovsky se míhající kozičky a šrapnely, jako když strašící lord Simon Bartoška pošle ohavnou, taktéž strašící choť Jiřiny Bohdalové do prdele, nýbrž Ivo Pelantem prostředkované wildeoviny - srandu z mondénních Američanů, existujících zcela mimo kouzlo starého světa [co by stereotypizující Wilde / Pelant říkali dnes!], vynikající nevážné, fraškoidní výkony Nárožného / Bartošky / překvapivě Filipa Renče ještě před zblbnutím a občasné klenoty [byl jsem po tom dlouhém půstu neurotizován]. Po čertech zábavné.(10.6.2015)
blackrain
Jako malou holčičku mě děsily úvodní titulky. Vždycky jsem se běžela schovat do své postele pod peřinu. Tam jsem se cítila nejbezpečněji. Dnes, když už jsem dospělá, tak se všemu směju. Bartoška byl chvilkami roztomilý a dokonce mi připomínal francouzského otce Fura z Boyardu. Nedivím se mu, že svou choť probodl mečem, akorát jsem si říkala, že to s ní vydržel tak dlouho. Byla to pěkná čarodějnice a ten je chraplavý smích se nedá zapomenout, holt Bohdalka je Bohdalka.(17.4.2011)
lubospoti
Příjemná a vtipná "strašidelná" komedie.Výborné herecké obsazení. Překvapila zejména E.Holubová. Ale největším překvapením pro mě bylo zjištění, že tento snímek režíroval V. Olmer,který mě nezaujal snad vůbec žádným filmem(snad kromě filmů Bony a klid a Tankový prapor,které tedy také nejsou žádnými skvosty, ale koukat se na ně dá).(10.2.2013)
sportovec
Umělecký záběr vynikajícího irskoanglického literáta Oscara Wilda byl pozoruhodně široký i hluboký. Dar jadrného sarkasmu a bezohledně duchaplné ironie se projevoval u tohoto bytostného humoristy všude. Mj. i v parodiích toho, s čím se ve své tvorbě potřeboval vyrovnat. Tj. někdejšího anglického gotického románu a tak trochu i wildovského hororu. Televizní inscenace, jíž byl toto téma pojednáno, naznačuje skutečné umělecké potence někdejšího lyrického herce šedesátých let Víta Olmera. Jakoby tu znovu ožil pomyslný dobrý duch špičkových večerů televizních inscenací českých i slovenských, jakoby znova, bohužel na dost dlouhou dobu, česká dramatická komunita demonstrovala svou radost ze hry nad scénářem, pro nějž stojí za to vynakládat veškerý umělecký um, jímž vládne. I tady platí můj mnohonásobně opakovaný vzdech: proč už dávno není tato i divácky nadmíru vděčná věc na DVD nosičích?!(22.3.2008)
Oskar
Jediný povedený (tv) film Víta Olmera. Jiří Bartoška má sice k dokonalosti daleko, ale takřka celý zbytek obsazení hraje zcela bezchybně a velmi dobrý scénář Ivo Pelanta si evidentně vychutnává. Film je navíc oproti přece jen hodně literární Wildeově předloze o mnohé obohacen a dopadlo to dost dobře. Doporučuji.(2.5.2003)