Rozpaky kuchaře Svatopluka

První interaktivní seriál u nás (Kinoautomat nepočítám). Ale dobře se na to kouká hlavně na přípravu jídel. Hned bych si něco dal. Ale Sváta Kuřátko to je děsný jméno. Velice se mě líbí díl Pivař kdy jeden kuchař chlastá a za pivo dává maso číšnikovi ,ale díky opilosti kazí jídla a všichni o tom ví že chlastá ,ale nikdo nechce Svátovi pomoct ho usvědčit. Až jak už to bývá se jeden najde a pomůže mu ho čapnout. (30.12.2007)

Při úplně prvním vysíláním více než děj a dramatické /či komediální/ zápletky je třeba oceňovat interaktivní "kinoautomatový" způsob vysílání se zapojením diváckého hlasování /i když ve finále volba kterékoliv varianty nabízené jako volba divákovi vedla dříve či později ke stejnému dějovému vyústění (při tolika volbách v každé epizodě logicky nemohlo existovat tolik "verzí" vývoje děje ) (14.01.2023)

Ten pořad je špatný stejně jako žrádlo za socíku. O co jde? V hledišti sedí zasloužilí hrdinové práce, soudruzi a soudružky, tlustí i vychrtlí, nacpaní v oblecích, aby jim zase tolik ta sláma z kapes nečouhala, všichni se zkaženým chrupem, a každý si drží kartičku, aby národ viděl, z jakého chlívku je vyhrabali. Sešli se tak soudruzi Josef Klátil - jezdí s Bobrem, Marie Hulínová - pěstební dělnice, Jan Zasunul - pokrývač dělnic z STS Chvojkovice/Brod (zřejmě slušnej oddíl), Blanka Panenská - průzkum trhu, Milan Podržel - ošetřovatel dobytka, Ota Mléčný - ostřikovač, Josef Chytil - důstojník PS, Jiřina Dudáková - dojička, a další a další jelimáni národa, páteř československého pěstebnictví, onen pracující lid, nositelé řádů, aby s připitomělými úsměvy, neskrývající radost, že jsou v televizi a že vidí naživo šaškujícího Pepu Dvořáka, losovali, kudy se bude vyvíjet příběh kuchaře Sváti Kuřátka. Ani jeden z těch moulů ovšem netuší, že to je stejně už dopředu předtočené, takže jejich volba je jen další habaďůrou na naivního prosťáčka u televizního přijímače. Jako všechno za socíku. Jistě, že to svého času vyvolalo rozruch a mezi diváky a televizí, nástrojem moci, vzniklo velké pouto, které mělo vydržet na věky, napříč všemi režimy. A co příběh? Sám o sobě taky stojí za vyližpepudvořáka. Sledujeme jen uměle dramatizované události tehdejšího velenudného života angažovaných kuchařů a vůbec života v hotelech různých kategorií. Vlastně je cílem ukázat, že i blbej kuchař je přeci jen taky člověk. Prostě se pořad veze v trendu, kdy si komunisté vzali za cíl, že každý seriál bude o nějakém povolání. Jednou to jsou celníci, jednou železničáři, jednou ouřadové ze severu, jednou kavaléristi z JZD, jednou nějací jiní pičoidi, tak letos to budou kuchaři. Tak, a měli jsme to - legendární seriál o Sváťovi. Dnes se jeví jako cudný homouš a agilní debil, kterého by v práci každý nesnášel. Na druhou stranu, jednou v budoucnosti se ještě na to nostalgicky znovu podívám a řeknu si: "jo, jo, gastrofekál za socíku, to byla ještě bžunda" a půjdu na kolonoskopii. (25.03.2014)

Popěvek "Kuchař je umělec a psycholog a stratéég" asi jen tak z hlavy nevymažu. Pohodový seriál, který byl v době svého premiérového uvedení výjimečný díky hlasování o dalším konání hlavního hrdiny, sympaťáka Dvořáka. Nejvíce mě ale bavily díly z horského hotelu a následně z Varů, od deváté části a přesunu do Prahy se na vaření skoro rezignovalo a Kuřátko neměl moc dobré parťáky. (07.04.2020)

Dávám čtyři hvězdičky, i když za to může velká dávka nostalgie. Pamatuju si jak jsme zhasínali nebo rozsvěceli světla v domě a legrace byla, že to tak dělala celá ulice. Kvůli tomuto pořadu jsem si jako malá holčička myslela, že Josef Dvořák se nejmenuje Josef ale Svatopluk a nějak jsem to nechtěla pochopit. I teď se na seriál ráda podívám, ale už nemá to kouzlo okamžiku, které míval. (14.12.2011)