Režie:
Michael ČechScénář:
Petr KolečkoÚčinkují:
Jiří Havelka (moderátor), Petr Ostrouchov, Matěj Belko, Marek Adamczyk, Jenovéfa Boková, Jan Cina, Jitka Čvančarová, Anna Fialová, Aňa Geislerová (více)Obsahy(1)
29. ročník slavnostního předávání výročních cen České filmové a televizní akademie proběhne i letos v pražském Rudolfinu. Šanci na zisk trofeje v podobě sošky Českého lva mají v 19 statutárních kategoriích tvůrci 25 nominovaných filmů a televizních děl s premiérou v roce 2021. Již podruhé byly otevřeny další kategorie i pro televizní projekty a stejně tak podruhé soutěží samostatně animované a krátké filmy. Večerem diváky provede poprvé moderátor Jiří Havelka. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Simulátor přihřívání polívčičky. Pokrytectví a populismus v té nejryzejší podobě. Už to dávno není o předávání nějakých cen (platí nejen pro Lva). Je to o zoufalcích, kteří nakráčí na podium z nějakého údajného důvodu, jakože předá cenu/ převezme cenu a začnou zvracet hovna z huby. Každou chvíli se na různých koutech naší Zeměkoule dějí svinstva a já jsem nikdy dřív nezažil, že by někdo na Lvech a jiných ceremoniálech poukázal třeba na Barmu a nosil barvy její vlajky, nebo nějaké země, kterou někdo okupoval (Amíci např.). Samozřejmě že ne. Nejelo to totiž v médiích a strůjcem problémů byly země, které přece přinášely demokracii. Tudíž primitivní české ovce u TV a v sále, které nevidí dál než, co jim řekne/ napíše mediální žumpa, by o tom ani nevěděly a tím pádem by ten daný hnojomet na pódiu nesklidil zkurveně pokryteckou a populistickou "slávu". A tak se nám tu vyblijí např. MEGAprasnice Čvančarová, ze které bylo cítit, jak se předvádí, nebo Holubová, která byla úplně na přesdržku tím, jak evidentně zabloudila z nějaké alternativní reality ze 17. listopadu 1989 a zamrzla tam. Obrací se mi z nich žaludek, naplival bych jim do ksichtu. Hnus, velebnosti! ()
Po 3 letech Koptova kralování dostal šanci Havelka a úvodní předání štafety pobavilo (hořce rozesmála poznámka o Vinczeové, dosud moderátorsky nedostižné, fňuk). Havelka si to bohužel nepřenesl na samotné vyhlašování, kde v lepších momentech nabídl bezvýraznost, v horších až rádoby vtipnost (takže příště vystřídat, prosím). Co se týče ladění večera, oslava filmu byla stejně jako minulé roky upozaděna, jen českou politiku a následně Covid vystřídalo dění na Ukrajině. Nechci komentovat, jak se k tomu účastníci vyjadřovali. Potěšil mě však Neužil (nechť jeho řeč ukáže ostatním, jak se to dá udělat k věci a vcelku střídmě), pobavili Godla, kameraman Kučera a Polívka, který to v kontrastu k ostatním pěkně „odšpuntoval“. Jako průser vidím Formanovou, u které bylo mimo jak její vítězství, tak i řeč. Po technické stránce standard, hudební doprovod Blue Shadows bez problému, škoda těch nezvládnutých medailonků zesnulých. A musím zmínit stopáž, na můj vkus to už bylo příliš dlouhé. Podtrženo sečteno, stejně jako loni to budou 2*. ()
Docela to tu bylo fajn. Vlastně přesně v tom duchu, co jsem potřeboval, abych si u něčeho večer odpočinul. Celý ten večer byl navíc o podpoře Ukrajiny, což chápu a bylo to naprosto logické. Takže i vzhledem k dané situaci to tu bylo poměrně emotivní víc, než je zdrávo. Nejemotivnější moment byl asi, když na scénu přišla Elizaveta Maximová. Moderátor Jirka Havelka to ale obecně s přehledem zvládnul a sypal tam docela fajn suchej humor, kterej do večera příjemně sednul. ()
Václav Neužil od srdce děkoval Davidu Ondříčkovi, aby mu i on nejen za jeho výkon o pár desítek minut poděkoval. Fajn Ivana Chýlková, Jiří Lábus nebo Ivan Trojan. Moc fajn Václav Kopta. Kultivovanému Jiřímu Havelkovi myslím víc svědčilo moderování v tandemu, třeba jako na Cenách české filmové kritiky s Janou Plodkovou. Neříkám, že to bylo loudavé nebo strojené, ale prostě to rozhodně nestrhlo. I kvůli tomu, že výrazný prostě nebyl. Ale možná to bylo tou vážností. Počtem titulů to může působit, že za sebou máme silný rok. Ale já loni zažil docela dost filmových zklamání. Střihy na celek Rudolfina, když běží důležitá jména (in memoriam), se hrubě nepovedly. A znovu opakuju: minimálně herecké kategorie (a pár hlavních z technických) bych doprovodil alespoň patnáctivteřinovými ukázkami (nominovaní postávající v kulisách jsou mimo). „Objedeš děti a rok v prdeli!“ Too much of Ukraine. ()
Vybavily se mi vzpomínky na festivaly politické písně, na prvomájové průvody, na hesla jako Ruce pryč od Kuby, na sjezdy komunistické strany, kde se podobně aplaudovalo podobným povrchním proklamacím... A já měl přitom za to, že se dívám na předávání filmových cen, ne angažovaný politický mítink. Jediný, kdo měl poznámku k filmařině a herecké profesi, a to dost smutnou, byl pan Němec. Jinak mi všichni přišli, že mluví jako pod drogama nebo opilí. Na závěr jsem čekal, že se bude hrát ukrajinská hymna, zavlají ukrajinské vlajky a všichni vytáhnou mávátka ve světle modrých a žlutých barvách a půjdou skandovat na Letnou... Abych nezapomněl, střihač je vůl, když při medailoncích těch, kteří vloni odešli, střihá na celek sálu, takže některá jména jsme neviděli. ()
Reklama