Mistr amatér

1. série Předtím než jsem se pustil do seriálu, kterému vládne Aziz Ansari, tak jsem si udolal i knížku Modern Romance, kterou Aziz zpravoval ve spolupráci s odborníky na vztahy. A jeho podání audioknihy je brilantní. A proč jsem tím začal? Protože je jasně vidět vliv této knížky na seriál, který nabízí hlavně zamyšlení nad vztahy. Od hledání té pravé k ujišťování, že je to ta pravá. A když se cestou navíc pobavíte osobitým humorem, který Aziz nabízí, tak jedině dobře. Je to zvláštní seriál, který dokáže být vtipný, vážný, upřímný i milý. Určitě to však není zábava pro davy lidí. 2. série Na druhou sérii Master of None jsem se těšil a Aziz Ansari mě nezklamal. Příběh začíná v malebném italském městečku, kde se Dev seznámí s Francescou, krásnou, ale zadanou. A pak sledujeme, jak se příběh vyvíjí. Bavilo mě to, protože celý příběh Master of None je takový milý a ze života. (03.06.2016)

// 1. řada - Tohle je ten binge-watch, který jste hledali. První dvě epizody tomu lehce kolísá tempo a pořad/show se jakoby hledá, pak si to ale sedne, Aziz Ansari konečně začne hláškovat a rozjede se mix zápletek se situačními scénkami, které místy atmosférou připomínají 500 Dní se Summer a jindy zase ty lepší sketche od SNL. Je to zvláštní počin, nicméně hrozně upřímný, vtipný, milý a na tak krátkou stopáž (10x20) překvapivě filmově natočený. Feel-good seriál loňského roku, ke kterému se asi většina lidí dopracuje až letos. Nicméně odklad se silně nedoporučuje ;) 8/10 // 2. řada - Upgrade všeho, co bylo skvělé na první sérii. Plus ultra cute Alessandra Mastronardi, do které se zamilujete rychleji, než stihnete říct allora! 9/10 (19.01.2016)

Seriál, v němž rasové, etnické nebo genderové předsudky nepředstavují ústřední téma, nýbrž přirozenou součást životů postav zastupujících různé minority. Master of None je primárně seriál o životě nerozhodných velkoměstských mileniálů, kteří před sebou mají příliš mnoho možností, jak si zpříjemnit život a úskalích moderního randění, teprve sekundárně svědectvím o životě lidí, kteří jinak zůstávají ignorováni nebo nepochopeni. Od svého protagonisty si drží větší odstup než seriály jako Girls nebo Louie a více zohledňuje společenských a kulturní kontext. Zároveň jde o seriál vyznačující se větší formální hravostí a vizuální elegancí, zvlášť ve druhé sérii. Velice velkorysý přístup k postavám si v rozbíhavější druhé desítce epizod si na druhou stranu vybírá daň v podobě ledabylé charakterizace Francesky, odpovídající archetypu manic pixie dream girl. Vinou toho nejsou moc přesvědčivé ani epizody založené výhradně na sbližování ústředního páru, např. ta předposlední, hodinová, která by zřejmě měla připomenout Antonioniho studie odcizení, ale oproti zbytku seriálu působí prázdně, falešně a křečovitě. Výhodou Master of None nicméně je, že každá z epizod zpracovává z různých názorových pozic určité téma a funguje jako samostatný krátký film. Jednotlivé díly jsou tak velmi různorodé a neustále něčím překvapují, byť ne vždy v pozitivním slova smyslu (více tady). 80% (23.07.2017)

Když si hlavouni Netflixu na tvůrčí debatě s Azizem Ansarim ohledně Master of None vizualizovali typický příklad cílového diváka, viděli mě uvelebeného na gauči s velmi potutelným úsměvem. Ve své podstatě je mi až nepříjemné, jak přesně mě „úryvky“ ze života cca třicetiletého Newyorčana trefily na solar. Je to takové to, že bez zaváhání tomu dávám plnou palbu, ale nevím, jestli bych to někomu doporučil. Najdi si k tomu cestu sám. (22.06.2017)

Nejvtipnější momenty zaříznuté v tom nejlepším. Master of None není komedie, je to kontemplace nad životem třicátníků, kterou občas proběhne nějaký vtip, ale zpravidla nefunguje, protože není dovedený do konce. Je to možná ne tak prvoplánový pohled na život singlů jako Bridget Jones, ale člověk má pocit, že se od jejích dob stala z komedie tragédie a řešit hlavně sebe je vlastně utrpení. Absence příběhové linky mě nenutí podívat se na další díly a neustálé očekávání toho, kdy se konečně začnu smát, je vlastně únavné... (20.01.2016)