Reklama

Reklama

Do mobilní chirurgické nemocnice MASH 4077, kterou americká armáda umístila nedaleko frontové linie, je převelena dvojice nových lékařů. Jak kapitán dr. Benjamin Franklin Pierce, zvaný Hawkey, tak kapitán dr. Augustus Bedford Forrest, přezdívaný Duke, nemají vůbec žádnou vojenskou morálku a neuznávají armádu. Svým postojem sice nepřispívají k udržování vojenské disciplíny, na druhé straně svérázným humorem a zvláštním druhem kolegiality napomáhají sobě i ostatním lépe přežít v drsných podmínkách války, daleko od domova… Černou komedii z korejské války natočil režisér Robert Altman. Film vznikl v době odporu proti účasti vojenských jednotek USA ve Vietnamu a diváci aktuální zpracování tématu i jeho kvalitu ocenili. Získal Oscara za nejlepší scénář (Ring Lardner Jr.). Inspiroval také vznik jeho televizní seriálové podoby pod názvem M*A*S*H, jež se po jedenáct sezón s úspěchem vysílala nejen v USA, ale i v zahraničí...
Osamělý ironik, společenský provokatér a demystifikátor za filmovou kamerou – to je jeden z nejvýznamnějších světových tvůrců – scenárista, producent a režisér Robert Altman (20. 2. 1925 – 20. 10. 2006). Je také považován za důležitého zakladatele amerického nezávislého filmu a osobnost podporující mladé filmaře. Přestože původně vystudoval techniku, pokoušel se prosadit v rozhlase, později v rodném Kansas City založil vlastní produkční společnost, podílel se na natáčení mnoha krátkých snímků a pak dalších deset let pracoval v televizi jako režisér a autor seriálů. Po snímcích Delikventi a Odpočítávání se Robert Altman prosadil jako filmař právě až černou komedií z korejské války MASH, natočenou v roce 1969. Tímto dílem naznačil vlastní režijní styl: směs výstřednosti, nadsázky, překvapivého a ostrého pohledu na vztahy v rodině a společnosti. Po celou svou další kariéru se pokoušel bořit a ironizovat americké mýty, společenské stereotypy a schemata, stejně jako nemilosrdně kritizoval praktiky médií. Svět Divokého západu zesměšnil ve filmech McCabe a paní Millerová, Buffalo Bill a Indiáni. Do prostředí módního průmyslu nacílil snímek Pret-a-porter, zatímco v Hráči dokonale zkompromitoval hollywoodskou továrnu na sny. Do společenských a rodinných vztahů míří jeho Tři ženy, Dokonalý pár, Svatba či Prostřihy. Pro své režijní plány dokázal skvěle využít zaběhnuté filmové žánry, například krimi v titulech Zloději jako my, Perníkový dědek a Dědictví tety Cookie. K většině svých filmů si psal scénář, anebo se na něm alespoň významně podílel. V roce 2006 byl tento významný filmař členy Americké filmové akademie oceněn Oscarem za celoživotní dílo. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (302)

Kryšpín 

všechny recenze uživatele

Seriál už mám prokoukanej skrz na skrz a tak jsem se rozhodl věnovat i původnímu filmu od Roberta Altmana. Jenže ouha. Ze zvyklostí ze seriálu mě film neuvěřitelně zklamal. A stal se pro mě diváckým mučením. Po celý film jsem se pobavil snad jen třikrát nebo čtyřikrát. Filmové postavy jsou jaksi umělé a nedokázal jsem jim přijít na chuť. Ze seriálu jsem byl zvyklý proplouvat od vtipu ke vtipu, jenže film má pomalé tempo a ztrácí na svém homoru. Ještě, že si náladu můžu zvednout seriálem. ()

KevSpa 

všechny recenze uživatele

Nejdříve jsem viděla seriál, který bezmezně obdivuji a považuji za jeden z nejlepších seriálů všech dob. Film pro mě byl neuvěřitelným zklamáním a po zhlédnutí tohoto filmu jsem vždy zbystřila, když se objevil film, který režíroval Robert Altman. Je to režisér, kterého prostě nemám ráda, jeho styl mi ani trochu nesedí. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Pro pořádek je potřeba uvést, že následný seriál jsem v dětství sledovala častěji než večerníček, takže ten bude v mých představách při jakémkoliv srovnávání vždycky představovat zlatý standard. A když už jsem v tom uvádění, tak pro zjednodušení bude dobré říci, že jsem tento film nepochopila. Nějakým způsobem "rozumím" tomu, co se tam děje, a jaké asi byly tvůrčí záměry za jednotlivými rozhodnutími, ale zvolený směr nechápu (kdyby se k chápání používalo srdce) a občas mi jde opravdu hodně proti srsti. S celým filmem to mám nějak podobně jako s úvodní písní "Suicide is painless". Bez kontextu je to skoro děsivé, jak se zpočátku zdá neškodná a líbivá, ale s každým dalším zamyšlením se stává hloupější a nebezpečnější - zejména kvůli textu a unylému tónu interpreta, který nenaznačuje moc odstupu nebo probíhajících rošťáren. Použití písně ve filmu samotném během poslední večeře jí mírně napravuje reputaci, protože tam jí díky sledu událostí mohu částečně odpustit. A toť právě i můj soud nad celým filmem. Některé momenty můžou být působivé, ale celek není zkomponován tak, abych to ocenila. Moje oblíbené antiválečné satiry vypadají jinak. Už jen co se týče roku 1970, tak u mě vyhrává Hlava 22 na celé čáře. Tam se s absurditou pracuje tak, že tomu rozumím hlavou i srdcem a obojí plesá. Oproti tomu jdou Altmanovy způsoby mimo mne. Ponižování Šťabajzny v ní odhaluje tu křehkost, kterou toužil ukázat? Co to probůh?! ()

Maq 

všechny recenze uživatele

Můj prožitek z tohoto filmu je poměrně unikátní, protože jsem nikdy neviděl ani kousek stejnojmenného seriálu, a pouze z vyprávění vím, že je to komedie o zdravotnické jednotce v korejské válce. --- Z filmu mám pocity víceméně vlažné. Tak ano, je to trošku srandovní, ale že bych toužil vidět humor stejného ražení stokrát-nebo-kolikrát, to určitě ne. Žiju jenom jednou. --- A nějaký satirický podtón? Žádný jsem neviděl. Možná jsem ovlivněn tím, že si s několika chirurgy tykám, a jejich řeznický cynismus nemá s válkou nic společného. Nebo byste raději, aby vám slepáka řezal někdo, kdo je celý pryč z toho, že má v rukách váš život? ()

Galerie (102)

Zajímavosti (49)

  • V roce 1998 sestavil Americký filmový institut žebříček 100 nejlepších amerických děl ve filmové historii. V roce 2007, po 10 letech, byla kolekce přezkoumána a znovu vybrány ty nejlepší. Tento film je v tomto seznamu na 54. místě. (kaladze77)
  • Do kin byl film uveden v rekordním čase - do dvou let od vydání knihy. (hippyman)

Související novinky

Filmová bonboniéra

Filmová bonboniéra

22.11.2006

Je střed pracovního týdne, povinnosti se na každého jen sypou ze všech stran a vytoužený oddych je v nedohlednu. Po včerejším informačním nášupu tu tedy pro vás mám tři filmové jednohubky, které sice… (více)

Reklama

Reklama