M*A*S*H

- Pane plukovníku! Jak dopadla cesta? - Dobře, generál tam nebyl.| Nečekal jsem, po těch letech a xkrát po kouskách viděném seriálu, že mě to ještě nějakým způsobem osloví, ale ano. Zasmál jsem se i nahlas. Vlastně jen dva mínusy: scéna s americkým fotbalem, který mě nechává chladným (ale zase funguje v kontextu filmu velmi dobře), a český dabing. (20.05.2018)

Jak mě seriál celé mládí bezmezně bavil, tak musím nyní uznat, že oproti filmu je jeho humor velice prvoplánovitý. altman nechává vše vyznít do ztracena, pointy jsou nenápadné, dialogy se překrývají až do nesrozumitelnosti (což je obecně u altmana dost problém pro neangličtináře, protože do titulků se to nenacpe), a absurdita graduje. Leitmotiv s textem "That suicide is painless" je v groteskně nereálné scéně sebevraždy naprosto odzbrojující... (02.07.2009)

Robert Altman, a dle všeho to není u něj neobvyklé, vypráví svůj příběh jako řeku, do jejíhož porudu sem tam přihodí tu chrastí, tu peřeje, ale přesto se jedná jen o jakýsi výsek z nekonečného toku života. Proto jen těžko můžeme očekávat nějaké dramatické mosty či nervydrásající rozuzlení. Takový Altman není, naopak postupně skládá různé epizody do komplexního obrazu válečného života. Problém je však v tom, že film jako válečná satira je až příliš přízemní a v porovnání s takřka surealistickou Hlavou 22 prohrává na celé čáře. To, že armáda je pakárna, už dávno víme, a tak Altmanovi moc karet v rukou nezbývá a tak sem tam zanotuje sem tam tu přisprostlou lidovou, čímž výsledek působí ještě rozpačitěji. Ale abych jenom nehanil, tak volná parafráze na Poslední večeři je zcela magická a rouhačsky by se dalo říci, že si nikterak nezadá s da Vinciho originálem. (20.07.2010)

Velkým průšvihem Altmanova Mashe je, že drtivá většina diváků ho viděla teprve poté, co se stala diváky a fanoušky proslulého seriálu. Ten sice převzal od Altmana námět, ale jde o úplně jiný styl i jiný formát a žánr. Takže ti, kteří hledají příjemný seriálový humor, budou notně zklamáni. Seriálový Mash byl mainstreamovou záležitostí, příjemnou oddechovkou s určitým protiválečným poselstvím, zpracovanou pro nejširší diváckou obec, zatímco Altman natočil cynický film o marasmu, který na lidech zanechává válka. Jako komedie podle mě příliš nefunguje, ale jako absurdní válečný příběh o lidech frustrovaných šílenými podmínkami, ve kterých musí pobývat, je to silná záležitost. Hlavní hrdina je cynik, který se chce jen bavit, přežít a zapomenout. Není to prostě ten sympaťák, kterého známe ze seriálu. Celkový dojem: 60 %. (18.06.2006)

"Frank Burns je hrozba. Pokaždý, když mu umře pacient, řekne, že je to vůle Boží, nebo vina někoho jinýho." Válečné šílenství se dá docela dobře zvládnout, když má voják slabost pro hvězdy a pruhy, sadistické sklony nebo smysl pro humor. A právě na humoru při uvádění pacientů do stavu, ve kterém je může nepřítel znovu zabít, je postaven MASH 4077. Já jsem tedy asi jako všichni viděl nejprve seriál, takže musím smutně konstatovat, že není Pierce jako Pierce, Frank jako Kuní ksicht, Margaret jako Hrma a snad jen Radar je tak trochu jako Radar. Tahle korejská válka je zkrátka mnohem realističtější než ta seriálová sranda, ale já zábavu určitě potřebuju k životu víc než válečnou realitu. (07.02.2017)