Oscar 2023

Poprvé se mi povedlo zvládnout předávání Oscarů živě, takže jsem si to celé krásně vytrpěl i s pauzami po reklamu, které tam Amíci prostě mají a které ČT musela nahradit upoutávkami. Nic proti nim (ČT), tohle je spíš moje taková soukromá poznámka, ale za ten večer jsem tolikrát viděl upoutávku na Mimořádnou událost, že pokud ji uvidím ještě jednou, asi se nechám přejet vlakem. Jo, a taky jsem zjistil, že jedna ze znělek ČT2 má ambientní instrumentál jak z hororu. Každopádně co se předávání týče, potěšilo mě, že oproti jiným ročníkům se to dost snažilo vyhýbat jakémukoli agitování. Pár momentů se tam samozřejmě našlo, třeba při projevu vítězné maskérky za dvojku Black Panthera o tom, jak "jsme všichni Wakanda" apod., ale opravdu toho bylo málo, oproti tomu poslednímu předávání, které jsem viděl a pamatuji si ho. Předávání samo o sobě docela i ušlo, občas ty snahy o humor byly vtipné, občas zase strašně trapné, no prostě předávání cen jak většinou vypadá. Snad bych i ty tři hvězdy dal, kdyby všechny ceny nesebralo Na západní frontě klid a hlavně už tak přeceňovaná a přehypovaná pseudoartovina Všechno, všude, najednou, která měla jasnou cenu skoro v každé kategorii ve které byla. Fakt ten hype v USA nechápu a ani nechápu některá ocenění, Brendanu Gleesonovi bych toho oscara třeba přál mnohem radši než Ke Hey Quanovi (ale aspoň si tím zajistil doživotně kariéru herce, mám takový dojem) a oscar pro Jamie Lee Curtis je kapitola sama o sobě... No co už. Lepší 2* (14.03.2023)

Tento ročník by som v každom ohľade nazval takým nezávadným a nekonfliktným. Či už samotná šou tak aj ocenení. Nič prekvapivé, nič šokujúce ale ani nič, čo by človeka mrzelo. Proste v každom ohľade ok. Častokrát sa oceňovalo hlavne za zásluhy (Jamie, Michelle alebo ten chlapec z Indyho). Len Fraser si to svojím ťažkotonážnym výkonom naozaj zaslúžil, aj keď aj v jeho prípade išlo o ocenenie aj za roky utrpenia, keď bol neprávom na black liste. Jimmy ako hostiteľ nesklamal, ale ani nenadchol. Celý čas som čakal, že sa tam objaví aj Matt Damon ale okrem dvoch slovných pošťuchnutí nebolo z toho nič.  Minulý ročník napriek otrasným moderátorkám ponúkol lepšie medailónky. Tentoraz boli napríklad hudobné výstupy otras. Jedine Indovia nesklamali a dodali večeru poriadny drajv, že som mal skoro aj ja chuť si zatancovať. Takže celkovo som spokojný s oceneniami a ani galavečer ma od nudy neuspal. 5/10. (13.03.2023)

Pozor na svá přání. Měl jsem rád ročníky, kdy jeden film vyhrál nejen hlavní kategorii, ale napříč celý večerem sbíral skoro všechno, co mu přišlo pod ruku. Zvládli to moji milovaní velikáni Titanic nebo Návrat krále, posledním takhle úspěšným kouskem byl Milionář z chatrče s osmi soškami, což se zdá relativně nedávno, ale už je tomu dlouhých čtrnáct let. Od té doby se téměř každý rok objevuje více středně úspěšných snímků a až letos se povedlo najít krále večera. Co čert nechtěl, jedná se zároveň o vítěze, který mi je víceméně cizí, jeho projekci jsem prozíval a z desítky nominovaných ke mně mluvil zdaleka nejméně (srozumitelně). Tváří v tvář všem vítězům s ním spjatým a jejich upřímné bezbřehé radosti jsem ale s výsledky smířený téměř hned a bez problémů akceptuji, že se nejedná o vítěze nespravedlivého nebo vychtěného, ale jen o takového, který mě minul o několik mývalích délek. Večer jako takový potěšil moderátorským návratem Jimmyho Kimmela a s tím související snahou o návrat k optimismu a pobavení se namísto přepálených výchovných monologů a inspirativních k nerozeznání podobných projevů. Je pořád na čem pracovat, hlavně na nešikovných střizích téměř uprostřed věty, ale za poslední pětiletku se poprvé jedná o příjemný večer a ne v prvním plánu o splněnou soukromou povinnost. (16.03.2023)

Loňské předávání Oscarů definovala facka. Letošní ročník svým opatrným našlapováním připomínal člověka stále zpracovávajícího prožité trauma. K úspěchu se přitom stačilo vyhnout velkému průšvihu. Nízko položenou laťku se organizátorům díky profesionálnímu výkonu Jimmyho Kimmela a jisté režii, často s líp načasovanými střihy a promyšlenějším vedením kamery než v některých oceněných filmech, podařilo snadno překonat. Většina Kimmelových vtipů se nesla v duchu neškodného popichování přátel. Žádné provokace, skoro žádná politika. Jen témata, u nichž se většina sálu shodla, že jsou k smíchu. Třeba nedostatečné zastoupení žen ve filmovém průmyslu. Opatrná dramaturgie reflektovala snahu o návrat k osvědčenému, k „normálu“, zpátky do kin (což je ironické, když první části předávání dominoval nenápaditá válečná jatka od Netflixu, která v kině neviděl téměř nikdo). Skladba večera byla přímočará a předvídatelná. Jako za starých časů. Dvě vrcholná hudební čísla, This is a Life Davida Byrnea a Naatu Naatu z RRR, měla asi patnáctkrát víc energie než všechno a všichni okolo. Hlavní význam 95. ročníku by mohl spočívat v redefinování toho, jaký film může být dnes považován za „Oscarworthy“. Multidimenzionální melodramatický maglajz Všechno, všude, najednou, špatná cover verze Matrixu, je dílem populistickým i progresivním. Využívá žánrových tropů známých ze sci-fi a komiksů a zároveň s převážně asijským hereckým obsazením vypráví o přistěhovalecké rodině potýkající se s diskriminací. Stejně tak akademici a akademičky jeho vyzdvihnutím dali najevo, že chtějí být vnímání jako lidé citliví jak ke společenským trendům, např. tématu jinakosti, tak ke vkusu masového publika. Anebo na ně prostě jen zabrala marketingová kampaň A24, společnosti, která již poněkolikáté prokázala, že ví, jak okolo svých filmů vytvořit příběh, že právě ony si zaslouží Oscara. Vítězství Všechno, všude, najednou mě netěší, nicméně dokládá potěšující omlazování a rostoucí různorodost Akademie, která je ve svém hlasování méně vyzpytatelná než dřív. Možná jde o jednorázovou odchylku, stejně jako když před čtyřmi lety vyhrála naopak Zelená kniha, která by působila progresivně naposledy někdy v roce 1968, možná o náznak toho, že se brzy dočkáme vítězství nějaké marvelovky. (16.03.2023)

Absolutním vítězem se stalo Všechno, všude, najednou, MOC. Moc, protože moc. Na plátně toho bylo přehršel, i při samotném předáváním bylo sedm sošek pro tuhle fantaskní podívanou prostě příliš. Nicméně se svezla po vlně, kterou kdysi odstartovali Afroameričané, tudíž i Asiaté chtějí být vidět. Indický fenomén Naatu Naatu jde absolutně mimo mě, nominaci pro Hong Chau (Velryba) úplně nechápu, stejně jako herecké nominace a ceny za výše uvedenou ulítlou jízdu (reálně dirigující Cate Blanchett mě prostě bavila víc), ač vůbec nepopírám, jak Michelle Yeoh herecky dozrála. Asi to celé dokazuje rostoucí snahu o různorodost Akademie. Prostě být trendy a ctít jinakost. Mistři typu Spielberga ostrouhali. Pokračování Avatara či Top Gunu vrátila diváky do kin. A nejen ta, což je super. Určitě bych je ale neignoroval tolik jako akademici. Moderátor Jimmy Kimmel jen párkrát neškodně píchl do několika hostů, jinak mírně ospalé a poměrně milé předávání. (21.03.2023)