Údolí stínů

Válka ve své absolutní nahotě. Jestliže se zpočátku člověk pousměje nad výroky: dobrý den, pane - jak víte, že bude dobrej?, hezké ráno, pane - ste snad k...a rosnička? či jestli mi někdo z vás řekne dědo, je po něm, tak později už následují čirá jatka plná hrůzy, smrti a utrpení. Snad nejsilnější je to ovšem ve scéně, kdy čerstvé vdovy dostávají telegramy. Osobně mám raději (dá-li se to tak říci) Olověnou vestu či Nyní apokalypsa, ovšem pořád koukatelnější než masakr Černý jestřáb sestřelen, který sice není z Vietnamu, ale zobrazuje jen bohapusté zabíjení. A když jsme u amerického vlastenectví, stále a vždy a poněkolikáté si říkám, že trocha by ho našemu národu neuškodila... (15.01.2011)

Dokud Wallace útočí v módu hrdinských vojáků, kteří ve zpomalených záběrech střílí, běží či umírají, funguje na mě každý výstřel či pád natolik silně, že jsem začal až překvapivě rychle hledat kapesník. Jakmile se ale příjemný patos začne tavit do slov a nekonečných ceděných frází o hrdosti, manželkách či umírání za vlast, je kouzlo pryč. To pak najednou začne na povrch vyplouvat roztahanost scénáře nebo občasná obrazová rutina. Nebýt toho, že je Hal psaný doslova na tělo Melu Gibsonovi, který z podobných rolí dokáže vystřílet naprosté maximum, šel by výsledek o třídu níž. (06.05.2006)

Historická fakta by měla být zřejmě v pořádku. Tedy až na to, že zatímco Američané uvádějí svých padlých 237 a nepřátelské ztráty 1 064 (1 645). Severovietnamská strana napočítala sejmutých Amíků kolem 1 500 a své straně přišla o 559 soudruhů. Nedělá mě problém uvěřit americké verzi. Co mě ovšem činí problém je tento film. Zpočátku vše začíná takovou malou náboženskou idylkou, kdy se hlavní postavy včetně Mela Gibsona modlí až o duši. Chodí do kostela, modlí se u postele. No prostě křesťanská agitka jako blázen. Po jednom povedeném fórku z výcviku, který se týká pozdravu pěkného dne se přesouváme na bojiště. A tady začíná hlavní problém. Zmatek nad zmatek. Je to nepřehledné. Je to hrdinské. Vlastně to připomíná Tarantínovu Pýchu národa. Kdy se velitelé, kteří hájí zájmy hvězd a pruhů ani nemají potřebu se krýt. Stále tak rozhodně postávají. Pronášejí odhodlané kecy a znovu a znovu se vytrvale brání před nájezdy evidentně hodně neschopných severovietnamských vojáčků, kteří lítají do střel, skoro bych řekl že skáčou. Nakonec i tahle bitva naštěstí končí. Vietnamci uznají že takového režiséra jako je Randall Wallace stejně porazit nemůžou a odtáhnou do Kambodže, aby o pár dní později až filmový štáb z údolí la Drangu zvedne kotvy, si vzali své území zpátky. Jeden z nejhorších vysokorozpočtových válečných filmů všech dob. 60% (17.04.2016)

Veľmi slušný príspevok do žánru, handicapovaný iba lacne pojatou obrazovou formou a tiež prehnaným patetizmom (spomalené zábery). Ináč ale We Were Soldiers nechýba ani spád, ani surová realičnosť, ani hutná myšlienková základňa, ani silná vodcovská osobnosť v podobe Mela Gibsona. Ten je najlepším na celom filme. (16.08.2002)

"My, kteří jsme viděli válku, její obraz nikdy nepřestaneme vidět. V tiché noci budeme navždy slyšet výkřiky. Tohle je náš příběh, byli jsme vojáci a byli jsme mladí." Film mnoha rozporů. Na jedné straně je tu tradičně hodně dobrý Mel Gibson v roli tak trochu "tatínkovskýho" velitele praporu, krásná surovost některých vojenských záběrů (třeba scéna s ohořelým vojákem nebo vyplachováním krve z vrtulníku byla úžasná), nechybí ani trochu vtipu. Jenže co prostě nesnesu jsou záběry ve stylu: "Mel Gibson s povídá s vojákem, podvědomě si uvědomí, že pět metrů za ním stojí dva Vietnamčíci a chtějí ho zastřelit, otočí se, sejme je a vklidu si povídá dál". Nebýt podobně trapných okamžiků hodících se spíš do akčních komedií nebo parodie, mohl to být výborný film. Takový pohled na to, že válka většinou nepřinese nic jiného než spouty mrtvých. "Nikdy si to neodpustím." "Co, pane?" "Že mí muži... že mí muži zemřeli, a já ne." Lepší tři hvězdičky. (23.09.2007)