Údolí stínů

Veľmi dobrý... skôr vynikajúci film, miestami som až zatínal zuby aj potláčal slzy v oku. Pre mňa jeden z najlepších filmov vôbec. Skvelý Mel Gibson a jeho herecký výkon a ešte lepší Chris Klein, ktorého som si ako herca obľúbil práve kvôli tomuto filmu. Perfektne spracovaný scenár a réžia a skvelé herecké obsadenie, dávajú tomuto filmu to, čo u mnohých filmov treba hľadať. Film má dej pravda z počiatku trochu zdĺhavý, ale to k tomu patrí, aby sa človek tak nejako vžil do rolí hrdinov a ich okolia. Nebyť toho dlhšieho začiatku, kritici by určite písali, že je to úplne obyčajná strieľačka, ktorá nemá hlavu ani pätu. (09.01.2015)

Nejde síce o žiadne veľkolepé vylodenie v Normandii ani o extrémne brutálnu vojnu v Somálsku, Wallace k nadpriemernému filmovému zážitku nepotrebuje hektolitre krvi a lietajúce končatiny, naopak. Vystačil si s americkým patriotizmom, sentimentom v zákutiach domova, zatiaľ čo vo Vietname si divák od neustálych akčných bojov a strelieb (s minimom krvi) nemá šancu vydýchnuť. Vojnové filmy nevyhľadávam a ani ich nemilujem, preto Údolie tieňov hodnotím nezávisle od iných, kvalitatívne lepších vojnových snímok. Nevadí mi americké vlastenectvo s množstvom veľavýznamných fráz, nevadí mi americká vlajka, vznešene povievajúca pred kamerou, nevadí mi patetizmus a ani plačúce manželky... Pochváliť musím razantného Gibsona, ktorý nesie väčšinu filmu na svojich pleciach - je znamenitý. (29.08.2011)

50 let za Stonem a 100 za Coppolou. Agitka s modrookým gerojem a pětníkovým moralizováním. Některé akční sekvence pěkné, ale ani zdaleka se nechytají na namové perly ze 70. a 80. let. Nepoučitelná kinematografie, která se po skvostné filmařině s myšlenkou opět při zpracování válečného tématu obrátí k laciným pózám a patosu (byť nepochybně dobře míněnému). (12.02.2007)

Randall Wallace se od svého debutu podstatně zlepšil, příběh sice obsahuje až zbytečně moc patosu, ale je dostatečně silný, aby to tolik nevadilo. Mel Gibson, Sam Elliott a spol. jsou dostatečně drsní vojáci, Madeleine Stowe dokazuje, že ani manželky to doma neměly lehké. A o čem že to vlastně je? O tom, že Američané se nikdy nepoučí. Po Koreji vpadnou stejně „připravení“ do Vietnamu, pak zas do Iráku... (12.05.2006)

Nevadí, že to vlastně nebyl žádný pořádný příběh, jen jedna velká dlouhá efektně nasnímaná bitva, nevadí, že to bylo až po strop narvané patetickým vlastenectvím a náboženskou agitkou, užil jsem si to s pocitem téměř úplné spokojenosti. Měl jsem chuť na pořádnou válečnou řež a tu jsem dostal. Nemyslím však, že bych se k tomu někdy chtěl vrátil nebo si z toho za pár týdnů něco pamatoval. Možná tak scénu Halova rozhovoru s malou dcerkou. (14.08.2011)