Masaryk

Je úplně jedno, že tvůrci udělali ten trik s datem premiéry a posbíraly všechny ceny (když se to loni přetřásalo, zarazilo mě, že si nikdo nepamatuje, že je to je docela běžný trik, mnohokrát použitý v zahraničí i u nás). Dokonce jsem z důvodů filmařské licence schopen odpustit historické kraviny (navzdory tvrzení tvůrců na začátku, že je to "podle skutečné události" - jo, ani si nepomohli berličkou "na motivy skutečné události", ale rovnou "podle skutečnosti", takže vypočítávat historické nesmysly je na místě). Neodpustím ale filmové chyby. Jsou tu. A dost. Po projekci Masaryka se vnucuje klíčová otázka: co chtěli tvůrci filmem sdělit? Že byl Masaryk komplikovaná maniodepresivní osobnost, bral drogy, tahal se s milenkami a šňupal kokain? Ukázat, jak je těžké vyrůst a žít pod tíhou jména slavného otce, navíc když se věnujete stejnému oboru? Nebo prostě jen představit dějinné události "nejtěžších chvil národa" z pohledu nevyrovnaného a nediplomatického diplomata? Bylo-li cílem to první, podařilo se; v ostatních aspektech ale selhali. Potřeba ukázat jak protagonistův bouřlivý osobní život, tak angažovanost před Mnichovem se nepříjemně tříská. Myslím, že se rádoby šokující scény s milenkami a drogami mohly upozadit až za politickou aktivitu, tam je Masaryk daleko silnější. À propos, drogy. Často citovaná scéna Janova sjíždění lajny koksu srolovanou stokorunou s portrétem jeho otce byl výborný nápad, jinak ale motiv zfetovaného velvyslance postrádá nosnější chvilku. A úplný WTF moment přijde v okamžiku, kdy Masaryk na lůžku prožívá kokainové vize. Vidí totiž po stropě lézt dávno mrtvého bratra Herberta, který na něj otočí hlavu (!). To skvělý halucinační motiv pro Trainspotting, ale tady působí jako pěst na oko. Naštěstí je tu Karel Roden. Skutečnému Jeníku Masarykovi se sice charakterově vůbec nepodobá, ale to je fuk, je to senzační herec. O to je zajímavější, že ho ve společných scénách přehrává Oldřich Kaiser - škoda, že těch scén nebylo víc. Navzdory mnoha výtkám se na film dobře dívá, důraz na podobu postav s jejich předobrazy, detaily v oblékání či dobových proprietách nebo skutečnost, že cizince důsledně hrají cizinci, jakkoli svou výslovnost zjednodušují, to vše je příjemné. Jenže je to pořád jenom malý český film, nic víc. Bohužel. (02.03.2018)

Po stránce řemeslné (kamera, střih, hudba, zvuk, výprava, kostýmy apod.) bych byl rád, kdyby podobně vysoký standard mělo více českých filmů. Těžko také něco vytýkat obsazení či hereckým výkonům. Zbývá ovšem tradiční Achillova pata domácí kinematografie, kterou je scénář. Takže film je jen sledem více či méně povedených scén, po kterých zbývá trochu pachuť a pocit, že od tolika talentovaných lidí jsem přece jen čekal lepší film. :-/ (04.03.2018)

Z tvůrčího hlediska chápu, že si vybrali jen úsek těsně před válkou, jelikož to filmu dodalo punc světovosti. Mě to přijde malinko škoda. Rád bych viděl události kolem převratu natočené v tomto stylu. Film se mi moc líbil a řemeslně se nemusí za nic stydět. Vizuálně to vypadalo jak libovolná epizoda Boardwalk Empire. Klidně bych si dal Masaryk II - Rise of Communism :) (06.08.2017)

Pro plné zorientování se to vyžaduje přeci jen lepší než povšechnou znalost v předmnichovských politických piklích čili pro neznalé to příliš není. Jenomže zároveň to není ani pro ty, kteří o nich páru mají, jelikož těm to nenabízí nic, co by již nevěděli. Netne se v tomto ohledu dostatečně hluboko. A stejně se to má s orámováním děje skrze psychicky zlomeného Masaryka jakožto člověka, který se cítí zrazen a zároveň, že sám zradil. Není to sice v této poloze nezajímavé, ale nedostane se mu to nijak pod kůži čili skutek i v tomto případě utek. A do toho všechny ty jakože artové mnohoznačné záběry na tříštící se vlny apod. Každopádně jako celovečerní kinoverze Českého století to vlastně není vůbec špatné. (18.03.2017)

Mladého Masaryka filmaři opomíjeli. Režisér Julius Ševčík se to rozhodl změnit a vypíchl jedno stěžejní období v životě syna zakladatele „našeho tatíčka“. Konkrétně léta páně 1937-1939, kdy nejprve přichází o otce a pak se jako velvyslanec ve Velké Británii snaží zabránit Mnichovské dohodě. Aby vše nakonec skončilo jeho emigrací za velkou louži. Atmosféra je i přes několik scén z večírků napjatá a tíživá, podíváme se (významně) i do psychiatrické léčebny, kam se na vlastní žádost dostává. Drtivá většina snímku je v angličtině, což může být pro řadu tuzemských diváků nepříjemné. Spíš to ovšem pomáhá s realitou vyprávění, stejně jako dobová stylizace se vydařila na jedničku. Ostatně veškeré technické položky jsou na tuzemské poměry na vysoké úrovni (střih, zvuk, kamera, výprava). Naopak scénář, který vznikal několik let, není nejpevnější. Takže třeba Českého lva za scénář bych raději viděl v jiných rukách, pár odvážnějších a propracovanějších snímků se daný rok určitě našlo. Žádný však neměl takové herecké eso v rukávu – herecký chameleon Karel Roden je bezchybný, jednou divoce flámuje, jindy se rve o trochu kokainu, pak mezi politiky bojuje o lepší příští. A pokaždé je naprosto přesvědčivý a soustředěný. Všechna čest. (17.08.2017)