Režie:
Mikael HåfströmKamera:
Peter MokrosinskiHudba:
Francis ShawHrají:
Andreas Wilson, Henrik Lundström, Gustaf Skarsgård, Linda Zilliacus, Jesper Salén, Filip Berg, Fredrik af Trampe, Richard Danielsson, Martin Svane (více)Obsahy(2)
Dramatický příběh o překonání lidského zla, o přátelství a zrodu lásky
Erikovi je 18 let a jeho životem se táhne linie násilí a konfliktů. Po vyhození ze školy, je poslán na internátní školu Stjärnsberg. Ta má být poslední šancí jak jej odtrhnout od starého života a vrátit zpět ke studiu. Na internátě se ale dá zlu těžko uniknout - panuje zde systematický teror páchaný na mladších studentech.
Dokáže Erik zlu čelit, aniž by porušil pravidla a riskoval tak své vyloučení a celou budoucnost?
Zlo mezi námi je dramatický příběh o mezilidském násilí, ale také o opravdovém přátelství a zrodu lásky.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (753)
Krása tohoto filmu spočívá v tom, jak dokáže v divákovi aktivovat emoce. Zejména ty negativní. Při scénách, kdy šesťáci šikanovali nováčky, to ve mně vřelo, jako bych byl svědkem skutečných událostí. Navíc herci zarhály arogantní šesťáky tak dobře, že bych pár minut po shlédnutí jen těžko uvěřil, že to mohou být ve skutečném životě normální sympatičtí kluci. Výrazy hajzlů v jejich tvářích působily věrohodně. To vše způsobuje, že snad nikdo se nemůže neidentifikovat s hlavním hrdinou. Posleství filmu je takové, že proti zlu nelze vždy bojovat jen laskavostí. Někdy je zkrátka třeba šmejdy seřezat. Jinak se jedná o překrásný scénář, který je velmi kvalitně a líbivě natočen. Nemohu vznést jedinou výtku. ()
Nevim no. Na žádnou internátní školu jsem nikdy nechodil, ale že by tam normálně procházelo že jeden týpek dá druhýmu 23 ran pěstí do obličeje (až z toho tamten fluše krev) před všema profesorama a těm by to bylo úplně šumák mi přijde trochu přehnaný. Je to ale perfektní film. Hrozně profesionálně natočenej a holywoodsky působící v tom dobrém slova smyslu. Jinak se mi hrozně líbilo, jak hlavní hrdina před bitkou vždycky řekne co jim přesně udělá. Taková libová satisfakce za to všechno, čím si chudák musel projít. ()
║Rozpočet SEK 20miliónov(približne $3milióny)║Tržby USA $15,280║Tržby Celosvetovo $12,500,000║ Prekvapenie, veľmi silné a pôsobivé spracovanie, Mikael Håfström z jeho štýlom prezentácie príbehu mi vždy sedel a toto je jeho asi najlepší počin čo som videl. /100%/ ()
Vynikající depresivní film, při kterém hlavní postavě, v tomto případě napravenému studentovi Erikovi fandíte tak, že máte skoro puchýře na prstech. Neskutečně silný pocit bezmoci a bezprávý, vyvolává ve vás samotných nepříjemné mrazení a dokáže vás přimět přemýšlet. Když ne jenom problémy ve škole, tak problémy doma a co si potom vybrat. Výborný švédský film. Jsem zvědavý na Klass, kde by měla být šikana ještě daleko krutější. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (8)
- Film je založen na knize Jana Guilloua. Ten navštěvoval stejnou školu a knihu založil částečně na vlastních prožitcích. (HellFire)
- Pro roli Erika Pontiho byl herec Andreas Wilson vybrán z více než 120 uchazečů. (Tygrys)
- Ve scéně, kdy jede Erik (Andreas Wilson) vlakem, můžeme spatřit holčičku s panenkou, kterou si zahrála režisérova dcerka Emma Håfström. (Tygrys)
"Drž tu vidličku pořádně, Eriku! Pojďme si po večeři promluvit. Jen my dva... " Tak tady to někde začalo, tady se z mladého sympatického chlapce postupně zrodilo monstrum, které ve škole brutálně tyranizovalo spolužáky, mlátilo je do krve a nenávistně vzdorovalo autoritám. Kvůli zlu, které Erik páchal, byl také nemilosrdně vyhozen ze školy a jen díky obětavé milující matce dostal poslední šanci: Elitní chlapeckou školu, ve které, jak posléze hlavní hrdina zjistí, vládnou podivné zákony a nepsaná pravidla, kde třídní příslušnost a bohatství hrají nezanedbatelnou roli ve hře o "přežití", kde důstojnost dostává na frak a brutalita nejstarších studentů, šikanujících mládence z nižších ročníků, zůstává kantory a ředitelem ústavu naprosto nepovšimnuta. V tomto okamžiku se ve filmu začíná docela jiskřit - je naprosto nevysvětlený přerod Erika - tyrana z počátečních minut filmu do nové podoby Erik - vzdorný ochránce morálky.... V tomto smyslu mi absolutně nevadí nereálnost prostředí školy, s její lhostejností kantorů, vyučováním eugeniky, absence práva apod.. Neznám do detailu společenské poměry Švédska padesátých let a netuším, do jaké míry je kniha, podle níž film vznikl, skutečně autobiografická, přesto je pro mě mnohem nepochopitelnější změna Erikovy osobnosti, než přehlížení "pepřenky" nebo "octového úderu" ze strany personálu školy. Takový model agresivního chování zřejmě opravdu nemá s realitou nic společného. Když si však odmyslím těch prvních pár minut, kdy Erik byl na té "špatné straně", je Ondskan strhující a skvěle natočené drama, které šlape ve vysokém tempu celou dobu bez slabších momentů až k závěru, kdy je vyvrcholení trochu pokaženo velmi efektním, přesto ale nevhodným způsobem. Ondskan je dráždivý film - nutí diváka přemýšlet s Erikem, jak čelit tyranii studentské rady, zejm. sadistickému Silverhielmovi, nutí diváka lačnit po pomstě. Erik však volí jinou taktiku: trošku nepochopitelně má naděláno do kalhot z případného vyloučení a hraje roli vzdorného avšak pasivního hrdiny ghandiova typu. (SPOILER!) Nejednoho diváka jistě napadne hned od začátku - zvlášť, když Erik touží být právníkem - řešit problém právní cestou, nebo aspoň minimálně přes ředitele školy. Pokud se s touto možností od začátku nepočítalo, proč se najednou v závěru filmu objeví jako deus ex machina?? Příchod rodinného právníka na scénu je velmi efektní, ale nesouvislý s dosavadním Erikovým přístupem. S už zmíněnou přeměnou Erikovy osobnosti pak také souvisí finální "Nejsem jako ty, Silverhielme" a pomsta nevlastnímu otci - nepochopil jsem tuto změnu charakteru... (KONEC SPOILERU!) Přes tyto vady na kráse je Ondskan příliš dobře natočený film, který nastoluje hodně otázek o šikaně a agresivitě vůbec. Podobně jako třeba ve filmu Kdyby.. lze uzavřený prostor elitní školy se svými vlastními zákony chápat jako symbol pro jednu celou skupinu problémů - šikanou počínaje a gleichschaltungem v čisté podobě, jak ho zavedli nacisté, konče (viz např. Napola). Strhující film, který jde sledovat jen se zatajeným dechem. () (méně) (více)