Sid a Nancy

Dvě smažky (se) sjíždějí po sebedestruktivní spirále dolů. Apatický sebedestruktivní Sid oplývající jistým fuckerským X-factorem (skvělá scéna kde zpívá My way) bohužel zůstává celou dobu nečitelný a Nancy, prezentovaná jako vypatlaný hysterický transvestita (a ten typ přítelkyně, kvůli které se kapely rozpadají) je zase na facku. A ani příběh jejich vztahu mě moc nezaujal. (23.11.2019)

Necelé dvě hodiny sledovat sebedestruktivní počínání dvou feťáků se dá vydržet. Ale necelé dvě hodiny poslouchat uječenou Nancy, jejíž hlas se podobal umrčenému a rozmazlenému spratkovi, bylo moc i na mě. To se pak není čemu divit, že Sid v podání Gary Oldmana (btw jeho herectví tady klobuk dolů!) jednal tak, jak jednal... Nicméně, film, který si vezme za úkol zobrazit drsné punkové prostředí let sedmdesátých, a přitom nemá vůbec "koule", to je chyba naprosto fatální! (16.08.2009)

Nejsem punker, neposlouchám punk, neposlouchám Sex Pistols, ale tahle prodrogovaná romance mě dokázala něčím zaujmout. Přece jenom život takového normálního anglického punkera sem mockráte neviděl. I tento snímek patří do té skupiny, který když shlédnete, slovu "drogy" se budete vyhýbat ještě hodně dlouho, neb celý film je doslova protkán heroinovými vlákny. Celou dobu jsem si říkal: "Kdo hraje toho hlavního pankáče?" Jaké překvapení tomu bylo, když jsem zjistil, že to byl právě Gary Oldman. Je pravda, že on dodnes dostává samé prémiové role, ale tahle byla dost ujetá a musím přiznat, že roli feťáka sem mu sežral i s jeho punkovou vizáží. Všechno toto zahaleno do prostředí hospod, barů, hotelů, feťáckých doupat, atd. A vše podtrženo nepřílišným osvětlením, takže např. záběr na sjetou Nancy právě telefonující v budce, kdy místro její tváře je vidět jen černá skvrna, působí dosti psychadelicky. Nevím z jakého důvodu, ale není zde uvedeno jméno režiséra, tak bych to rád dodal...režie:Alex Cox A na závěr snad jedno punkerské přísloví: Jen blbni, jen blbni, jen blbni...(a koukni jak dopadl Sid Vicious:) (29.09.2007)

Těžko se mi to hodnotí, protože Sex pistols byli samozřejmě nedotknutelnou ikonou každého rebelujícího dítěte a teenagera, které se domnívalo, že vytaseným fakáčem, chlastem a vohulenou muzikou lze vystoupit z těch dobytkáčů, které ho vezou k nekompromisní realitě směr nudně projebaný život v práci, rodině a konzumní společnosti. Na druhé straně i tady je patrný, že realita anarchisty té doby nebyla jen o svobodě a zábavě, ale taky o depresi a strmém heroinovém sjezdu do pekel. Je to nepříjemný film, kde nemá smysl za vztahem Sida a Nancy hledat romantickou lásku až za hrob, ale pouze a jen závislý a patologický pakt dvou labilních smažek, páč fetka k fetce sedá a chorá a poškozená bytost se zahákne zase jen na podobného invalidu, s nímž to pak samozřejmě může skončit i společným ufetováním. V případě Sida dokonce vraždou pod vlivem drog a následně vlastním předávkováním. Atmosféra je hodně ponurá, místy nudné a zbytečné pasáže trampot dvou fetek, s kterými se těžko sympatizuje a k jejichž sebedestrukci lze dodat jen okřídlené "kdo chce kam".. A nebudu vám nic nalhávat, Sid rozhodně nebyl geniální muzikant. Vlastně to byl totální vymaštěnec, ale byl ve správné době na správném místě, aby z té kombinace demence, absolutní absence zábran, chlastu a originální schopnosti provokace vytvořil symbol nihilistické generace. Na pět hvězd je unikátní výkon jak Oldmana (My way v jeho podání nemá daleko k Sidovu originálu) tak Andrew Schofielda (brilantně zahraný Johnny Rotten!). Další plus jsou pistolí songy, které máte možnost zažít ve filmu v atmosféře, jaká asi tehdy na jejich koncertech panovala. Potud je to skvělé. Ale Nancy ať klidně shnije v pekle, to byl kus nemožné vagíny.. (15.02.2014)

Fenomenální Oldman coby ikonická pistole Sid Vicious, jemuž jako známka punku na krku vedle visacího zámku plandá ještě blond dračice Nancy – holka, kterou asi nebylo těžký v afektu propíchnout, ale bez níž by se náhle rozhostil mučivej klid. Upřímný a vášnivý (sic destruktivní) lovestory se mi málokdy přejedí, a tak, když mám chuť na sladký, pomůžou mi přesně páry jako Althea a Larry, Bonnie a Clyde nebo právě Sid a Nancy, jež mě díky svýmu nižšímu glykemickýmu indexu zasytí na delší dobu. Vicious líbající svou extravagantní múzu u kontejnerů v zátiší z nebe padajících popelnic trefně vyjadřuje hlavního ducha tohohle filmu – čistou romantiku…za špinavých podmínek. „Yeah, sure, love kills.“ (27.05.2011)