Donnie Darko

Dlouho mi tenhle „kult“ unikal, ale jednoznačně nejsem v divácké obci, která Donnieho Darka bezezbytku vynáší do nebes. Kult si představuju jinak, jednoznačnější pojetí je pro mě docela zásadní aspekt. Interpretací jest zřejmě celá řada, já sice nezastírám, že v době natáčení teprve šestadvacetiletý režisér Richard Kelly napumpoval tuhle látku úchvatnou atmosférou, ale na druhou stranu není Donnie Darko tím, co bych rád viděl znovu.. Problémový introvert Donnie trpí podivnými stavy, srovnatelnými s paranoiou, a tak není úplně od věci, že mu imaginární týpek s králičí maskou oznámí přesný datum konce světa. No, ocenit lze určitě roztodivné postavy tohohle ospalého města kdesi ve Virginii, které do vyprávění mají co říct a zejména pak herecké výkony (sourozenci Gyllenhaalovi, Jena Malone, netradičně obsazená Drew Barrymore nebo Patrick Swayze), ale jako celek mě místy zbytečně natahovaný film do kolen rozhodně nedostal!! (29.07.2009)

Když jsem Donnieho viděl poprvé, na chvíli jsem podlehl dojmu, že ten film se v osmdesátých letech nejen odehrává, ale že byl tehdy i natočen! Dokonce jsem to musel pauznout, a podívat se na csfd, abych zjistil pravdu... Pak už jsem mohl zas dělat chytrého. :-) (Popravdě, tipoval jsem to tak na začátek 90. let.) V každém případě jde o perfektní, emocemi nabitý snímek, na kterém se mi líbí spousta věcí: Pasáže natočené jako videoklipy, skvěle vybraná dobová muzika (Tears For Fears, Echo and the Bunnymen, Duran Duran a další), skryté či naprosto otevřené odkazy na tehdejší literární a filmové horrory (Kingovo To, Raimiho Evil Dead), mysteriozní i romantická linie příběhu, Donnieho rodina, kterou si člověk prostě zamiluje (oblíbil jsem si zejména otce a sestru), sympatická Drew Barrymore (jedna z těch, díky nimž film vůbec vznikl), nezvyklá, ale parádní role Patricka Swayzeho, tancující třpytivá děvčátka, Halloween, politické debaty u rodinné večeře (Dukakis nebo Bush?), vtip i sentiment... Je toho opravdu hodně. Jen se stále držím původní verze, a té novější se vyhýbám. Bojím se, aby v ní Donnie Darko nebyl moc doslovný, a neztratil tak na své nevšední tajemnosti. [Edit po letech: Vyvarujte se director's cutu! Je to "Donnie Darko pro blbé". Oproti famózní kinoverzi tak za tři hvězdičky.] (20.09.2007)

Probuď se. Sleduju tě. Pojď blíž. 28 dní/06 hodin/42 minut/12 vteřin. Pak přijde konec světa. PROČ??…. Příběh, na jehož konci mám pocit, že jsem vlastně nic nepochopil. Mladší ocení Donnieho upřímnost či zážitky ze školy, ti starší se zase můžou ponořit do rozboru jeho duševního stavu. Právě proto mne mrzí, že se mi do rukou nedostala Director's cut. Věřím, že ta by ještě více zdůraznila herecké výkony, zajímavý scénář a režii. Opravdu nevšední příběh! Který asi bude lepší vidět vícekrát :-). A tak dávám 4* něčemu, co jsem stejně nepochopil. Není to ta nejlepší pozvánka ke shlédnutí? (06.09.2008)

Donnie Darko není obyčejný kluk, to Vám musí být jasné už od začátku. Jde z něj strach, autorita, důvtip, šarm a neméně kouzlo osobnosti. Jake Gyllenhaal ho prostě dokázal zahrát naprosto neuvěřitelně a stejně jako je temný on, sleduje jeho život temná čára života každým krokem kudy kráčí. Film má od začátku do konce neskutečný spád, působivou temnou atmosféru a fakt, že tohle s Davidem Lynchem nemá společeného prakticky nic. Možná jen fakt, že atmosféra je ponurá a působivá zároven. Je třeba sledovat každý záběr, každou scénu a každý rozhovor v průběhu celého filmu. Nakonec totiž scénář vyplivne tak silnou pointu, že nestačí sledovat film jednou, dvakrát...ale je třeba mu porozumět. A tak jak se tváří Donnie Darko, tak se tvářit na konci filmu. Při psaní jsem film viděl jednou, ale i tak na mě neuvěřitelně zapůsobil. Samozřejmě to neznamená, že se na něj zrovna ted nepodívám, takže už abych šel :) --- Donnie Darko, co to je za jméno? Skoro jako nějaký superhrdina. - Jak víš, že nejsem? (01.08.2007)

Hooodně silné 4*. Vynikající psychedelie, která nevodí diváka za ručičku, chytře svádí k mnoha interpretacím, ale není třeba jí pochopit, stačí si jí pocitově vychutnat. A sleduje se to jedním dechem. Jak úlevný pocit ve srovnání s Kellyho následným ´Southland Tales´, kde si zpětně člověk uvědomí, jak se tam Kelly až nehorázně trapně opakuje a kde se z dialogů dozví maximálně to, kdo komu přeblafnul, anebo by chtěl přeblafnout a kdo má velkýho ptáka a kdo ho má naopak malýho. Kelly, spadni rychle na zem, nebo se do historie filmu zapíšeš jako mýtus, který nikdy nepřekročil stín své silné prvotiny. (29.05.2008)