Nabarvené ptáče

Dostal jsem to co jsem čekal a to film v obrazech s podmanivými hereckými výkony a zobrazením lidského zla. Není to pro každého, nečekejte silný příběh, tolik zmiňované násilí není na plátně přítomné zase v takové míře a tak explicitně, že by kvůli tomu musel někdo odcházet z kina, občas může dokonce ze začátku působit groteskně. Nejlepší herecké výkony Petr Kotlár, Júlia Vidrnáková, Barry Pepper. Závěrečný titulkový song v podání Jitky Čvančarové film dobře doplňoval (ona jako umí zpívat jo-). Nemohu si pomoct, ale v něčem mi to připomíná nejlepší Vláčilovy kusy. V současné české kinematografii naprosté zjevení a to v tom pozitivním slova smyslu - 8/10, a to proto, že by to šlo přeci jenom sestříhat na únosnější stopáž, charaktery postav se na plátně většinou moc neohřály a tak nebyl prostor je plně vykreslit a závěrečná katarze syna s otcem na mě úplně nezapůsobila. Jo a ty mlynářovy oči, ty oči.. (19.09.2019)

Proti knižní předloze je čajíček a bohužel Petrovi k Krumlova jsem to "nevěřil" : ( Je dost znát, že z nevěděl, co (ne)hraje a vedení "teď se tvař takhle a udělej tohle.." (Kosińského příběh se skutečným dítětem asi moc lépe pro představitelovu psych újmu natočil nelze - snad s CGI omlazením skutečného herce ; ) V porovnání s většinovou současnou cz filmovou tvorbou a ve všech ostatních aspektech (hi-artová kamera, přepečlivá výprava, dospělé obsazení výtečnými typy, plný a křišťál ruch zvuk,...) je samozřejmě Václavovo a Vladimírovo "vláčilovský" opus naprostým mistrovským dílem. Marhoul na hrad !!! (19.09.2019)

Z kina jdete s hnusným pocitem a v hlavě se vám honí mnoho černých myšlenek. Jenže já nevím...zase tak výborný film to není. (20.09.2019)

Mno, velké zklamání. Film ze mne nevydoloval v podstatě jedinou emoci. Možná proto, že ani Kotlár žádnou nevyjádřil. Od začátku do konce stejně odtažitý a prkenný... což je ale spíš chyba režiséra, než "herce." Černobílé zpracování možná pomáhá uměleckému dojmu, ale taky tomu, že si divák udrží od filmu odstup a není vtáhnut do děje. A násilí? Velmi poskrovnu zobrazené, místy působí spíše až "komicky"...pokud někdo odešel ze sálu tak věřím, že to bylo spíš nudou než násilnými scénami... Když nad tím tak přemýšlím, Marhoul mne zatím vždy zklamal. Mazaný Filip, Tobruk i teď Nabarvené ptáče jsou jen průměr... 3 hvězdy dávám za kameru, námět a za chvályhodnou snahu, odlišit se od šedi současných komerčních filmů - byť ani tentokrát se to moc nepovedlo... (20.09.2019)

Remeslne je to moc dobre natoceny film. Jsem rada, ze Cesi jeste porad umi natocit neco tak opravdoveho. Odvaha, ktera se vyplatila a film, ktery stoji za to videt. Ackoliv neni asi pro kazdeho. Bohuzel, par veci mi tu chybelo k dokonalosti. Tou hlavni je asi emoce. Behem filmu se jich ve mne vystridalo opravdu hodne. Ale po skonceni filmu? Nic ve mne uz nedoznivalo, zadne vyvrcholeni se nekonalo. Mozna je to tim epizodnim stylem nebo chybjicimi dialogy (bez nich mi misty unikla pointa, proc se nektere postavy chovaly tak, jak se chovaly) nebo tim, ze se mi nepodarilo se "napojit" na hlavniho hrdinu. Nefandila jsem mu, netrpela jsem s nim... skoda :-( (22.09.2019)

NUDA až za roh! To jediné se dá říci! A to si myslím, že jsem po 15 letech strávených v promítací kabině kina viděl ledacos. Film postrádá dějovou linii, skript vůbec nebyl (v po sobě navazujících scénách je chvilku je zima, pak léto, hlavní hrdina je tu ostřihán, tu neostřihán, tu s čepicí, náhle bez čepice,...) ani s jednou postavou nenajdete ani náznak ztotožnění, po 20ti minutách předem víte co bude následovat v následující záběru či scéně, závěr má zřejmě vysvětlovat že hlavní hrdina pochopil že otec jednat jinak nemohl, ale jak kruci věděl co vytetované číslo na předloktí znamená? Nesmyslné a z doby příběhu vytržené rekvizity. Režie nulová, scénář nulový... velmi by mě zajímalo kde vzali ten obsah který oficiálně uvádějí k filmu, protože z něho tam není vůbec nic... není to ani avizované drama, ani parodie, ani horror, ani historický film, ani psychologický... je to prostě odpad! Fakt škoda času a peněz. (22.09.2019)

Film je dokonale černobílý. Doby dobra a zla se střídají. Zlí a oškliví, s krásnými a hodnými. Ukazuje tak vlastně 2 extrémy a nebojí se je kombinovat. Avšak něco ten film stejně naprosto potápí... Hlavní postava. Marhoul hledal někoho vzhledově konkrétního nejspíše a hrát měl "jen tak". Samozřejmě děj se posouvá akcemi, ne dialogy, takže to vlastně je jedno. No, do kina jsem se nevydal sám. Každý z naší party něco pronesl ohledně hlavní postavy, ale snad vůbec to nebylo kladné. Působí jako nějaká podpůrná role pro lepší a zkušenější herce, kteří své role skvěle zahráli. Možná to tak působilo jen díky absenci pořádných dialogů. (22.09.2019)

ne, tak toto fakt ne. Lidé odchází z kina? Jo, asi proto jako já, po šedesáté minutě jsem sledovala kdy bude konec, nuda, o ničem. Hnusu kam se podíváš, od zastavení k zastavení pedofil, zoofil, gerontofil, sadista... nee toho bylo moc na jeden film, přeplácaný, a že jsem to nepochopila? Možná.. asi fakt ne, četla jsem co o filmu napsala Jitka Čvančarová (radovala se, že v Itálii ho pochopili), ale film, kde se musím pídit a hodiny přemýšlet o tom, co tím chtěl autor říci zpravidla nesnáším. Co oceňuju,. tak je výkon hlavní postavy a filmové záběry... ale dle rozpočtu filmu - hodně peněz za málo muziky. (23.09.2019)

na český film dost dobrý, jen ta délka ... (24.09.2019)

Je to pozoruhodné dílo, upoutá jak délkou, černobílou kamerou, tak i absencí filmové hudby. Oproti představě získané četbou různých článků a recenzí obsahuje film dost děje, takže jsem se nenudila ani mi přes svou délku nepřipadal rozvláčný. Také není zas až tak neobvyklý nebo zcela odlišný od jiných válečných filmů, nejvíce připomíná "Jdi a dívej se", je ale méně emotivní. Absence emocí nebo kladných či sympatických postav je u "Nabarveného ptáčete" také výrazná, divák se s nikým nesžije, nikoho si neoblíbí (nejkladnější postavou je asi kněz). Spíše než vojáci jsou zde zdrojem krutosti a zvířeckosti venkované. Pokud bych předem nevěděla, že se jedná o válečný film, a nebýt záběru na letadlo v úvodní části, řekla bych, že se děj odehrává ve středověku, atributy moderní doby se v podstatě objevují až od poloviny filmu. Oceňuji vytvoření a užití mezislovanštiny a zajímavé zpestření v podobě účasti známých herců. Násilné scény jsou natočené celkem úsporně a spíše náznakem, rušivě na mne působila v podstatě jen scéna s očima. Film určitě stojí za vidění, nicméně znovu už bych se na něj asi nedívala. (25.09.2019)

silná jazda.. tá slečna rybárka sa už vydala ? (25.09.2019)

Jedna hvězda za BW jinak slabota (30.09.2019)

Nádherný a pravdivý příběh v krutých obrazech (30.09.2019)

Musim sa priznat, ze som chcel dat pôvodne 3 hviezdicky a nakoniec som sa prikláñal len k dvom, pretoze som nič také predtym nevidel. Cely cas som rozmyslal, pri ktorom momente zacali ludia hromadne utekat z Benatok... ... neprisiel som na to, aj ked sa tych momentov zacalo hromadit... podobne ako mi neslo do hlavy (v prvych dvoch tretinach filmu) privlastok „protivojnovy“. Tento snimok je o hlbke zla, ktore je hlboko skryte v nasej kulture v nasej kolektivnej minulosti v nasich zakladoch... tazko sa to vysvetli generaciam; ktore vyrastli na instagrame a podobne... Co je horsie, uz sme tak zhyckani happy+end sablonami a podobnymi aha-šokovÿmi efektami, ze tento film v sucasnosti nedocenime... Mozno, ked sa minulost bude opakovat.... Tento film sa neda pochopit, archetypy zla su tu dokonale vykreslene vo svojej neuchytelnosti a zaroven v konturach, podla ktorych archeologovia vytusia obrysy davnych casov z leteckych snimkov... Velkolepost tomuto filmu nedodava mozaikovitost danych epizod, ale ze dotvara/ stava sa vlastnou a silnou crepinou v zobrazeni neteatralnej (nespielbergovskej) krutosti formou naturalnej vojnovej reportaze... A ako som uz poznamenal, brutalna krutost tu vacsinou nema s vojnou nic spolocne, to je na tomto ostrom slede zazitkov najkrutejsie, .... a tipujem, ze kvoli tomu aj ctihodni benatcania zutekali... (02.10.2019)

Film Václava Marhoula nabarvené ptáče, je hezky natočenou směsí scén groteskního násilí bez jakkékoliv hlubší pointy, než že lidé jsou krutí. Což je myšlenka stará jak filmy samy a taky byla mnohem lépe udělána už v jiných snímcích. Film také trpí tzv uměleckým syndromem, kdy si řežisér očividně myslí že když bude natáčet každou svíčku a potůček,že to zlepší kvalitu filmu. Film tím bohužel maximálně trpí na své stopáže, která je díky tomu přestřelená o takových třicet minut vlastně nesmyslných scén. Celkový edit filmu je zvláštní, některé scény vypadají že na sebe nenavazují a jsou kompletně bez jakéhokoliv kontextu, jen tak hozeny do filmu. např: scéna kdy hlavní chlapec leží na kolejích a nechává přes sebe projet vlak je absolutně tupá, znám kontext této scény z knižní předlohy bez které je to naprosto nepochopitelné. Ale asi největší hříchem tohoto filmu je využití herců. Velká jména jako Stellan Skarsgard Harvey Keitel a Barry Pepper jsou naprosto nevyužití. Skarsgard nemá ve filmu ani jednu větu,jeho role je vlastně známý komparz. Na závěr Film selhává v vyprávění příběhu o hrůzách druhé světové války spíš funguje jako seznam zlých věcí které můžeme dítě vystavit v čemž film uspěl absolutně a odškrt každou položku. (06.10.2019)

Diváky, kteří se rozhodnou na film jít, lze dle mne rozdělit na 3 skupiny. Nejtěžší to budou mít ti, kteří šli na film bez toho, aniž by si něco zjistili. Těm přijde film naprosto zvrácený a drsný. Navíc se tam moc nemluví, není tam hudba a je to černobílé. Druhou skupinou jsou ti, kteří si o filmu něco zjistlili a jdou se podívat, co režisér udělal a jak se mu podařilo vyprávět ten příběh. Třetí skupinou jsou ti, kteří četli knihu a zajímá je, jak věrně je film směrem k této předloze natočen. Protože se rekrutuji z té třetí skupiny, byl jsem příjemně překvapen tím, kolik z knihy se ve filmu objeví. Co se týká tolik diskutovaného násilí a nechutností. Je nutno hned na začátku říci, že kromě jednoho momentu se vše odehrává v naší mysli. V dané chvíli není daný detail moc vidět, spíše slyšet. A se zvukovou složkou se ve filmu pracuje moc dobře. Bylo by také zajímavé film sledovat bez titulků pod Novoslověnštinou. Mne to spíše rušilo. Pokud se někdo bojí na film jít, není v něm nic, proč by musel odvracet zrak. Když si takhle večer pustíte např. Sběratele kostí, uvidíte mnohem, mnohem více než je tady ve filmu. Ale závažnost příběhu je v tom, že to všechno, co dospělí vstřebají, musí vstřebat chlapec... Takže spíše nedoporučuji nikomu pod osmnáct let... (08.10.2019)

Jasně, chvílemi to bylo rozvleklé, jasně, chyběla tomu gradace, jasně, asi to proměnu hlavního hrdiny nezachycovalo úplně dokonale. Ano, Marhoul možná trošku přecenil síly. Ale sakra, to s tolika z vás opravdu nehne ani to, že tady někdo má alespoň nějaké ambice a že po padesáti letech natočil film, který způsobil poprask i za hranicemi, že se tady vůbec někdo nebál pustit do něčeho tak artového a že se s tím popasoval se ctí, a že se Ptáče pohybuje úplně jinde, než veškerá porevoluční a normalizační tvorba? (08.10.2019)

Knižní předloha Jerzy Kosińskeho o strastiplném útěku malého židovského chlapce je napsána poutavě a realisticky. Václav Marhoul se tématu chopil, ale v jeho podání je utrpení hocha jen záminkou k vytvoření obrazu temného světa Mordoru kdesi v nespecifikované (a jazykově dětinsky zjednodušené) části východu Evropy. Černobílé obrazy nevlídné krajiny, “domorodci” coby špinavé kreatury znající jen chlast, násilí a perverzní sex. Takový antisemitismus naruby. Někde jsem zahlédl přirovnávání Marhoula k Tarkovskému a k Pasolinimu. Pomalé záběry černobílou kamerou, sex s kozlem a dítětem – ano, podoba by se našla, ale je to jako přirovnávat dětmi uplácaný hrad z písku na břehu Berounky s jeho vzorem, Karlštejnem, který se hrdě tyčí na horizontu. Dvě hvězdičky dávám za kameru, pan Smutný točil černobíle s radostí, a za výpravu – na té se nešetřilo. Bohužel to nebylo nic platné; scénář a režie svou podivnou samolibostí celé dílo potopily. (09.10.2019)

Takový Malý princ s tarantinovskou poetikou nabarvený na černobílo (kritici v rolácích a s kostěnými brýlemi prominou) s prvky road movie. Dávám 4 hvězdy 1/ za odvahu natočit film o násilí páchaném na dětech (jakkoliv s ním nesouhlasím) - umění je zde, aby odráželo realitu a je třeba na to poukazovat 2/ za odvahu natočit film takové stopáže (jako když natočíte pětiminutovou písničku, tak můžete počítat s tím, že vám ji v rádiu nezahrajou). 3/ za poctivou filmařinu s dlouhými záběry. Ta černobílost umožnila spíše „debrutalizovat“ to, do by jinak bylo nekoukatelné. Jednu hvězdu dávám dolů za profláknuté téma 2. světová válka, přeci jen už je toho všude trochu moc. (10.10.2019)

Násilí a krutost (nejen) války znázorněná v ryzí podobě. Právě naturalistické šokující scény a krása černobílé kamery činí z Nabarveného ptáčete kinematografický monument, jehož kontroverze je nezpochybnitelná, stejně jako jeho zásah na terč snímků pro náročnější diváky. Právě odlišnost, řemeslná inovace a originalita tvoří takovéto umělecké filmy. Filmy typu Matka, Fontána, Memento a nyní i Nabarvené ptáče sice nebudou nikdy blockbustery pro popcornové přežvýkavce hledající oddech v humorných honičkách a výbuších, avšak vysoce estetická hodnota těchto snímků je v mém pomyslném žebříčku staví mnohem výš než kupříkladu zmíněné masové akčňáky. Proto, mám-li Marhoulově dílu něco vytknout, nebude to přespřílišné násilí, které je zde jasným záměrem, ale spíše přílišná kompoziční rozkouskovanost, kdy jednotlivé epizody nejsou příliš nepodobné, a u méně nadšených diváků by tak mohly vzbuzovat permanentní pocit „Kolik jich ještě bude?“, ač jde očividně také o záměr. Jen by možná mohl být o něco lépe provedený. To už je však pouze detail. Finálové rozpolcení na černou a bílou stranu a přestup hrdiny mezi nimi, který jsem vyzdvihoval i u Černé labutě, pak dodal Nabarvenému ptáčeti potřebný rozměr propojující všechny tyto epizody v rámec celkového děje. Shrnuto, podtrženo: 95 %, Nabarvenému ptáčeti určitě budu fandit při nominacích na další ceny, včetně Oscara. Ač ho možná pro svůj naturalismus nezíská, je to obdivuhodné umělecké dílo s hodnotou a filozofickou myšlenkou, kterou sám režisér vyjádřil větou: „Světlo je vidět jen ve tmě.“ (11.10.2019)