Úsměv Mony Lisy

Ďalšie utrpenie, do ktorého som sa pustil len kvôli tomu, že sa dej odohráva v päťdesiatych rokoch minulého storočia. Bola to určite zaujímavá téma, ktorá ale nebola vôbec dobre prevedená. Bola to nuda a žiadna postava nebola dobre napísaná. Nesklamala ma jedine Maggie Gyllenhaal, i keď jej postavu som si tiež veľmi neobľúbil. Skoro presne dve hodiny plné nudného klábosenia a nezáživných rozhovorov medzi mnohými ženami. Hudba tiež nič nezachránila a to sa na hudbu týchto rokov vždy teším. Sklamanie, i keď veľa som od tohto filmu tiež nečakal. (17.02.2015)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 5/10 Hudba 6/10 Efekty 3/10/// +obsazení a mírně překvapila i Julia Roberts, kupodivu chytlavá hudba a celkem poutavý děj -nesympatické chraktery postav, kulisy a prostředí 50tých let, téma, které se ve filmu řeší/// Nevím co jsem od tohodle filmu čekal. Možná jiný příběh, ale především jsem se tešil na herecké obsazení. Které bohužel pod tíhou padesátých let a jim svěřených rolích nevyzní tak jak bych si představoval. Přesto mě film něčím vtáhnul. Možná to byl výkon Julie Roberts a vlastně i dalších hereček, možná to byly dobře napsané dialogy./// Celkem 52%/// (15.02.2009)

Film o tom, jak se osvícená kantorka snaží přesvědčit své studentky o tom, že pro ženu neexistuje přímá úměrnost mezi štěstím a manželstvím, ale že správnou ženušku nelze najít ve Stepfordu, ale spíš ve skriptech a knihách. Víc se mi líbily Trhliny s menšinově zaměřenou slečnou Green než uťunťaná Mona Julia, která horko těžko maskuje třeskutý temperament maskou fádní sufražetky. Mám-li použít přirovnání v rámci konzervativního kontextu, řekla bych, že Úsměv je přednáška o sexuální výchově a Trhliny jsou fajn sex. (23.10.2017)

Tenhle film se mi náhodou líbil. Mám ráda Julii - hrála dobře, takže první plus. Potom i prostředí a téma mi sedlo do noty, protože dějiny umění patří mezi mé nejoblíbenější předměty. No a navíc film hezky ukazuje, jaké těžké má žena postavení ve společnosti, navíc pokud má tak odlišné a moderní názory... (10.06.2014)

Prestižní dívčí univerzita Wellesley. Babyboom konzervativních 50.let. Ideálem nastrojená ženuška z předměstí-motorová myš domácí, obletující svého manžílka po příchodu z roboty. V akademickém světě i za hranicemi campusu se střetává tradiční schematický svět předurčených rolí s liberálním smýšlením, které by chtělo zatuchlé škatulky provětrat. Svobodomyslná učitelka Katherine brojí proti vládnoucímu světu ženské závislosti v pokusu Mikea Newella o protipól Společnosti mrtvých básníků. Výsledný obraz je jemnější, uhlazenější, ale plošší. Newell maluje svou líbivou krajinku Žena v kruhu dívek za pomocí hvězdné stáje hollywoodských klisen. Julia Roberts je překvapivě nejmatnější, žákyně předčily svou učitelku a vyznamenání by si zasloužily Kirsten Dunst a Maggie Gyllenhaal. Scénář je nenápaditý, režijně Newellovi chybí tah na branku, ale klade silný důraz na dva motivy. Úsměv. Člověčí schopnost, za kterou se skrývá tisíce příčin, tvarů a odstínů. A Mona Lisa? Nejznámější umělecké dílo světa. Tváří v tvář Da Vinciho portrétu překvapuje, jak je za skleněnou ochranou malý, nahý a bezbranný pod blesky zuřivě fotografujících japonských turistů. Jakoby se jeho krása rozplývala pod tíhou očekávání. Snad proto, že před spatřením originálu jsme ho viděli stokrát v reprodukcích? (01.06.2007)