Mariňák

Je radosť sledovať, ako je každý Mendesov film iný. Spoločenskú satiru American beauty a vizuálnu dokonalosť gangsterky Road to Perdition, obe v pomalom tempe, vystriedal rozjuchaný ironicko-sarkastický pohľad na účasť radových pešiakov v Púštnej búrke. Mariňák je film o nude nasadených pešiakov v predvečer krátkej operácie na oslobodenie Kuvajtu a postupnom mäknutí ich zelených mozgov v saudskoarabskej púšti. Mendes ukazuje reakcie jednotlivých vojakov na patovú situáciu čakania, zároveň necháva priestor pre prezentáciu rôznych názorov na samotnú operáciu, pričom sa neprikláňa na žiadnu stranu, iba popisuje. Cituje klasické diela vojnového filmu, napr. Apocalypse now, či Lovca jeleňov (toho ale vo verzii uncut&uncensored ;-) ) aby ukázal obmedzenosť radových vojakov , i rozdiel medzi postavením pešiaka vo vojne Vietnamskej a vo vojne v zálive, kde úlohou pešiaka prestáva byť nasadenie v prvej línii. V čom sa ale Mendes nenormálne zlepšil je použitie piesní vo filme. I keď to už medzi komentármi odznelo, skutočne to pripomína chvíľami až tarantinovsky výstižný výber hudby pre konkrétnu scénu. Jake „Donnie Darko“ Gyllenhaal týmto filmom stráca svoju DD škatuľku a nebyť politickej „nekorektnosti“ a nevhodnosti Mariňáka pre Oscarovú noc, isto by sa mu, podobne ako Jamie Foxxovi, nejaká tá nominácia ušla. Mariňáka treba určite vidieť ešte z jedného dôvodu. Keď si uvedomíte, na aké býkoviny sa vynakladajú peniaze z rozpočtu USA, menej vás zamrzí ake kraviny sa platia z rozpočtu našich malých krajín. Silných 9/10 (27.02.2006)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)

Tohle mi zkrátka sedlo. Možná je to tím, že jsem byl ve stejně znuděném a přemýšlecím rozpoložení jako Swoff a nebo taky ne. Teď je mi to celkem jedno. Podstatné je, že Mendes dokázal zachytit přesnou podstatu příběhu nepříběhu o psychologických tlacích na hlavy mariňáků v Perském zálivu. Těžko si člověk může představit jaké to je, když je přes půl roku v holé poušti a ani nemůže využít svůj výcvik. A aby toho nebylo málo, je po návratu odstrčen na okraj společnosti. Díky Jarheadovi jsem si jakousi představu vytvořil a popřemýšlel jsem si. Takže spokojenost. (13.01.2007)

Tak trochu Full Metal Jacket pro 21. století - ale mnohem mnohem ironičtější a s nulovou akcí. Sam Mendes se stejně jako v Americké kráse nebojí jít pod povrch a já tomu, co vidím, věřím. Všechno to je zatraceně cool a poprvé jsem si pořádně uvědomil, že všichni na světě, ať jsou v sebeposranějších situacích, se musí umět nějak bavit. Nic není jen černé nebo bílé. Herci bez komentáře, výběr hudby přesný stejně jako v Americké kráse ( nebo tarantinových kouscích ). Roger Deakins za kamerou opět dokazuje, že je současná extratřída a když tam hodí velkej celek na eskadru hummerů v poušti a do toho vám hraje pořádná vypalovačka, byl jsem v sedmém nebi a adrenalin šel do červeného .... První pořádný pohled na moderní válku.... A Mendes jde okamžitě do TOP 5 (09.02.2006)

Skupinku elitních sniperů sledujeme od příjezdu do výcvikového kempu za zvuků Don’t Worry Be Happy přes krušné chvilky na buzerplace až k nemilosrdnému vystřízlivění uprostřed zoufale vyschlé kuvajtské pouště. Tohle není válka mariňáků, nýbrž satelitních družic a neviditelných bombardérů. Přesvědčí se o tom i dvacetiletý Anthony Swofford (Jake Gylenhaal), jenž by rád potěšil svou brzy nejvěrnější přítelkyni „em čtyřicítku“. Jak se však zdá, čas strávený v Kuvajtu nezužitkuje k o moc bohulibější činnosti, než k hraní rugby v protichemické kombinéze, k debatování o rozdílech mezi Mexikánci a Kubánci, k masturbaci nebo k odstraňování pozůstatků četných návštěv provizorní latríny. Slunce sadisticky žhne, zelené mozky měknou a dokonce i seržant Sykes (Jamie Foxx) přestává doufat že si vystřelí do živého cíle. Vytrénovali si mašiny na zabíjení a teď pro ně nemají (duševní) potravu – to nevěstí nic dobrého. Mariňák je hlavně o životních možnostech mladého Američana a pak taky o tom, že války se nemusíte přímo zúčastnit, aby vás nadosmrti poznamenala. Tohle všechno nám Mendes vypráví celkem nezaujatě, očima k politice lhostejného, poměrně inteligentního vojáka. Ten se obrní Olověnou vestou, stane se součástí Čety a bude si připadat jako Lovec jelenů čekající na Apokalypsu. Snad teprve když mezi hořícími vrty střetne zmateného koně, uvědomí si, že už není nač čekat. Mendes symbolické výjevy dávkuje velmi střídmě a víc sází na vývoj odehrávající se uvnitř Swoffordova mozku. Co prožívá voják tak vzdálený od domova a podezřívající svou dívku z nevěry? Jak na něj zapůsobí „rendezvous“ s ohořelou mrtvolou „kdysi taky člověka“? Celkem prostými prostředky se postupně dovídáme odpovědi. Jde především o efekt. Skoro hodinu a půl jsem měl pocit, že je to o ničem. Ani mě nenapadlo začít se nudit, ale bavil jsem se podobným nezaujatým způsobem, jako se bavíte při sledování VyVolených, čili party dementů, jejichž životní osudy jsou vám ukradené. Lidštější rozměry nabývají silnějších kontur až v téměř surreálné pasáži s „plačící Zemi“ a hlavně pak ve zbytečně přecitlivělém závěru. Je to škoda, protože skvělí herci dávají do svých rolí skutečné maximum. Hlavně mladická nedozrálost a naivita z Gylenhaala přímo sálá a zelenění jeho mozku vám brzy ani nepřijde jako handicap. Rovněž technická stránka dokonale naplňuje šablonu malého filmu s velkým rozpočtem a dynamický soundtrack zas pomůže, kde režisér nemůže. To díky Mendesovým schopnostem není až tak často. Jen kdyby zvolené téma zpracoval odvážněji a ne tak prvoplánově. Stále však platí dvě pravdy. Ta první – Mariňák o hlavu převyšuje většinu současně zámořské produkce. A ta druhá – Stanley Kubrick něco podobného natočil před téměř dvaceti lety mnohem lépe. A nejen on. 75% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Fr, Hopper, Honza dAve (21.03.2006)