Vlajky našich otců

Totální zmatek. Sedm hlavních hrdinů (po válce zredukovaných na tři), snad čtyři časové roviny, hory patosu a hlavně tuna různých voice-overů. Jednak jsem se docela nudil a druhak jsem se v tom nevyznal. Ale jako předvoj před Dopisy to funguje skvěle. Zvyknete si na výbornou válečnou stylizaci a se zapadajícím útržky příběhu působí Dopisy mnohem kompaktněji. (22.03.2007)

Clint Eastwood podobné výpravné veľkofilmy vie točiť, v tomto prípade však výsledok trocha zaostal za očakávaniami. Dramaticky opäť výborné, tiež nejaké emotívne vypätejšie scény by sa tam našli, príbeh mi tiež prišiel zaujímavý, avšak koncepcia výstavby dejovej linky mi prišla zbytočne chaotická a komplikovaná. Jednotlivé dieliky skladačky celého príbehu o šiestich vojakoch, ktorí vztýčili tú vlajku boli spájané dohromady cikcakovito, čo mne moc nevyhovuje. Preto len lepší priemer. Inak potešilo by, keby sa tam zmienili o tom, že Michal Strank sa narodil v Československu (Spiš) a že síce mal americké občianstvo (prostredníctvom naturalizácie jeho otca), no nemal o tom žiaden doklad. Škoda, že to tam nevypichli. Celkom zaujímavé by preto bolo vedieť na základe čoho ho vlastne povolali do armády. 65/100 (24.06.2017)

V okamžiku, kdy postava vypravěče začne vstupovat do popředí se tempo filmu únavně zpomalí a během epilogu se to již vleče jak kdyby veškerá vůle k životu padla na bojišti. Válečný film na vysoké technické úrovni se sympatickou mírou kritičnosti, který však chce zároveň skládat pocty. A ostrá břitva reality mi dohromady s tím pohádkovým pohlazením v tomhle případě moc nesedí… (11.03.2007)

První část válečného dvojfilmu, který nabízí dva pohledy na jednu bitvu i když americký pohled se zabývá spíše jejími důsledky v obecné i osobní rovině než samotnou bitvou. A přestože dokáže fungovat jako inspirace pro další úvahy na předložená témata, není bohužel žádným výjimečně vydařeným dílem, Prožitek bitvy nedosahuje „ryanovské“ intenzity a opravdovosti, příběh samotný drhne a jednotlivé postavy jsou natolik nevýrazné, že jsem se v nich po celou dobu příliš neorientoval a nevytvořil si k nim žádný vztah. Zarámování současností, které celý film mění v retrospektivu, je zbytečné, poněkud chaotické a filmu ani příběhu nic nedávají. Na druhou stranu se mi líbilo důsledné oddělení obou stran, takže Japonce v podstatě neuvidíte. Jsou víceméně jen anonymními hlavněmi kulometů, děl a pušek chrlících smrt odněkud z krytů. Kladem je také kontrast válkou traumatizovaných pěšáků, zneužitých navíc propagandou k naplnění státní kasy, s Amerikou, která na jedné straně touží po senzacích a hrdinech, na druhou stranu odmítá přijmout navrátilce změněné prožitými hrůzami. Za pozornost stojí i mechanismus, který se z obyčejné fotky stává symbol. (15.03.2020)

„Každý blbec sa vyzná vo vojne. Najmä ten, ktorý v žiadnej nebol.“ Clint Eastwood patrí spolu s Robertom Redfordom k posledným kovbojom Hollywoodu, ktorí si môžu v podstate robiť, čo sa im zachce. Ale to, čo si vyložil Eastwood na plecia v takmer osemdesiatke na krku, je dosť aj naňho: nakrútiť za nemalé peniaze DVA vojnové eposy o rovnakej udalosti, ale každý z pohľadu inej bojujúcej strany, to je skutočne dosť drsné. „Americký“ pohľad na boj o ostrov Iwo Jima sa nebojí polemizovať a klásť nepríjemné otázky. Monumentálne bojové scenérie (z produkcie Stevena Spielberga) a inteligentné obsadenie hercov, ktorí nepotrebujú miliónové honoráre ako motiváciu (Pepper z ÚDOLIA TIEŇOV, Patrick z FAKULTY, McDonough z DRAVCOV). Veľké, drzé a obdivuhodné – a s pachuťou v ústach („Kupujte dlhopisy“ alebo „Podľa mňa tá fotka vyzerá na hovno, nie sú vám vidieť tváre.“). Príbeh jednej zástavy. Ale Listy z Iwo Jima ma bavili viac. (01.03.2008)