Režie:
Clint EastwoodKamera:
Tom SternHudba:
Clint EastwoodHrají:
Ryan Phillippe, Jesse Bradford, Adam Beach, John Slattery, Barry Pepper, Jamie Bell, Paul Walker, Robert Patrick, Neal McDonough, Melanie Lynskey (více)VOD (3)
Obsahy(1)
John Bradley skončí po záchvatu v nemocnici a jeho syn James začne pátrat, co má otec společného se slavnou fotografií šestice vojáků, která vztyčila nad ostrovem Iwodžima americkou vlajku. Vyprávění pamětníků před ním pomalu odkrývá otcovo tajemství. Byl totiž jedním z příslušníků jednotky, která se vylodila na ostrově, na němž japonští vojáci bojovali o každý metr, za který Američané platili krvavou daň. Byl také jedním z těch, kteří byli vysláni na horu Suribači, aby tu po dobytí ostrova vlajku vztyčili. Nikdo v tu chvíli netušil, že fotografie vyjde ve všech světových novinách a stane se jedním z nejslavnějších okamžiků války v Tichomoří. Krátce poté se John Bradley, Ira Hayes a René Gagnon, kteří z šestice přežili, dozvědí, že se mají kvůli fotografii vrátit domů. Jsou pro vlast hrdiny a mají být vyznamenáni. Zároveň se však mají stát součástí velkolepé propagandistické akce, která má povzbudit Ameriku v dalším boji. Zatímco pohledný Gagnon je ve svém živlu, Irovi a Dougovi se vystupování na stadionech a náměstích vůbec nelíbí. Vzpomínají na padlé kamarády, na boje o ostrov i samotný úkol a každý z nich se s frustrací, narůstající s každým vstoupením, pokouší vyrovnat po svém. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (368)
Snímek, který naplno doceníte až po zhlédnutí Dopisů z Iwo Jimy, jenž líčí stejný konflikt, ovšem z druhé strany barikády (což je samo o sobě unikátní, nejde o žádnou propagandu) a některé zdejší scény tak dostanou úplnost, právě až u dalšího filmu. Případ jedné vztyčené vlajky, která díky fotografii v době válečné pohotovosti, dokázala spojit celou Ameriku. Kupování dluhopisů, veliké přátelství, ale i špína a hrůza, která nikdy nepomíjí - to jsou Vlajky našich otců. ()
První část válečného dvojfilmu, který nabízí dva pohledy na jednu bitvu i když americký pohled se zabývá spíše jejími důsledky v obecné i osobní rovině než samotnou bitvou. A přestože dokáže fungovat jako inspirace pro další úvahy na předložená témata, není bohužel žádným výjimečně vydařeným dílem, Prožitek bitvy nedosahuje „ryanovské“ intenzity a opravdovosti, příběh samotný drhne a jednotlivé postavy jsou natolik nevýrazné, že jsem se v nich po celou dobu příliš neorientoval a nevytvořil si k nim žádný vztah. Zarámování současností, které celý film mění v retrospektivu, je zbytečné, poněkud chaotické a filmu ani příběhu nic nedávají. Na druhou stranu se mi líbilo důsledné oddělení obou stran, takže Japonce v podstatě neuvidíte. Jsou víceméně jen anonymními hlavněmi kulometů, děl a pušek chrlících smrt odněkud z krytů. Kladem je také kontrast válkou traumatizovaných pěšáků, zneužitých navíc propagandou k naplnění státní kasy, s Amerikou, která na jedné straně touží po senzacích a hrdinech, na druhou stranu odmítá přijmout navrátilce změněné prožitými hrůzami. Za pozornost stojí i mechanismus, který se z obyčejné fotky stává symbol. ()
V okamžiku, kdy postava vypravěče začne vstupovat do popředí se tempo filmu únavně zpomalí a během epilogu se to již vleče jak kdyby veškerá vůle k životu padla na bojišti. Válečný film na vysoké technické úrovni se sympatickou mírou kritičnosti, který však chce zároveň skládat pocty. A ostrá břitva reality mi dohromady s tím pohádkovým pohlazením v tomhle případě moc nesedí… ()
V bitevních scénách (které jsou svěží, neokoukané a epické především) v sobě Clint kombinuje to nejlepší ze Spielbergova dokumentaristického a bezprostředního stylu, z něhož má člověk místy pocit, že všechen ten černý sopečný písek se mu zadírá pod kůži, a bayovské spektakulárnosti, která se nejvíce projevuje v aviatických hrátkách při náletech na palposty se ježící horu Suribači nebo při jejím ostřelování bitevními křižníky (čelist mi zůstala vyset dokořán). Důležité však je, že nikdy nesklouzne k levné plagiaci, spíše přejímá a inspiruje se, takže výsledkem je autonomní a čitelná syntéza, za kterou jejího tvůrce poznáte během pár minut. K bezvadnému dojmu napomáhá i Sternova velkodušná kamera - vynalézavá a vždy přítomna na tom správném místě._____Trochu problém jsem měl se zbytkem filmu. V žádném případě mi nejde o figury, které Clint zaujímá (patriotismus není nic nového), ale o moment, kdy se ke slovu přihlásí až příliš mnoho výrazných propadů - ten pomalu nastává po cca 25 minutách s prudkým temporytmickým uvolněním. Válečný konflikt se redukuje na občasné a krátké - nucené - vsuvky a celá tato linie ustupuje naplavenině předimenzovaného civilního patosu. Na Eastwoodovu obranu však musím poznamenat, že se mu tyto propady daří umně zastírat pohotovým nasazením jednoho, dvou záběrů, popř, kratičkou sekvencí, která má výpovědní a myšlenkovou hodnotu deseti a opravdu uzemní (viz. záběr po závěrečných titulcích). Dobrý dojem podporuje i nezbytné filozofování a kladení zdánlivě neřešitelných etických otázek o smyslu celé té pekelné mašinérie a o důležitosti tvorby (falešných) mýtů dávajících naději._____Příběh se rozprostírá na pozadí tří navzájem se neustále upozaďujících časových os: bitva o Iwo Jimu, cesta fotografie a jejích aktérů, introspektivní a nostalgická současnost. Nejvíce prostoru se dostává vyprávění okolo zašmodrchaného vzniku slavné fotografie vojáků vztyčujících "hvězdy a pruhy" nad ostrovem Iwo Jima, což je pochopitelné, ale tím spíše to upozorňuje na nadbytečnost "současné" linie, kterážto svým tematizováním důležitosti rodiny (nic proti!), jako by vypadla z pera strýčka Spielberga (svého času produkujícího) - tlačí se zde nechutně na pilu sentimentu. V lince okolo oslavné cesty po státech se navíc dostane i na portrét Ameriky v celé její nebezpečné kráse: typicky politizující nakládání s válečnými hrdiny, kteří jsou proti své vůli hnáni do monumentálních meetingů na stadionech, jen za účelem vybrat další peníze na válku, která celou zemi vysává na samou dřeň; dřímající rasová segregace, která dává vzniknout i takovým situacím, kdy je oslavovaný hrdina vyhozen z baru pro svůj původ; přezírání tisíců, které nasazují svůj život za vlast (i nedobrovolně); manipulace s občany. Kol a kolem není promíšení těchto "směrů" 100% ideální a určitě se dalo dotáhnout mnohem kompaktněji._____Za drobnou doušku stojí i tklivá hudba, které se (podobně jako u MDB a Tajemné řeky) ujmul sám Clint Eastwood. Špatná rozhodně není, ale je na ní značně patrná nezkušenost jejího tvůrce, který sice dokáže zkomponovat citlivý a jednoduchý hlavní motiv pro podbarvení teskných chvílí, ale v dramatickým okamžicích je totálně bezradný. Kdo má ke všemu dobře naposloucháno MDB (nebo už i nový Changeling), musí si přiznat, že i ten hlavní motiv je nakonec pouze omílání stejného břehu. () (méně) (více)
Clint Eastwood a jeho pocta americkým vojákům, kteří postavili slavnou vlajku na vrcholku Iwo Jimy a kteří se stali symboly války a snahy USArmy o přesvědčení obyvatel o nutnosti jejich peněžní podpory. Ryanu Phillippemu sedí role vojáka medika skvěle a je rozhodně z celé skupiny nejlepším hercem. Ostatní se spíš vlečou. Hlavní síla filmu, která není dostatečně využita tkví v bojových scénách. Při použití modrého filtru a "něčeho navíc" dostal Eastwood úchvatné záběry vojska a drsných soubojů proti japonským jednotkám. Velká škoda, že se Clint nerozhodl čemu se chce pořádně věnovat. Kdyby vynechal kompletně cestu vojáků po americe a jejich reklama na Americkou armádu, dostal by velmi kvalitní vojenský snímek, který by se vizuálně řadil mezi to nejhezčí. Přesto vše se moc těším na druhou část Letters from Iwo Jima o tom co se dělo na druhé straně. Japonci to rozhodně neměli nejjednodušší a pohled z jejich strany nebude kažen nudnými skoky mimo bitvu. Doufám. ()
Galerie (33)
Photo © DreamWorks Pictures
Zajímavosti (22)
- Japonská vláda nepovolila natáčení vojenských záběrů na Iwo Jima, takže scény z tohoto ostrova se musely natáčet na Islandu. Tam je na pobřeží rovněž černý písek od pravidelných vulkanických erupcí. (imro)
- Zároveň s filmem natáčel Clint Eastwood i Dopisy z Iwo Jima. Vlajky prezentují příběh z pohledu Američanů, Dopisy zase z opačné barikády, tedy Japonců. (imro)
Reklama