Protektor

Protektor je snímek o vězních ve svých vlastních domovech. Ať už je to Jana Plodková zamknutá ve svém bytě či český národ ve svém státě. V momentě, kdy se pokusíme uprchnout nebo přemoci stráže, je tragédie nevyhnutelná. Marek Najbrt vzal to nejlepší z evropské kinematografie,šmrncul to tím lepším z české tvorby a nakonec natočil suverénní dílo, co nepotřebuje jakékoliv výmluvy. Jen škoda, že Protektor nebyl aspoň z části němý. Ubylo by banálních dialogů, které fungovaly asi tak jako retardéry na dálnici. Na druhou stranu je nutno dodat, že takto sebevědomý střih jsem zatím nikde v českém filmu neviděl. O říšského protektora tu ani tolik nejde, Najbrt se soustředí spíše na titulní hrdiny a snad právě proto mi Protektor přišel jako Czech made Nouzový východ. Což je lichotka pro český film v podstatě nevídaná. (24.09.2009)

Po druhém zhlédnutí s klidem prohlašuji, že se jedná nejen o nejlepší český polistopadový film, ale pro mě osobně i jeden z nejopojnějších kinozážitků letoška, který je - stejně jako VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ - o vztahu skutečnosti a fikce a - stejně jako HANEBNÝ PANCHARTI - o kinematografii (tj. i produkci a promítání) dané doby. Nejedná se o další chcípáčkovský český film a na nedávnou minulost a jedince v ní se nenahlíží smířlivě, s porozumění: hrdinové mění role a nosí masky (oproti AMERICKÉM GANGSTEROVI ale nikdo nedojede na svou žánrovost, nýbrž na svou neochotu či neschopnost hrát různé role a vydávat se za někoho jiného), historie je zde traktována skrze média - film a rozhlas. Na rozdíl od (výborného) NORMALu, u kterého je styl taktéž nositelem různých významů, není PROTEKTOR formální nápodobou filmů či trendů dané doby: přestože typologie písma i způsob záběrování (většinou velké celky, polocelky a detaily, figurativní střihová metoda záběr-protizáběr při dialozích) by tomu nasvědčoval, film se vůči prvorepublikovým a protektorátním snímkům vymezuje. Děla to prostřednictvím řeči - jak té filmové (nespolehlivý flashforward v úvodu, paralelní střihová skladba dominující vyprávění, svícení, kdy se postavy ztrácejí v pološeru, ahistorická elektronická hudba, důmyslné užití diegetických zvukových efektů, na jejichž podnět reaguje kamera, popř. dialogy či monology předznamenávající následující scénu), tak jazykem postav (viz stylizované promluvy postav filmu ve filmu a autentická řeč ve filmu samotném). Nečekejte ale slast z podlehnutí iluze (VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ) či potěchu ze síly filmu schopného přepsat historii (HANEBNÝ PANCHARTI), protože tohle cinefilní vyznání, zahalené kouřem drog, je zničující: plátno reflektující počínání protagonistů je exploatováno a obraz vybělen, z mrtvých jsou jen stíny a hudba (rytmizující dění) a zvuk utichnou. 10/10 (21.09.2009)

Nikoliv bezchybné, ale tak dospělé, vyzrálé a striktní, že se nelze zlobit. Suverénní důkaz toho, že omílané stesky nad nedostatkem peněz, témat, dobrých herců atp. jsou jen prachsprostým alibismem, kryjícím prostou neschopnost. Až budu umírat, chci u sebe Slámu, až umřu, ať to na celuloid hodí Najbrt. Bravo. (01.10.2009)

Jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Marek Najbrt dokazuje, že i české filmy se mohou kvalitou a zpracováním měřit minimálně s celouevropskou produkcí. Tenhle film má totiž všechno co má drama z 2. světové mít. Výbornou atmosféru, dokonalou kameru, zajímavou hudbu, strhující děj a výborně napsané postavy, kterým věříte každý jejich čin a opravdu vás zajímá, jak to s nimi skončí. A s postavami jde ruku v ruce i excelentní obsazení většinou ne tolik okoukaných herců (jenom ta Nováková se tam objevila asi tak nějak omylem). Ke konci už jsem měl chvilkami i husí kůži a závěr samotný ve mně bude asi doznívat ještě hodně dlouho, vlastně jako celý film. Jenom škoda, že je to chvilkama trochu pomalejší a v pár scénách to bylo trochu chladné. Jinak ale totální spokojenost a mám tak chuť zase jednou nad českým filmem nelámat hůl.90% (16.04.2010)

-"Ty nejsi nebezpečná, ty jsi jen úplně pitomá." Jo, souhlasím. Ale Budař a Daniel opravdu dobří. Kvalitně natočený film, který mě nechává kompletně chladnou. Z velké části zapříčiněno tím, že je mi Jana Plodková bytostně nesympatická a její herectví mě neoslovuje do takové míry, že bych to skoro prohlásila neherectvím. Za formální pičičandičky, barevnou strohost a atmosferickou sevřenost přidávám další hvězdu. (18.04.2010)