Zelená míle

Těžko napsat k Zelené míli něco, co tady ještě nepadlo, ale to ani není mým cílem. Spíš bych se chtěla zamyslet nad tím, že před asi 15 lety, kdy jsem film viděla poprvé, mě hodně dojal, považovala jsem ho tehdy za jeden z nejsilnějších zážitků, a to jsem ho viděla v dabingu na malé televizi. Když jsem si ho po letech pustila znovu, už jsem viděla určitou křeč, kýč a kalkul. Duncan se svým věčně zkřiveným obličejem, sentimentální linka s myší a kostrbatě podané pokání, které je za něco, co si odsouzený přál a čemu se postava Hankse ani nesnažila zabránit. První třetina je až příliš rozvolněná, ale i přes vše zmíněné jde o zdařilé drama, které oživují zejména prvky fantastiky. Otázkou zůstává, co na něj řeknu za dalších 10 let… (06.10.2019)

║Rozpočet $60miliónov║Tržby USA $136,801,374║Tržby Celosvetovo $286,801,374║ Neskutočný zážitok!!! Keď som sa k tomuto filmu dostal prvý krát žasol som nad prevedeným tak že som si ho musel v zapätí pustiť aj druhý krát. Darabont natočil jeden z najlepších filmov, ktorý samozrejme bol ako býva zvykom odignorovaný na Oscaroch.... jedine čo ľutujem že som sa na tomto filme nemohol kochať v kine, sakriš s prácou. /100%/ (18.05.2005)

"Každý z nás musí umrieť, nie je výnimky, ja viem, ale občas, ach Bože, Zelená míľa je tak dlhá...". Päť rokov potom, čo režisér Frank Darabont natočil mimoriadne podarenú adaptáciu poviedky Stephena Kinga "Vykúpenie z väznice Shawshank" sa vrhol na sfilmovanie jeho románu "Zelená míľa". Dojímavý, mysteriózny príbeh, ktorý sa opäť odohráva vo väzení. Tento krát však nie v Shawshanku , ale v Cold Mountain. Tam, na bloku E, čakajú odsúdení zločinci, vrahovia, až sa naposledy prejdú uličkou, ktorej sa hovorí "Zelená míľa", ku elektrickému kreslu. Ocitol sa tam aj záhadný, obrovský černoch John Coffey. Toto je jeho príbeh, tak ako ho napísal Stephen King a tak ako ho previedol do filmovej podoby Frank Darabont. Čiže výborná literárna predloha a profesionálne, citlivé filmové spracovanie.***** (15.04.2011)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

až budete bloudit v temnotách, modlete se, aby jste potkali Johna Coffyho. jmenuje se jako kafe, jen se to jinak píše. určitě ho poznáte, protože žádnej jinej obrovskej černoch, který se boji tmy a občas v noci pláče vám z tý tmy nepomůže. možná vám cestou řekne něco jako ,,nešlo to vrátit šéfe", ale vy strach mít nemusíte, pokuď zrovna nejste zlí lidé. možná taky vzpomene na paula edgecomba, jak mu splnil poslední přání a taky jak byl v kině. jen stěmi, kteří mu veřili. myslím, že o posledních slovech, která slyšel s vámi mluvit nebude. stejně by vám poloha 1, poloha 2 , asi nic neřekli. ale když se mu podíváte upřímně do očí, jistě zahlédnete pana Jinglese, tedy naději. pro nás, pro všechny. a až vás vyvede zpět, pronese svojí typickou omluvu ,, teď si potřebuji odpočinout. jsem hrozně utahanej šéfe. jako pes". a vy buďte rádi, že to šlo vrátit! a poděkujte. i za mě. (04.02.2006)