Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

Nevím, jestli za to mohla moje únava. Nevím, jestli za to mohla neznalost předlohy. Nevím, jestli za to mohlo moje IQ. Ale HP7 asi nebude pořádně fungovat bez HP8. Atmosféra z plátna přímo vyzařovala, zoufalství a odhodlaní jsem prožívala jako ústřední trojice, akce a vtip s nimi šlo v ruku v ruce, pláčem jsem zmáčela přítelovu bundu, proč mám ale hrozný pocit, že mi něco chybí? S otevřeným koncem nechám otevřené hodnocení, protože z nějakého důvodu nedokáži tento díl hodnotit nezávisle od závěrečného dílu a věřím, že po dalším shlédnutím zvýším hodnocení jen kvůli Dobbymu. Každopádně to Harry nebudeš mít lehké. PS: Animace k příběhu tří bratrů byla nádherná!! (29.11.2010)

První částí posledního dílu (ehm) pro mě přestává být z estetického hlediska zajímavé dobrodružství obrýleného kouzelníka a za pozornost stojí již jen jako fenomén, který na místo toho, aby cílil na nejširší diváckou skupinu, se zaměřuje na fandovskou základnu. Umocnilo se to, co mě tolik iritovalo na šestce - není o čem vyprávět (a když se o to film snaží, selhává), zatímco styl se snaží diváka přesvědčit, že o něco zásadního jde. Charakteristické znaky blockbusteru nahradil fanouškovský diskurz. Nejen že je sedmička až otrocky věrná předloze (a invence v podobě taneční scény působí nepatřičně), ale zároveň postavy přebírají rétoriku hard-core fandů (testujeme navzájem své znalosti kvízovými dotazy, popř. počítáme s tím, že víme, kde je kdo a co je co, ačkoliv tomu bylo předtím ve filmových adaptacích věnováno minimum prostoru a zde mají klíčové prvky i postavy pouhou úlohu nezbytného zjevení se). Ačkoliv jsem dostatečně obeznámen, abych se neztrácel, nebaví mě to. A nejotravnější mi přijde příklon k fan-fiction, kdy nejde o hledání viteálů a přípravu na souboj s Vy-víte-kým, kdy by se vyprávění posunovalo dopředu, ale naopak stojí na místě a nirmá se v pocitech postav, které na místo záchrany světa a svého života řeší milostné trable. Potíž je v tom, že ústup epiky na úkor lyriky selhává proto, že vyprávění ve své "omezenosti" na titulního hrdinu jednak umísťuje úmrtí vedlejších postav mimo hlavní dění, a tak emoce absentují, a prostředí, které by mělo vykreslovat emoční stav ústřední trojky, je ve svém odkazování se k historickým realiím příliš doslovné a nefunkční. Nepomáhá ani styl, který nijak výrazně nevybočuje z toho, co se stalo normou v rámci blockbusterů let minulých, a tak užití (velkých) detailů pro zvýšení dramatičnosti a rádobyrealisticky trhané akční sekvence jen unavuje. V kině jsem se nedokázal zabavit ani záměrnými nadinterpretacemi (mainstream pracující s vyprázdněnou narací) a podvratným čtením (HP jako vyprávěni o vybojování si heterosexuality, když po Harrym jde Voldemort, který se obklopuje samými muži či butch lesbami a který musel oddělat svou konkurenci v podobě staré buzny Brumbála). Ne, ono je to o síle kamarádství, toleranci a tak, což musí být v závěru explicitně řečeno jednou z postav, protože divák se sérií možná dospívá, ale cílovka je ve věku, kdy se jí často odkrvuje mozek a krev se navaluje do jiných částí těla. (23.11.2010)

Po cely cas vyborne -> s priemernou urovnou spomienok na kniznu predlohu a predchadzajuce filmove casti som bol divacky "angazovany" pocas celeho filmu. Nevadil mi ani ten okaty "skanzen" stylov, ako prehliadka najvyraznejsich filmarskych postupov udomacnenych v kinematografii blokbasterov za poslednu dekadu, ktore pred divakom defilovali, prelievali a opakovali sa od sekvencii ku sekvencii. Podobne pochopitelna mi prisla aj repetetivnost v predstavovani teen rozorvanych dusi, pricom vdaka uzitemu stylu, sa este viac zvyraznilo vykrajovanie emocne napatych chvil, resp. ich sprostredkovanie skrz zvyraznenie mimiky hercov. A sekvencia tanca na hudbu Nicka Cavea je mojim osobnym vrcholom a zaroven pre dalsie pozeranie mozno aj kliatbou tohto "polodielu" v jednom -> tych par sekund mi totiz dokonale sprostredkovalo celu emocnu paletu a tazivost situcie hrdinov rovnako intenzivne (a mozno aj viac) ako zvysok tych scen filmu, ktore sa snazili (v mojich ociach uspesne) o to iste. Je to pre mna ekvivalent "sprchovej sceny" v Casino Royale. (22.11.2010)

Scénář: Steve Kloves .. Čáry, máry, fu(c)k. Tento film absolutně nefunguje. Téměř stopadesát minut rozbředlé, nudně natočené a vleklé vyprávěné látky, která o to víc uráží, že vzniknula jen a pouze pro kasovní zisk a jejíž samotná hodnota je mizivá (ještě že mne lístek do kina stál jen 50 kč, větší sumy bych zajisté litoval). ___ Knihu jsem četl jenom jednu a to ani ne celou (nezaujalo), ale z toho co se „děje“ ve filmech (viděl jsem všechny) už asi tři díly zpět musí být přetaženo z hodně mizerné předlohy. A David Yates tomu nasazuje korunu svou únavnou režií, plnou táhlých záběrů přírodních scenérií a nezvládnutou dramatizací klíčových scén. Sice pár scén udělal poměrně vtipnými, zbytek ale vyzněl převážně směšné. V poměru s vynaloženým rozpočtem a známosti předlohy jde o jeden z nejhorších a především nejzbytečnějších výsledku. Vše, co obsahuje sedmá kniha, by zaisté šlo smrsknout do jednoho filmu, navíc celá série už dlouho trpí seriálovostí ovšem na zbytečně velkém rozsahu stopáže, kterou není schopná naplnit. ___ Nejsem zklamán, po minulém díle bylo očekávání po zásluze nízké - ale takovej poser jsem teda nečekal! Relikvie nudy – část 1. 20%. (11.12.2010)

Dospěl jsem do věku, když jsem sice všechny Pottery četl, ale už tak dávno, že si pamatuju už jen základní zápletku a konec. Yates pochopil (studio pořád ještě ne), že většina fanoušků už pěkně zestárla (já osobně jsem se s Harrym a jeho kamarády seznámil v deváté třídě základní školy a od té doby řekou protekla pěkná spousta vody) a začal od pětky pomalu, ale jistě měnit trochu drsnější pohádku na temnou fantasy, která nám, přestárlým dětem, dnes vyhovuje lépe. Sedmý díl má ještě tu výhodu, že se od svých mladších bratříčků radikálně liší už v tom nejzákladnějším. Už nejsme zavření na hradě, ale začínáme pobíhat celým širým... no dobře Velkou Británií. Vizuální stránka první půlky RELIKVIÍ SMRTI je úchvatná (moře) a ano myslím tím i geniálně pojatý vložený příběh o třech bratřích. Desplatova hudba je po božském Williamsovi asi tou nejlepší náhradou. Herecká posádka ze sebe vydává to nejlepší (za ty roky prostě mají svoje charaktery v malíku) a tím rozdělením na dvě půlky se nabízí spousta místa, kde se můžou předvést. Snapea si očividně šetří na finále a Voldy je konečně opravdu démonický. Bylo zajímavé, že děj nikam nesprintuje a přesto jsem se nenudil. Vlastně to ve mě probudilo chuť vidět finálovou polovinu a možná si znova přečíst knížky. Někdy. Tak za půl roku naposledy pane Pottere. (28.11.2010)