Hobit: Šmakova dračí poušť

„Kto je tento hnusný chlap?" – „To je moja žena." – „A toto odporné stvorenie? Nejaký mutant?“ – „To je môj syn Gimli.“ Evangeline Lilly je o ničom (v trojke mi pripadala zaujímavejšia, keďže medzičasom zapracovali na jej charaktere), zato nečakaný (?) návrat Legolasa hodnotím s nadšením. Jedno treba Jacksonovi uznať: vizuálnu stránku. Oblečenie, masky, rekvizity, výprava exteriérov i interiérov, všetko pôsobí veľkolepo a realisticky (až na elfské väzenie, to pôsobí aj pri siedmej repríze neskutočne umelo). Bohužiaľ, ani v dvojke sa mu nedarí úspešne predstaviť všetkých členov družiny. Finále s drakom je síce patrične ohromujúce, ale pri jeho sledovaní som sa nemohol zbaviť naliehavého pocitu, že sa nudím. Scénu so splavovaním rieky hodnotím ako jednu z dvoch najlepších akčných scén trilógie (a zároveň ako predčasný vrchol nielen dvojky, ale dokonca celej trilógie). Scenár bohužiaľ zjavne šili horúcou ihlou, mnohé veci sú v ňom len preto, aby v ňom boli (Beorn je síce skvelý, ale v trojke ho ponížili tým, že mu dali len pársekundové cameo, čím sa spätne znížil význam tejto postavy v univerze), logika si často berie dovolenku (škrati si na osamelý domček v lesoch netrúfnu, ale na majstrovsky zabezpečené elfské kráľovstvo áno?), náhody udierajú do očí (viem, že počet sudov nakoniec tak úplne nesedel, čo bolo vtipné, ale aj tak ich tam bolo plus-mínus presne toľko, koľko trpaslíkov a pritom je zrejmé, že ide o náhodu, keďže ich nechystal Bilbo, ale už tam boli dávno predtým) a pobavilo ma aj to, ako má Beorn hysterický monológ o tom, ako neznáša trpaslíkov a nemieni im pomáhať. Ale škratov neznáša ešte viac, takže trpaslíkom napokon pomôže, ale iba tým, že im poskytne kone (ťažko povedať, kde ich vzal tak veľa), ktoré údajne nutne potrebujú, inak bez nich umrú. Nasleduje štvorsekundová scéna cválania, trpaslíci z koní zosadnú a pošlú ich preč. Wtf. Inak to ale má plno skvelých scén a pôsobivých momentov, ako je pavúčí les a halucinogénna pasáž, ktorá predchádza stretu skupiny s pavúkmi. (21.11.2016)

Dodnes si pamatuju, jak jsem v den premiéry vyšel z promítání Dvou věží a nadšeně zamířil zpátky k pokladnám, abych si tu nádheru okamžitě vpálil ještě jednou. Vůbec mě netrápilo, že se startovalo za běhu a končilo jen napůl. Přibyla totiž kupa výborných postav, větší otevření Středozemě fungovalo na jedničku a třešničkou na dortu byla geniální finální bitva. Je tedy Šmakova dračí poušť to samé v bledě modrém? Inu... ani omylem! Jacksonovy digihrátky tu naopak nabírají obludný a rozvleklý tvar, který v tom lepším případě budí nezájem a v tom horším vyloženě uspává. Největší highlight filmu, útěk v sudech, se přitom odehraje už po půl hodině stopáže (!). A i při něm je veškerá rozverná nápaditost trápena CGI zvěrstvy, která hobití ságu likvidují podobně jako o dekádu zpátky Star Wars. Všudypřítomná greenscreenová umělost ale není to nejhorší. Tím je nezajímavá banda postav (Bilbo je eliminován minimem prostoru, Thorin se zase mění v nudného maniaka), která absolvuje jednu utahanou zastávku za druhou, aby Jackson konečně předvedl draka... a vlepil vám do ksichtu možná nejohavnější filmový cliffhanger všech dob. Co je tedy ve finále platné, že je druhý Hobit vlastně dost akční a pořád se v něm "něco" děje. Ani desítky Legolasem nakrájených skřetů neuhasí touhu po napínavých, dojemných nebo jakkoliv jinak vtahujících momentech, které blockbuster od Petera Jacksona poprvé postrádá. Sem snad pořádnou dávku zábavy a emocí nedotáhne ani rozšířená verze... (6/10) (12.12.2013)

První díl byl pohádkou, kterou je i kniha. Šmakova dračí poušť (bleh) se však (zřejmě maximálně v rámci možností) přiblížila Pánovi prstenů. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě účast Orlanda 'Legolase' Blooma, který snad poprvé (štěk v Černém jestřábovi nepočítám) předvádí solidní herectví a božská Evangeline Lilly, kterou od nynějška prosím obsazovat do každého pátého filmu. Jejich souboje film pozvedly ještě o něco víc a teď můžu s klidným srdcem napsat, že lépe asi zpracovat kniha nešla. (Ale samozřejmě, že šla). Místy vizuál vypadá až moc počítačově (lití zlata, jízda Legolase na koni), ale jinak k efektům nemám výtky (perfektní Šmak a adrenalinová jízda podzimu - rafting v sudech). Jediným opravdovým mínusem je Howard Shore. Chvílemi je vidět, že se snaží najít ten správný ekvivalent k předchozím soundtrackům ze Středozemě, ale výsledkem je lotrovská-nelotrovská hatmatilka. Buď měl Pána prstenů vykrást se vším všudy (čti pokračovat se stejnými motivy), nebo vymyslet úplně něco zbrusu nového. Jediná kaňka ale s hodnocením dolů nehne. (09.01.2015)

70%. Digitální kravina založená čistě na atrakcích, se šíleně natahovaným a přitom prostinkým dějem, tunou zbytečných scén a spoustou plonkových postav. Dvojka je ale o stupeň lepší, protože se v ní pálí jedna akční scéna za druhou a dovádění u Šmaka je po popcornové stránce vyloženě strhující. Lembasovou nudu naštěstí trumfuje akčně-trikové inferno, příběhově je ale Hobit pořád neskutečně prázdnou trilogií. (29.12.2013)

Jacksona utrženého ze řetězu v kombinaci se Středozemí prostě můžu. Perte to do mě a já furt nebudu mít dost. Všechny výtky, co o tomhle filmu lidi píšou jsou asi pravda, ale já se nenudil ani chviličku a mám chuť si to dát znova. Hrozně mě baví ta Gandalfova linie. Jenže je prostě určena zarytým Tolkienovcům a chápu, že někomu může přijít navíc. Tauriel mi nevadila (Evangeline Lilly je první opravdu pěkná elfka), spíš ten Legolas v Esgarothu už poněkud přesluhoval. Je tu opravdu hodně bitek, ale jsou takové odlehčené. Prostě se o trpaslíky nebojíte. V Pánovi Prstenů vás bolel každý úder, ale tady víte, že skřety prostě všichni předimenzovaně vykombí a půjdou dál. Což se ale k Hobitovi hodí a je vidět, že Peter Jackson má tolkienovy knihy opravdu rád. Nejvíc na mě zapůsobil Thorinův proslov v Esgarothu a příchod trpaslíků k Hoře. Opravdu mě to dojalo. Jenom nechápu, co bude ve trojce. Tři hodiny dlouhá bitva? (12.12.2013)