poster

Hobit: Šmakova dračí poušť

  • anglický

    The Hobbit: The Desolation of Smaug

  • slovenský

    Hobit: Smaugova pustatina

Dobrodružný / Fantasy

USA / Nový Zéland, 2013, 161 min (SE: 186 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Segrestor
    ***

    Rád bych napsal, jak to bylo skvělé a bombastické a přeúžasné, plné krásné hudby a nervydrásajícího příběhu, ale nebylo. Viděl jsem dokonalou, řemeslně odvedenou práci výtvarníka, prožil několik nostalgických momentů, které mě znovu vrátily na stránky knih (vstup do Temného hvozdu, Bilbův výhled ze stromu, Esgarot, Špak), občas se uchechtl, jednou ucukl při 3D efektu, ale jinak jsem se spíš těšil na konec (měřeno přísnou optikou). Sám nevím, jak to je koncipované. Jestli je to zkrátka pro hardcore fanouška Tolkienova Hobita k potěšení nebo k nasrání. Přitom mohu odvážně říct, že se povedlo - jednotlivé sekvence, části, momenty jsou jednoduše skvělé, ale jako celek to prostě někde hapruje. Kam se sakra podělo to fantastično, ten děsuplný závan přenádherné bájné Středozemě? Vše je zadupáno do trpasličích výkalů hyperaktivním střihem, hektickou kamerou a umělohmotným prefabrikovaným scénářem. U Eru, jaká škoda, pane Tolkien! A tak krásně jste to napsal. S politováním musím říct, že to, co vám zfilmovali, nebylo zdaleka tak skvělé, jako to, co si přimysleli navíc. Ano, mluvím o Tauriel. Tato nová postava byla z celého filmu jednoznačně nejlepší. Vysoko nad vším tím patosem, barvičkami, a Thranduilovo přehráváním. Přesto všechno ale musím říct, že výlet na sever Středozemě jsem si vlastně užil a bylo vidět, že i ostatní mainstreamový konzumenti v kině občas zapomínají žvýkat ten svůj prošlý popkorn a oddávají se toulkám fantazií (měřeno mírnou optikou).(12.12.2013)

  • Rex Mundi
    *****

    Prekvapujúco dobre som tolerovala dosadenú elfskú lamačku sŕdc, hoci pred filmom som sa na toto trápne (povinné) klišé dívala skrz prsty. Horšie nesiem fakt, že síce už v Pánovi prsteňov netiekla červená, ale tiekla aspoň čierna... v Hobbitovi niet po telesných tekutinách ľudí či orkov takmer ani stopy (jednu ranu, rozbitý nos a poškriabané čelo nepočítajme). Čerstvo brutálne zosnulí tak vyzerajú, akoby ich kóšer odkrvili už pred smrťou. Škoda, že popri režisérskych a predĺžených verziách sa dodatočne nevyrábajú aj tie pre dospelých :-p(22.4.2014)

  • Eddard
    ***

    Chvíli jsem přemýšlel, jak se k tomuhle komentáři postavit - jestli jako odtažitý kritik, který viděl lehce přihlouplou, těžce nedotaženou akční fantasy s několika tuze krásnými momenty, nebo jako Tolkienovský purista, který zhlédl vykuchání a plastickou chirurgii knihy, která mu jako desetiletému změnila život. Ať tak či onak, druhý díl trojdílné adaptace 250 stránek teňoučké knihy se mi zkrátka nelíbil. Než ale začnu vysvětlovat proč, rád bych zdůraznil, že jde čistě o moji osobní nelibost a myslím, že spousta cinefilů, či lidí, kteří se chodí do kina hlavně bavit, si film vysloveně užije. Už jenom kvůli jednomu nádhernému CG skvostu, kterým Jackson opět překonal sám sebe. Takže - snad největším prokletím filmu je nepřítomnost jakéhokoliv formálního začátku, či konce, způsobené... ano, uhádli jste, nenažraností tvůrců (a je mi celkem jedno, jestli rozdělení Hobbita na tři díly vymyslel sám Jackson, nebo k tomu byl studiem dotlačen). I epizody televizních seriálů mají často smysluplnější dramatickou strukturu. Dalším slonem v porcelánu je způsob, kterým Jackson nakládá s předlohou a zde se dostáváme k tomu zmíněnému purismu - tahle výtka může mnohým přijít bezpředmětná, já bych k tomu ale své řekl rád. Přetavit poeticky laděnou, křehkou fantasy pro děti v dvou a půl hodinovou genocidu skřetů (kteří v téhle části knihy do děje ani nečmuchli) je jedna věc, odsunout titulního hobita (a tím vynikajícího Freemana) do veskrze vedlejší role a vzniklý prostor vyplnit pofiderní (byť docela milou) romancí trpaslíka a elfí kapitánky trochu jiná. Jestliže byla kniha především o tom, kterak se pohodlný Biblo na cestě k Hoře postupně přetavuje v kompletně jinou osobnost, Jackson ve svém bez mála tříhodinovém filmu, který sleduje děj cca pěti kapitol knihy, jeho vnitřnímu životu věnuje... jednu repliku. Už jenom kvůli kongeniálnímu Šmakovi, efektnímu duelu Gandalfa s Nekromantem a opravdu nádherné výpravě rozhodně nelituju, že jsem na Hobita v kině byl. Ale Jackson mě začíná točit. 60% (12.12.2013)

  • zelvopyr
    *****

    Je vidět, že Jackson má vlohy udělat desetihodinový epos i ze tříokénkového Snoopyho. Coby poměrně zasvěcenému Tolkienovci (dokonce i Silmarillion jsem přečetl anglicky víc než jednou) mi zásahy překvapivě moc nevadily. Ba naopak, veledlouhé stopáže trilogie bylo v prvním filmu dosaženo relativní rozvleklostí, zde od cca třetiny filmu tempo vyprávění fungovalo, a to, uznale pokyvuji, právě v ději přidaném Jacksonem. (Navíc jsem asi měkkota a snesu variaci na Tolkienovské zamilované páry bez keců.) Takže, vyznění příběhu bylo úplně jinde, ale nakonec šlo o překvapivě kompaktní a kvalitní film vzhledem k jeho nevděčné "prostřední" pozici v rámci trilogie.(19.4.2014)

  • Matty
    ****

    Jestliže první díl byl jednou dlouhou expozicí, pokračování se na jednu stranu nemusí zdržovat představováním hlavních hrdinů a objasňováním jejich motivací, na stranu druhou je příběhově neohraničené. Živější a lépe zacílené (byť opět epizodické) vyprávění postrádá uspokojivé završení. Namísto toho, aby ve finále došlo k rozuzlení alespoň některé z dějových linií, končí Šmakova dračí poušť pouze další komplikací. ___ Šmak působí jako epizoda epického fantasy seriálu nebo jako RPG, kterou ovšem hraje někdo jiný, kdo rozhodně nehodlá přeskakovat žádné cutscenes. Stejně jako ve hrách na hrdiny před sebou máme partu dobrodruhů, kteří díky střetům se stále silnějšími nepřáteli získávají nové zkušenosti, aby ve finále mohli stanout tváří tvář závěrečnému bossovi (kterého samozřejmě nelze zabít v tradičním souboji). Zpětně vzniká dojem, že hlavním cílem vyprávění byla po celou dobu právě konfrontace s drakem, neboť k ničemu jinému ve filmu de facto nedojde. Akční sekvence jsou sice opět dlouhé a nikdy ne tak přehledné jako cokoliv od Spielberga (jehož Tintina jízda na divoké vodě chvílemi připomíná), ale ne samoúčelné. Slouží k rozvíjení charakterů již známých postav (z Bilba se stává větší hrdina i větší závislák na prstenu), k uvádění postav (staro)nových (Legolas, Tauriel), případně k demonstraci odvahy malých, vykořeněných a zdánlivě bezmocných národů postavit se velkému nepříteli, což pro Tolkiena myslím byl, vzhledem k době vzniku knih, důležitý motiv. ___ Výrazně videoherní je také výtvarné řešení Středozemě, tvořené tentokrát kromě autentické novozélandské krajiny ve větší míře CGI animacemi. Knižní ilustrace by to byly úchvatné a dokázal bych si je prohlížet desítky minut, ale v kombinaci s živými postavami působí prostředí uměle. Nemluvě o skřetech, zřejmě přímo okopírovaných z akčních rubaček typu God of War (samozřejmost, s jakou jsou skřetím bojovníkům utínány hlavy, by videohernímu původu odpovídala). ___ Postavy, které hrdinové na své pouti potkávají, z větší části slouží jen k tomu, aby dobrodruhům sdělily cennou informaci, případně poskytly azyl nebo výzbroj. Například Medděd se sice s vysokou pravděpodobností příště zapojí do Bitvy pěti armád, ale v samotné Šmakově poušti je s ním naloženo dost účelově. Kdežto starosta Jezerního města, docilující prosperity za cenu nesvobody svých občanů, vyznívá pouze jako pochybná snaha aktualizovat vyprávění narážkami na současnou zkorumpovanost politiky. Nutno uznat, že přítomnost jiných postav, kterým byla v Neočekávané cestě věnována zdánlivě nadbytečná pozornost, Jackson dokázal ve Šmakovi obhájit (Azog, Radagast). Podobně vysvitne, proč jsme se museli dozvědět, že Bilbo je dobrý v hádankách (objevení klíčové dírky). ___ Oslaben byl motiv ztraceného domova, jehož nositeli už jsou víceméně pouze trpaslíci, nikoli Bilbo, nově posedlý hlavně svým prstenem. Domníval jsem se, že právě kvůli možnosti využívat kontrastu mezi hobitovým dřívějším pohodlím a jeho nynější nepohodou, jsme prvních 40 minut Neočekávané cesty trávili v Hobitíně. Klíčovým motivem se stal egocentrismus celých národů (elfové) i jednotlivců (Thorin) a chamtivost, jejímž zosobněním je Šmak, zdaleka nejlépe napsaná figura celého filmu. ___ Šmakova dračí poušť nabírá obrátky s tím, jak se lineární vyprávění větví do dvou, posléze do tří dějových linií. Poslední akt je díky podobně dynamický jako rozmáchlé akční sekvence u Nolana (i když Jackson mezi jednotlivými akcemi stříhá s větší rozvahou) a zároveň emocionálně vtahující, neboť minimálně u Tauriel nevíme, jaký osud ji čeká (ač coby elfka nemůže zemřít). Zmnožení finálních konfrontací se zlem stvrzuje Jacksonovo pojetí Hobita nikoli jako dobrodružství jednoho hrdiny, ale jako tzv. „ensemble piece“. Akční týmovce, ve které jsou důležité zejména schopnosti jednotlivých postav a jejich přínos pro splnění mise/misí (viz ukázková spolupráce Bilba a trpaslíků ve finále), je pak těžké vyčítat emocionální chlad a lhostejnost vůči jednotlivým postavám. Každopádně mne to netěší už z toho důvod, že mnozí ze zúčastněných by si zasloužili samostatný film. ___ Z hlediska vyprávěcí uspokojivosti nemá oboustranně otevřený (tj. bez začátku i bez konce) Šmak daleko k tomu, aby byl filmem na draka. Díky logisticky bezchybnému dávkování nových postav a měnění prostředí sice nedopustí, aby naše pozornost polevila, ale jako autonomní příběh neobstojí. Stále jde pouze o příslib velkých události a kompaktnější podívané. Šmak lépe než bodrá Neočekávaná cesta navozuje dojem, že „cosi“ hrozivého už visí ve vzduchu. Zároveň ale nemá tolik materiálu k odvyprávění, a byť navenek působí jako živá akční jízda, ve skutečnosti, paradoxně, většinu času jen přešlapuje na místě. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Marigold, Eddard, Arbiter, xxmartinxx, ScarPoul, Anderton, SamanthaM.M(15.12.2013)

  • - Kromě území Kraje se štáb dostal opět na místa, kde se natáčel Pán prstenů. Například v národním parku Tuora Ski Field na úbočí hory Ruapehu bylo místo, kudy se prohnal Glum. (Besor)

  • - Elfské jméno Tauriel (Evangeline Lilly), které původně mělo znít Itaril, znamená „dcera Mirkwoodu“. Slovo „Mirkwood“ se dá přeložit jako „Temný hvozd“. (Zdroj: tolkiengateway.net) (HellFire)

  • - Kíli (Aidan Turner) u sebe nosí kamínek s runovým nápisem „Innikh dê“, což znamená „Vrať se mi“. (elendilion.pl) (Deeside)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace