Poslední dům nalevo

Překvapilo. Originál je docela jiný, nemá tak cenu příliš srovnávat. Markantní rozdíl je ten, že zde se do 'posledního domu nalevo' děj přesune už dříve než v půlce a tím pádem je snímek mnohem více soustředěn na konání rodičů. Ta první polovina mě ničím moc nezaujala, říkal jsem si, to bude muset být šedý průměr, ale právě ta druhá to napravila. Celý film není až tak brutální, násilný a krvavý jak by jeden čekal, což mi ale ve výsledku nevadilo. Co mi ale vadilo, bylo obsazení ústřední trojice záporáků - na každém z nich se dalo zapracovat, není tu potřebné (pořádné) násilnické charisma. Ale naštěstí i bez toho se podle mého tento 'remake' podařil, do půlky to ujde a od půlky už jen dobrá zábava! (15.07.2009)

Opět se mi potvrdilo, že jsem vůl, pokud odkládám nějaký film jen proto, jak se jmenuje. :) Stalo se mi to i v případě Jezera smrti a kupodivu mají í cosi společné - a to je síla, kterou naráží na nervy diváka. Máme to hned několik skupin postav - surovou trojku záporáků, trojici mládeže a jedny rodiče. Vše se to postupně sejde v posledním domě nalevo a nebude to tam vůbec pěkný, natož příjmený. Remake thrilleru, který vsází na jak násilný, tak psychický útlak, brutalitu a absenci slitování, mohu doporučit. A jako bonbónek - film lze zařadit do žánru R&R! Neměl by vám uniknout ani o něco starší sourozenec. ;) (16.10.2012)

Původní „Last House on the Left“ pojímal motivy násilí a pomsty exploatačně. Remake ze stejného příběhu vychází k fyzicky intenzivnímu thrilleru. V obou případech se jedná o typické produkty své doby. Zatímco Cravenův originál je esencí laciných brakových bijáků ze sedmdesátých let (drogově poblouzněná nesourodost vyprávění; třeskutě ubohá forma; zkazky o filmu, jeho interpretace a ostatně i jeho slogan z plakátu jsou mnohem podnětnější a dramatičtější než film samotný), stejnojmenná novinka je zase stylově čistá žánrovka dle současných mainstreamových norem. Nicméně zatímco Craven se vůbec nezatěžuje otázkou legitimnosti či etičnosti pomsty, tentokrát film v absolutním finále přichází se zneklidňující tečkou, která happyendu dodá zlověstně mnohoznačný rozměr. Jistě, nový „Last House on the Left“ není originální, nicméně to nebyl ani Cravenův „originál“ (lépe řečeno brakové přiznané přepracování Bergmanova „Pramenu panny“). Ale narozdíl od Cravena dokáží tvůrci nové verze starý koncept obohatit (viz závěr) a především uchopit koncepčně a konzistentně. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (15.05.2009)

No já zírám! To je aspoň pořádný survival horor s naprosto nepředvídatelným vývojem údálostí. Nejlépe bych to popsal vypůjčenou frází hlávního záporáka z tohoto filmu What are the odds man?  Aneb jaký impulz je potřeba, aby se ze spořádaného páru stalo duo chladnokrevných zabijáků. PS: Odsledováná verze DC (114 min) a hádám, že s těmi bonusovými minutami přišlo extra násilí a možná dokonce i ta scéna s mučením. (20.10.2021)

Vezmeme Eden Lake z roku 2008, místo zamilovaného páru nasadíme roztomilou rodinku, několik nabubřelých, nudících se dětí vyměníme za bandu uprchlivších kriminálníků a navrch dáme terorizovaným hrdinům pěkný domeček, aby se měli kde schovat. Takže: je Poslední dům nalevo vlastně jen kopírka hororu zmiňovaného na začátku? A jak to vlastně brát, když se v podstatě jedná o remake, tudíž stará verze byla ještě před oním britským šokujícím snímkem? Tak či tak, film Dennise Iliadise rozhodně není ztrátou času, a navíc: i přes na horor poměrně překvapivou délku nenudí ani na okamžik. Kvalitu snímku jsem si užil na stolním PC v blu-ray kvalitě, a vzhledem k pozdějšímu ději v zetmělém domě jsem udělal dobře, protože nejenže vynikly všechny předměty a postavy v šedi, ale černá zůstává díky několikagigové velikosti - již snímek schramstnul z disku - opravdu černá. Poslední dům nalevo se snaží mírně šokovat tím, kam mohu jako rodič dojít za pomstou při brutálním ublížení násilníků na mém potomkovi. Je evidentní, že tato základní myšlenka se režisérovi vydařila, ovšem poslední záběr dokázal celkový dojem z filozofického přemítání nad problémem srazit s překvapivou neoddiskutovatelností na kolena. Menší SPOILER: Ona scéna mi pak totiž zdaleka nepřišla jako pomsta, zde si chtěl tatínek prostě ukojit své krvavé choutky a dokázat, že se z něj stává takový malý úchyl KONEC SPOILERU. I tak lze ale snímek hodnotit nadprůměrně a kladů v něm lze najít bezpočet. Ať už se jedná o surealisticky podanou řezničinu (které jsou tu prosím pěkně schopni lidé, ne nějaký Jason nebo Freddy), pocit beznaděje a soucítění s oběťmi, stupňující se napětí, efektní kamera, dobrá hudba... Tento remake se prostě nadmíru povedl, a nebýt občasného pocitu opakujících se záběrů z podobných snímků, který mne pronásledoval po celou stopáž (vybavilo se mi třeba Funny Games USA, ono Jezero smrti...) a posledního malého WTF, bylo by to rozhodně za pět. P.S. Konečně nějaký obstojný chlapský hrdina, který neomdlí při prvním nakopnutí do břicha a pěstí do obličeje! (20.08.2009)