Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Těšila jsem se na epické finále a to jsem dostala. Jistě, drobné výhrady mám. Z řady scén se dalo vyždímat mnohem víc a mohly být emocionálně působivější, což se týká hlavně smrti některých postav. Jejich smrt mimo záběr je nejspíš úlitba v rámci přístupnosti dětskému publiku. Na druhou stranu se tvůrci tentokrát zcela vyvarovali zbytečných "teen" vycpávek a chrlí na nás jednu monumentální akční scénu za druhou a občas si v téhle temné podívané dovolí i povedený vtípek. Jediným opravdu velkým kazem na kráse je 3D. Vzhledem k tomu, že se většina děje odehrává ve tmě, není místy kvůli tmavým scénám skoro nic vidět. Stále si ale myslím, že sedmý díl se neměl dělit na dvě části. Byli bychom ušetřeni zbytečně natahované první části a mohli si užít finále v celé své kráse. S tím se ale nedá nic dělat, důležité je, že završení potterovské ságy dopadlo více než dobře a my, fanoušci knih, můžeme být spokojení. (90 %) (11.07.2011)

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)

Není to příliš dávno, co jsem se doslechl o filmu s názvem „Harry Potter“. Jsem mezi svými známými proslaven svou znalostí filmů a zdravým úsudkem na kinematografii jako takovou. Dokážu rozpoznat hodnotu filmového díla, nezastřenou emocemi, lacinými efekty, prostě se neopiju rohlíkem, jak se tak říká. Nu byl jsem dotázán právě na svůj názor k tomuto filmu. Je trochu s podivem, že jsem o tomto filmu ještě neslyšel, protože podle přátel je to jedna z největších filmových událostí poslední doby. Opatřil jsem si tedy film s názvem „Harry Potter a Relikvie smrti - část 2“. Nechtělo se mi dívat na předchozí díly, film totiž musí fungovat sám o sobě a navíc jsem s předešlými částmi nechtěl ztrácet čas. No ale teď už k samotnému veledílu. Začátek v sanatoriu, kde se Harry s nějakým zrzkem a jednou holkou vysmívají postiženým a starým lidem jsem ještě nějak překousl, i když jsem absolutně neměl tušení, co tímto jednáním sledují. Byl jsem rovnou vržen doprostřed děje, bez jakéhokoliv seznámení s postavami a jejich pohnutkami. To mělo za následek, že víceméně po celý film mi charaktery přišly hrozně nevýrazné, mělké, nesmyslně jednající. Možná i díky tomu si už druhý den nepamatuji žádné výraznější momenty. Nepřehledná temná akce, pak zas trapné ticho, které nikam nevedlo. Navíc všude ti divní skřítci, kteří očividně karikovali vyznavače židovské víry a nakonec byli dokonce upáleni. To mi přišlo vskutku nechutné. Ani efekty není možné pochválit. Například scéna, kdy ty děti lítají na koštěti, byla velmi nepovedená. Na druhou stranu je možné takové nedostatky u nízkorozpočtového filmu odpustit. Závěr byl posledním hřebíčkem. Harry byl chvíli mrtvej, pak zas ne a nikdo to nepoznal. A když ožije, tak před jedním puberťákem utíkají všichni ti čarodějové. To je dost nevěrohodné. Scéna „v nebi?“ s vousatým stařešinou mi taky vůbec nedávala smysl. Kdo to jako byl? Stačilo by jen trochu vysvětlit. O proskakování zdí a scéně v budoucnosti ani nemluvě. Potrženo, sečteno. Celé je to divné a nevěrohodné, vezměte si jen fakt, že v tomto filmu má zrzek dva! kamarády. To je přece volovina. A ještě jsem slyšel, že ten film snad vyšel i knižně. No třeba si to jednou přečtu, ale nevím, nevím. Film se mi moc nelíbil a kniha jistě nebude lepší. Navíc mě to čtení moc nebaví. Tenhle film si mé hodnocení nezaslouží! (02.09.2012)

Generická fantasy omalovánka, která i ve dvojce těží z temných podtónů The Dark Knight a LOTR Návrat Krále. Inspirace těmito veledíly je místy přímo do očí bijící a chvílemi to vypadá, že si divák ve vší té okopírované a neinovativní temnosti (kde je ta dětská hravost a originalita jedničky a dvojky ?) konečně přijde na své, ale finále je odfláklé, neumětelsky zpracované. Dá se pochopit, že stejně jak knižní a filmový Harry Potter stárne a vyvíjí se, to stejné dělá i jeho publikum, ale udržet kvalitativní laťku na všech frekvencích se zdaleka nepodařilo. (14.08.2023)

Slzy smutku zkrápějí můj pubescentní obličej zbrázděný akné. Paní Rohlíkové už přetéká konto, a tak se Hery Potrat konečně podívá do xichtu své Nemesis v podobě ploskonosého skinheada, kolem které kroužil nekonečných sedm let, plných kurvení dětského vkusu a plagiátování snad všeho, co kdy kdo ve fantasy pohádkách napsal. Džoun si za své grafomanské bláboly přihrála domů nějakou tu miliardu, pár Rosenbaumů si v Hollywoodu vylepšilo portfólio pompézní vizualizací pro ty, kteří se přeci jenom nenaučili číst a nechali za sebou celou degeneraci dnešních dvacetiletých upištěných spratků, kterým zodpovědní rodiče zavřeli na okamžik hubu tímto komerčně vyhajpovaným brakem a alespoň na chvíli je odehnali od Assbooků a masakrování mutantů s joystickem v ruce a smrtí v očích. A mohou pak s "klidným svědomím" v důchodu před návštěvama frajeřit, že jejich ratolesti přeslabikovaly celých sedm knih!!!! No jo, doba je zlá, a tak si i tento chrchel do tváře solidní fantasy literatury bohužel našel své místo na slunci. A to víc, než je zdrávo. Tolik "epické" finále, postavené výhradně jen na zběsilém prcání kouzelnými klacky při útoku na Helmův žleb, navíc nesplnilo má toužebná očekávání a já musel znechuceně zmačkat svůj transparent s nápisem "GO VOLDEMORT" a sledovat odporný heavyend, který zdaleka nezaručuje, že až paní Rohlíková cvakne černouškům v Africe pár škol a postará se o blaho všech světových retardů, vám Vy-víte-kdo může už na věky Vy-víte-co! (19.07.2011)