Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Nikoli dokonalé, ale má to k tomu velmi blízko. Harry dospěl a ve svém finále naservíroval druhý nejlepší díl série. Tentokrát už žádná pohádka, ale plnohodnotná válečná vřava. Extra body za to, že tvůrci konečně dali prostor fenomenálnímu Alanu Rickmanovi. Téměř absolutní spokojenost, kterou mírně čeřil jen dabing, debilní 3D (většinu času se film odehrává za tmy/šera a tudíž se člověk musí hodně snažit, aby něco viděl) a otravné odrovnávání důležitých postav mimo obraz. (11.07.2011)

Těšila jsem se na epické finále a to jsem dostala. Jistě, drobné výhrady mám. Z řady scén se dalo vyždímat mnohem víc a mohly být emocionálně působivější, což se týká hlavně smrti některých postav. Jejich smrt mimo záběr je nejspíš úlitba v rámci přístupnosti dětskému publiku. Na druhou stranu se tvůrci tentokrát zcela vyvarovali zbytečných "teen" vycpávek a chrlí na nás jednu monumentální akční scénu za druhou a občas si v téhle temné podívané dovolí i povedený vtípek. Jediným opravdu velkým kazem na kráse je 3D. Vzhledem k tomu, že se většina děje odehrává ve tmě, není místy kvůli tmavým scénám skoro nic vidět. Stále si ale myslím, že sedmý díl se neměl dělit na dvě části. Byli bychom ušetřeni zbytečně natahované první části a mohli si užít finále v celé své kráse. S tím se ale nedá nic dělat, důležité je, že završení potterovské ságy dopadlo více než dobře a my, fanoušci knih, můžeme být spokojení. (90 %) (11.07.2011)

Slzy smutku zkrápějí můj pubescentní obličej zbrázděný akné. Paní Rohlíkové už přetéká konto, a tak se Hery Potrat konečně podívá do xichtu své Nemesis v podobě ploskonosého skinheada, kolem které kroužil nekonečných sedm let, plných kurvení dětského vkusu a plagiátování snad všeho, co kdy kdo ve fantasy pohádkách napsal. Džoun si za své grafomanské bláboly přihrála domů nějakou tu miliardu, pár Rosenbaumů si v Hollywoodu vylepšilo portfólio pompézní vizualizací pro ty, kteří se přeci jenom nenaučili číst a nechali za sebou celou degeneraci dnešních dvacetiletých upištěných spratků, kterým zodpovědní rodiče zavřeli na okamžik hubu tímto komerčně vyhajpovaným brakem a alespoň na chvíli je odehnali od Assbooků a masakrování mutantů s joystickem v ruce a smrtí v očích. A mohou pak s "klidným svědomím" v důchodu před návštěvama frajeřit, že jejich ratolesti přeslabikovaly celých sedm knih!!!! No jo, doba je zlá, a tak si i tento chrchel do tváře solidní fantasy literatury bohužel našel své místo na slunci. A to víc, než je zdrávo. Tolik "epické" finále, postavené výhradně jen na zběsilém prcání kouzelnými klacky při útoku na Helmův žleb, navíc nesplnilo má toužebná očekávání a já musel znechuceně zmačkat svůj transparent s nápisem "GO VOLDEMORT" a sledovat odporný heavyend, který zdaleka nezaručuje, že až paní Rohlíková cvakne černouškům v Africe pár škol a postará se o blaho všech světových retardů, vám Vy-víte-kdo může už na věky Vy-víte-co! (18.07.2011)

Takhle se to má dělat. Během krize v rámci zvyšování cílů z jednoho filmu uděláte dva, najměte vopičáka, který za režírování nebude moc chtít a zamluvíte si finančně nenákladné lokace v pořadí: jeskyně, les, modré pozadí, pole. Pak už jenom nakukáte zhruba třístovce komparzistů, že tady všechno končí a přepisují se dějiny, pustíte jim Návrat krále („Takhle nějak musíte po tom poli zdrhat. Akorát vás bude míň.“) a vyrýžujete nejlepší víkend historie box office. Bez legrace, ta snaha ušetřit z toho bijáku čpí víc, než bych u takovýhle ságy čekal. Místo fatálních líbaček, ďábelsky rozlomených hůlek a stěžejních umrtí, ze kterých se vám zamlží brýle je tu jenom popcornová rutina zabalená do hořekujích postav proplétajících se mezi vodními tryskami, padajícími kameny a poletujícími ohni. Ale co na tom? Prostor k restartu tu přece jenom je a celá tahle série dá na chvíli účetním zapomenout, co to jsou červená čísla. (27.07.2011)

JISTĚŽE JE TO V TVÉ HLAVĚ, HARRY. TO NEZNAMENÁ, ŽE TO NENÍ SKUTEČNÉ. Potter roste s publikem. Druhý díl sedmého dílu už není povinné uvedení do děje, ale pořádná jízda. Všechno, co jsem této sérii vytýkal, že v tomto filmu obrsousilo na maximálně snesitelnou míru (rodinná historie, dovysvětlovávání.) Yates to zvládl. Přesto vám po skončení nepřipadne, že jste viděli něco i částečně důležitého pro filmovou historii. 90%. (21.07.2011)