Muž a jeho pes

Slabší první polovina se propracovala k excelentnímu vyvrcholení, hloubka ponurosti a sebemrskačské hrdosti Charlese je úžasná. Belmondo pouze malou část své kariéry koketoval s komediálními rolemi, záhy se opět vrátil k těm charakterním. Je v nich výborný, ale přesto musím říci, že ho mám mnohem raději v těch akčních hříčkách. (31.01.2012)

Nejhorší, co může člověka ve stáří potkat je ZŮSTAT SÁM. Přesně to se stalo hrdinovi tohoto snímku v podání J. P. Belmonda. Ikdyž tak úplná pravda to v tomto případě není, zůstává mu nejlepší přítel člověka, jeho pes jménem " můj pes " :o) Unavený životem, bez chuti se o své " bytí či nebytí " dál rvát , bez domova, bez prostředků směřuje hlavní hrdina k neodvratnému konci. Citlivá režie a kamera, to vše umocněno nádhernou hudbou Philippe Rombiho dává dostatek prostoru J. P. Belmondovi k mistrovskému minimalistickému výkonu, kterým vás přesvědčí, že jeho rozsah hraní je opravdu veliký a zvlášť příznivce zvyklé na jeho komediální polohu hodně překvapí, ale troufám si tvrdit, že zároveń mile potěší. p.s. 1 určitě si nenechte ujít 54 minutový dokument o natáčení celého snímku. Je nesmírným zážitkem pozorovat s jakou vizí a zapálením režisér Francis Huster k látce přistupoval a následně se tato jeho vize za pomocí J. P. Belmonda a především celého hereckého štábu ať už se jedná o Maxe von Sydowa, Juliku Jenkins, Francoise Fabian.......( kteří vedle J. P. Belmonada hrají jako o život ) začala naplňovat a dostávat konkrétní podobu. Z každičkého záběru je vidět s jakou úctou a respektem přistupovali všichni dotyční k velkému mistrovi a zároveň jsou do jednoho rádi, že " u toho " můžou být. Snímek muž a jeho pes je více než důstojným zakončením Belmondovi bohaté kariéry a myslím, že s výslednou podobou může být spokojen jak samotný Belmondo, tak i režisér Francis Huster. V mém případě tomu tak rozhodně je. p.s.2 velký dík patří Jiřímu Krampolovi za jeho neobyčejný dabing, který k Belmondovu hereckému projevu obdivuhodně pasuje ( řekl bych téměř splývá ) . Nezapomenutelný snímek, který v této uspěchané době působí jako balzám na duši, jako opojný životabudič. Děkuji J. P. Belmondo, děkuji Francisi Hustere, děkuji vám všem zůčastněným. Bylo mi ctí..... 1 * za herecké projevy Belmonda i ostatních zůčastněných, 1* za psího chlupáče :o), 1* za dokument o natáčení , tu poslední přihazuji z úcty a velkému obdivu k MISTROVI. (11.11.2009)

Seru na návraty všech Willisů, Stallonů, Van Dammů, Terminátorů a Superstar, i když je mám rád - vyjma "vy víte koho", protože se mi na plátno vrátil hrdina ze všech nejhrdinovatější - mon Bebel! A jestli příběh přišel někomu ponurý či depresivní, tak mě teda NE, páč mi srdce plesalo radostí nad tímto "comebackem" (11.11.2009)

Belmondova rozlúčka s divákmi....a prekvapivo melancholická a sentimentálna. Počas sledovania filmu a hlavne v jeho závere som mal pocit, že pozerám akýsi voľný remake neorealistického Umberta D, ktorý je v závere citovaný skoro doslovne a som presvedčený, že to bol zámer. Ďalej sa ponúka paralela s Eastwoodovou rozlúčkou Gran Torino, ktorá je ale predsa len pompéznejšia, okázalejšia a asi aj umelecky ambicióznejšia. Film je dosť pomalý, nemusí baviť každého, ale aj takí diváci si môžu prísť na svoje identifikáciou niekoľkých známych tvárí v cameo úlohách. Mňa osobne najviac potešil Daniel Olbrychski, ktorého som už dlho nikde nezahliadol. Myšlienka filmu (okrem iných): ľudia sú svine, ale psi sú stále aspoň psi. P.S.: Hafsia Herzi je výnimočne krásna. (28.12.2012)

Strašne smutný film. Až tak smutný, že ani človek nevie, čo písať. Neviem, či by sa sem hodilo pastnúť číslo účtu Slobody Zvierat, alebo radšej link na nejaký dobrý starobinec. Ono o tom storočnom starcovi a hluchom psovi už kedysi dávno spieval aj Dalibor Janda a tiež mi jeho songy pripadajú ako bohapusto nostalgické citové vydieranie. Ale kto sa nechá rád vydierať, nech sa páči, ja len doplním, že Belmondo je frajer stále a za neho tri. (18.02.2010)

Na úvod bych chtěl poznamenat věci. Za prvé, film jsem viděl zhruba až od 25 minuty. Za druhé, moje dnešní hodnocení není objektivně vůbec objektivní. Normálně bych dal tak možná trojku a třeba se i nedodíval, ale to dnes vůbec nehrozilo. Samozřejmě jen k úcty k velkému herci, který zas až tak ve velkém filmu nehrál, musím jít zákonitě o jednu výš. Třeba už jen za spoustu jeho jiných, skvělých filmů, které jsem kdysi viděl. A možná to byl jeho úplně poslední, kdo ví. (20.01.2015)

Nenápadně hořký příběh o stáří. Ačkoli se tu zdanlivě nic moc nestane a na první pohled se zdá, že se tvůrci jen snaží lacinými filmařskými metodami dojmout, velmi nenápadně se jim daří podstrčit divákovu podvědomí pečlivě budovaný pocit frustrace a prázdnoty, dokonale odpovídající pocitům hlavní postavy, kdysi silného muže, který skončí nemocný, bez prostředků a opuštěný. Svou zásluhu na výsledku má také Jean-Paul Belmondo v roli starce, ve kterém jako v uhasínajícím ohni jen občas mezi zčernalými uhlíky problikne jiskřička bývalé síly, šarmu a rošťáctví. (25.02.2010)

Dlouho jsem se poslednímu Bébelovu filmu vyhýbal a po zhlédnutí musím bohužel říct, že jsem o nic nepřišel. Pokud o něco, tak o smutný pohled na nemocí zlomeného muže. Ačkoliv tu byla Belmondovi nabídnuta role, kterou byl ve svém rozpoložení schopen zvládnout a de facto tak v ní působil přirozeně, tak to prostě nefungovalo. Příběh starého muže, který se stal nepotřebným, se snaží vyvolat emoce, ale  dlouhou dobu jen tak klouže po povrchu, kde diváka háže od jedné statické scény s mlčenlivým, ale pekelně soustředěným Belmondem do druhé a de facto nevypráví žádný příběh a nedovolí divákovi se s hlavním hrdinou nijak sžít. Svět kolem něj plyne a on jen kouká, jak mu běží čas. Belmondo pak byl celou dobu evidentně dost duchem nepřítomný a sledovat tenhle jeho boj s následky mrtvice nebylo zrovna příjemnou záležitostí. Je-li pak v příběhu o stárnoucím muži emotivně nejsilnější scénou pohled na psy v útulku, tak zřejmě něco není správně.  Když silný film o stárnutí a beznaději s ním spojenou, tak Otec s Hopkinsem. Za krásnou Hafsii Herzu, vtip v tramvaji a pro psí oči za vratké tři. (07.09.2023)

Film mě dostal, nechal jsem se Belmondem unášet, a zdaleka nevypadá tak špatně, jak se o něm říkalo. Při premiéře referoval do CT moderátor, že ve filmu se toho až tak moc neděje, že lidi se přišli podívat jen na Belmonda. není tomu tak. příběh je to pro mě až nečekaně realistický. Samota v stáří, opuštěnost, kolem osamělého člověka ryčný život či rovněž samota, ale lépe snášená, prtože v mladším věku či ve středním se obvykle lépe snáší, stále je naděje po něčem zajímavém. Jenomže ve stáří už je před člověkem jediné, jistý konec lidského života. (10.04.2011)

Tohle moc nefunguje hlavně po scenáristické stránce. Muž, jeho pes a série nijak nesouvisejících setkání. Možná by se dala skoro libovolně přeházet a výsledek by byl stejný. Ale ten pejsek to zahrál skvěle, přidávám jednu hvězdičku. (16.05.2014)

Poslední Belmondův film je dojemný, nikoli však dojímavý příběh o člověku, který nikdy nemyslel na zítřek. V okamžiku, kdy přichází o všechno, co měl (anebo mohl mít), ztrácí i smysl života. Komorní ladění plné působivých zámlk, pohledů a nevyřčených slov plně souzní s hereckým výkonem legendárního Bebela, unaveného starého muže, jemuž ovšem nechybí pověstná jiskra v očích. Smutný, melancholický film o tom, že život je pes. (07.09.2021)

Jean - Paul Belmondo ve snímků jistě už má svůj věk, ale svoje herecké schopnosti neztratil a začnu se snad i modlit až ho uvidím ještě aspoň jednou v podobné roli. Snímek je hodně emotivní,smutný a každý může dopadnou jako hlavní hrdina. Člověk neví nikdy co se může přihodit a celý život během vteřiny je rázem úplně jiný. (07.02.2010)

V českém znění Jiří Krampol, Lucie Vondráčková, Valerie Zawadská, a asi v deseti postavách Libor Terš! (jen v prvních čtrnácti minutách nadaboval tři různé postavy!). Dokud se tomuhle zlu dabingových studií diváci nepostaví, nic se na tom nezmění! Edit 9.4.2017 A ani dokument z dílny DVD edice o dabingu připraveném pro tenhle film na tom nic nezmění. (25.04.2010)

Pomalu plynoucí a silně depresivní drama s výborným civilním výkonem mistra Belmonda. Celý film se nese v dramatickém duchu a po celou dobu se zde nevyskytne žádná světlá chvilka. Film nepřináší žádný velký zážitek ale vidět Belmonda v takovéto roli potěší a je zde pár citově silných scén. (23.12.2009)

Muž a jeho pes je film záměrně staromilecký a ohlíží se hluboko do minulosti. Jeho základní děj vychází z klasického neorealistického snímku Umberto D. z roku 1952 - o důchodci, který žije společně se svým psíkem v takové chudobě, že se nakonec pokusí spáchat sebevraždu. Belmondovská variace je samozřejmě heroičtější a fanfarónštější. Na hlavním hrdinovi Charlesovi je vidět, že dříve býval frajer a grand a dodnes mu z toho něco zůstalo. Film spoléhá především na samotný spektákl Belmondovy tváře - její zbrázdění obrovitými vráskami a visícími laloky kůže, špatně ovladatelný spodní ret a úplně hnutou osu nosu. V publiku se při prvním spatření toho obličeje s pokleslými rysy a krátery ihned vybudí dojetí a vzpomínky. Stylově snímek navíc přejímá velké množství prostředků ze starého a dávno překonaného neorealismu, který nám dnes může připadat sentimentální, přepjatý a zároveň příliš nenápadný. Ukazuje se to na pečlivě vykroužených statických kompozicích, hladkém jednoduchém střihu, hudebních nástupech a pomalém plynutí času, kde každý pohled, věta i jednoduchý úkon mají svoji závažnost v tom, že prozrazují určitou námahu. (08.06.2020)

Spíš o lidech než o psovi. Belmondo připomíná Vlastimila Brodského v Babím létu. Některé momenty jsou hodně niterné (navíc podkresleny pěknou hudbou), některé i vtipné (scénka v autobuse), ale celkově mi přišel scénář filmu průměrný. (14.12.2013)

Celý film je prostoupen jednou velkou úvahou o životě a jeho smyslu. Z Jean-Paul Belmonda mám velice smíšené pocity, ale přes svůj věk a nemilé předešlé události se celkem dost dobře držel. Některé pasáže jsou velmi natáhnuté a vůbec by neuškodila kratší stopáž. Ale i tak nemůžu říct, že bych byl zklamán. Jednu celou * za krásně čokoládový oči psa. (12.04.2010)

Film plynie pomaličky ako deň starca a scenérie sú rovnako bezútešné ako sychravá jeseň. Charles sa dostáva na ulicu a jediným verným spoločníkom je jeho malý pes. Stretáva ho opustenosť, beznádej, smútok. Ale kdesi vnútri stále žije sympatický úsmev, nezlomná viera a hrdosť. Belmondo stvárňuje všetky tieto emócie a stavy duše s "gabinovským" prehľadom, jeho herectvo je vierohodné a silné. Ako je silný s pribúdajúcimi minutami aj tento príbeh. A ja stále verím, že to nie je Bebelov posledný film. (12.11.2009)

Po shlédnutí filmu jsem zůstal trochu na rozpacích. Z jednoho konce na mě útočily cíleně působící city v míře vrchovaté, podpořené dosti dojemnou a sugestivní hudbou, což mi není zrovna dvakrát příjemné. Vlastní příběh ukazuje osamělost stáří, nezájem a také celospolečenské vnímání lidí, kteří se octnou například na ulici ve věku, kdy již nejsou schopni s nepřízní bojovat. Někdo si v takové situaci dokáže zachovat hrdost. Z druhé strany mě dojímal svým hereckým projevem vynikající Jean Paul Belmondo, na kterém je jeho věk vidět, ale přesto lze v jeho očích postřehnout záblesky šibalství. Zároveň si ve filmu zahrála širší stará garda, například Jean - Pierre Marielle, Pierre Mondy a další. Spíše z nostalgie za čtyři hvězdičky. (22.11.2009)

J. P. Belmonda mám rád. Proto, nebo snad přesto se mi tento film těžko hodnotí. J. P. mám ve své paměti spojeného s akcí a sebevědomým jednáním. Lidé, kteří celý svůj aktivní život prožívají tzv. "na plný plyn" obvykle nebývají ani ve stáří až tak pasivní, jako se nám představil v tomto snímku J. P. Belmondo. Prostě, ta role pasívního starého muže mi jaksi nesedla k osobě J. P. Belmonda. Nechci tím naznačovat, že by J. P. roli starého muže nezahrál dobře, ale měl jsem při sledování pocit, jako bych pil černou kávu, která má chuť červeného vína. Přičemž obojí mám rád. Z toho důvodu si dovolím tento bezesporu námětem zajímavý film ohodnotit pouze třemi hvězdičkami, přičemž chápu tři hvězdičky jako ohodnocení slušného, nadprůměrného filmu. Vystřihnout si hlavní roli v pokročilém věku a navíc po mozkové mrtvici zaslouží ten nejvyšší obdiv. A ten J. P. Belmondo u mě jistě má. (03.11.2009)