Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Vojdi do prázdna
Enter the Void
Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHudba:
Thomas BangalterHrají:
Nathaniel Brown, Paz de la Huerta, Marina Stone, Olly Alexander, Emily Alyn Lind, Gaspar Noé, Tošio HanaokaVOD (2)
Obsahy(1)
Po tragické smrti rodičů při autonehodě jsou sourozenci Oskar a Linda rozděleni. Znovu se setkávají až v Tokiu – v rušném, tajemném a pro dva mladé lidi nebezpečném městě. Oskar pracuje jako drogový dealer, Linda ve striptýzovém baru. Oba si slíbí, že už se za žádných okolností nikdy neopustí. Jedné noci je Oskar při policejní šťáře zastřelen. Ale slib, který si dali, mu nedovolí opustit tento svět. Jeho duch bloudí nočním Tokiem a realita ztrácí pevné obrysy. Přítomnost se začíná míchat s minulostí i budoucností ve vizuálně úchvatný a přitom děsivý koktejl. Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (394)
jsou tam scény a nápady které jsem si neskutečně zamiloval "when you die, and grandpa dies.. what will happen to us?" ... "you promissed me!" ale celkově to tempo pak víc než zvolní a stane se z toho opravdu ta vizuální orgie a egoistická onanie ve snaze postihnout komplexně téma "život".. to celé pak padá do prázdna ()
Freud + Kubrick = VŠL ! ()
Vesmírná odysea plná sexu, velkých životních pravd a desítky minut trvajících scén, kde kamera pluje v očistci a obcuje s nechápavým divákem bez jedinýho zaváhání. A oceňuje chapajícího. Drogy, agresivní kamera, nahota, zvrácenost záběrů potom bonus, který dává bez okolků do papulky všem, kteří rádi a často zavírají oči. Enter the Void je od titulků sugestivní LSD jízda bez servítek, která se směje do ksichtu všem intelektuálům, moralistům bez navázností, ale i laciným děvkařům bez budoucnosti. Od začátku do konce, do posledního detailu, vynikající, zfilmovaná „cool jízda“, která stylizací Tokia strčí Blade Runnera do prdele - ukáže potrat v první osobě a potom vypálí do hlavy vetší moudra, než polovina zaručeně psychologických filmů. Nic pro citlivky, nic pro ty, kteří neuznávají skrytou zvrhlost světa a zapomenuté nuly, kteří beznaděj a průsery v životě neumí spláchnout pořadným sexem. Eyes Wide Shut 2.0 a absolutních 5/5. ()
Pro mě jeden z těch lepších filmů.... Vše sledujete z pohledu kluka, co smaží. Hustý všechno to pozorovat.... ()
Po druhém shlédnutí zvyšuji hodnocení, ale původní komentář tady nechám, protože se mi celkem líbí a připomíná mi časy, kdy jsem měl strach z extrémních, artových filmů, jejichž pověst je předchází: Tak jsem se po dlouhém váhání rozhodl konečně vejít do prázdna a odcházím pln dojmů... Myslím si, že převážně pozitivních. Poté co jsem si zde několikrát přečetl, že je to repetitivní a zdlouhavé, byl jsem si skoro jist, že tady bude i pro mě kámen úrazu. Tahle předzvěst se nakonec vyplnila tak nějak na půl, protože ta stopáž mi sice přišla lehce přehnaná a v některých částech jsem se nudil, ale ona zatracovaná repetitivnost mi nečekaně sedla, všechny ty bezchybné záběry opakující se znova a znova na mě měli skoro až hypnotický účinek... Svým způsobem byl ten film z velké části i jaksi uklidňující, což jsem vážně nečekal. Takže jsem zase jednou viděl něco, co jsem před tím nikdy neviděl no a... Jsem rád, že jsem to viděl. Úvodní titulky byly perfektní. 9/10 ()
100% ()
Gaspar Noe je originál a jeho filmy jsou pro mne spíš jakýmsi extrémem, nejen tím, že ve svých filmech má real sex, ale tady i tou formou. Ta forma je zajímavá, klobouk dolů, ale pro mne to je na nějaký vícehvězdičkový filmový zážitek hrozně málo. ()
Prvních dvacet minut jsem tím byl pohlcen, ale pak mě to ztratilo a velmi jsem se nudil. Je však možné, že jsem tenkrát toliko nedocenil a někdy budu muset dát rewatch. Většina filmu je však taková meditativně rozplizlá, což ho činí po zábavnostní stránce slabší - tedy divácky míň přístupný (Irreversible, Love i Climax však zbožňuji). Film na dojezd je to jistě dobrý, ale já na to bohužel koukal střízlivý a nuda mě z prožitku vytrhla navzdory tomu, že je to film vizuálně silný a velmi výrazný. To samotné však neutáhne mou pozornost po takovou dobu. ()
Zběsile dechberoucí úvodní titulky jasně řekly: "Zapomeň, co jsi do teď viděl, tohle je náš svět. Žer nebo ne." A já žral, až do konce. Fascinovala mě plynulost přechodů, barvy... Ahsdfh! (kamerová exhibice... copak pocit není obsahem? asociace... podvědomé souznění s vibracemi smrti, života, sexu...) ()
Tříhodinový trip, který je s postupujícím časem špatnější a špatnější (ten trip, nikoli film). Po titulcích, které u mě skoro vyvolaly epileptický záchvat, následuje první část. Do dokonalosti dovedený subjektivní pohled očima vypravěče. Po jeho smrti (tolik snad mohu prozradit) začne být vyprávění poněkud nepřehledné a hlavně režisér až manýristicky spočívá na děsivých výmyslech. Přelety od jedné postavy k druhé jsou sice pěkné, ale kolik jich jen bylo. A to neustále nalétávání do světla či plamenů taky časem nudilo. A forma nepochybně vítězí nad obsahem, protože v podstatě jde o nejapnou vyprávěnku ze života malého dealera, jeho sestry, tokijské subkultury a aby intelektuál dílkem nepohrdl, tak i buddhismus tibetský režisér přihodil a k zamyšlení nás diváky tímto přivézti ráčil. ()
distributorský počin roku! výtky ohledně stopáže se mi zdají být liché (jakože vytýkat tomu, že je to dlouhý, když to má 160 minut,...ono to je dlouhý, prostě, něco jako vytýkat starejm filmům, že jsou černobílý,nebo tak něco..), ovšem je fakt, že mě napadlo, jesli by film o filmu nebyl v tomto případě o něco ZÁBAVNĚJŠÍ než samotný film. každopádně ale vřelé doporučení všem, co dlouho nebyli v kině, protože nebyl důvod. toto je důvod, proč ještě chodit do kina. semtam. ()
První hodina uteče jako voda, díky sugestivní kameře a vizuálnímu zážitku. Ovšem film má přes 150 minut ... A tedy zbývajících 90 minut se vleče ... Pokud by režisér film zkrátil na polovinu, tak by udělal jenom dobře. Bohužel některé scény mi přišly hrozně laciné, nejde ani tak až o pornografické zobrazení některých situací, ale třeba pětiminutová scéna potratu s detailními nájezdy na mrtvý plod, o závěrečné scéně vyvrcholení a ejakulace ani nemluvě :) Celé to na mne působilo tak, že z toho mohla být skvělá psycho-jízda, ale režisér to zabil přílišným rozcapováním, opakováním již vyřčeného. Nezaujalo mě to natolik, abych tomu dal více než dvě hvězdičky. Být to o hodinu kratší, přidám ještě jednu. A být před filmem pořádně zkouřený, tak to možná dotáhne až na tři a půl, ale více ani ťuk. Zase taková bomba to rozhodně nebyla. Spíše naopak ... ()
Ze začátku je tenhle psychedelickej trip na bezkonkurenčních 5 hvězdiček, ale čím dál delší stopáž, tím se i krátí hvězdy. Vítězí forma nad obsahem, ale 2 a půl hodiny je moc a v polovině začíná nudit. Kdyby to Gaspar zkrátil na 90 minut, udělal by možná zajímavý filmový klenot. ()
Sorry Gaspi, nepotěšil jsi mě, ani já tebe nepotěším. Každé dílo lehce zvráceného Gaspara Noé bylo pro mě vždy velkým překvapením (viz. Seul contre tous nebo Irréversible), ale koukat se přes 2 hodiny na jakési halucinace, dialogy bez hlavy a paty, takové nijaké šukání, je velkým krokem zpět. V devadesátkách by to možná bylo šokující, možná i cool a IN, ale dnes už jsme na takové věci zvyklý i v mnohem lepším a smysluplnějším provedení. ()
Do smrti Oscara veľmi dobrý film. Perfektné znázornenie tripu, originálny filmový štýl. Potom je film už len zbytočný komplex prepálených záberov ktoré ničia oči, bezmyšlienkovitých a nepodstatných situácií a nudných, nelogických preletov nejakej "duše" nad svetom živých. Byť to o hodinu kratšie, menej gýčovité, s neprepálenými zábermi a zameriavajúce sa hlavne na znázornenie Tokia na tripe, išlo by o jeden z najlepších filmov o drogách. 40% ()
Bylo na čase vydat se na menší žánrový úlet a když má ten úlet tak dobré hodnocení a hraje zde Paz, tak jsem si řekl proč ne. Realita však nepotěšila ani úletové očekávání. Výtvor neuspokojil ani tělo (horní i spodní část) ani ducha. Vjemy jsou šedivé a už si nepamatuju zhola nic. Opravdu někdy nechápu co na tom ostatní vidí. Ve svém žebříčku mám tématicky stejné a omnoho lepší filmy. Takže na závěr, je to kandidát na nejhorší promarnění času... 0/10 ()
Prazdnota, pomijivost, bezcilnost, bla, bla, bla, hodne fetu, supr obrazky, vizualne vytecne. V cem je vlastne ta prazdnota, ve fetu, v zivote samotnym, at uz je jakejkoliv? Krematorium, kamera najizdejici do potratu, jo a pak to pero co na nas vykoukne z vaginy, tam je ten zacatek. Pride mi, ze podobnych filmu je cela rada, tenhle by rozhodne snesl pana s plotostrihem a vetsi praci s herci, prestoze svoje kvality nesporne ma. ()
Tak jako Aronofsky ve Fontáně, i Noé je tady tak unešen vizuálem a noetickým posláním filmu, že zapomíná, že točí film. Oproti Zvrácenému je tu navíc nesnesitelné množství klišé (všechny ty flashbacky!) a film začíná být po první čtvrtině nudný a hlavně směšný a zůstává jen (bez uvozovek) krásný. 2- ()
Kontroverzné, ale mnohokrát veľmi originálne... ()
Průměrný hodnocení pro ani zdaleka ne průměrnej film se stopáží tak napálenou, že jsem ho (hodně netypicky) viděl nadvakrát. Úvodní titulky mě vystřelily slušně vysoko jenom proto, aby mě film za nepatrnou chvíli poslal k zemi a do cíle mě, bezvládnýho, musel doslova dovlíct. Takhle nějak vypadá film, který neodhadne svojí dávku. edit: Navzdory včerejším pocitům mi dneska došlo, že se mi to nelíbilo ani dost málo a s hodnocením tedy jdu dolů. ()