Zevlovat a prudit

Komedie o policajtech, která není vtipná? Ano, stává se to. Komedie se Sethem Rogenem, která není vtipná? Ano, i to je možné. Alespoň v tomto případě. "Zevlovat a prudit" (jeden z těch lepších českých názvů:)) je totiž těžce podprůměrná komedie snažící se svézt na vlně filmů typu: "jsou zde blbý a divný lidi a všichni mluví sprostě, tak to musí být vtipné". Bohužel není to vtipné ani trochu. Tvůrci a herci se možná bavili ale divák nemá šanci. (04.12.2009)

Tohle je přesně film, který mně osobně v zásadě ničím nevadí, ale bohatě stačí vidět ho jednou. A tenhle film má bohužel taky smůlu v tom, že přišel až po docela povedeném filmu "Policajt ze sámošky", a tím pádem neměl příliš šancí zaujmout nějakou originalitou. Ale i přesto se našlo několik věcí, které mě dokázaly pobavit a díky kterým film nedopadl zase tak špatně. Především velmi vtipné byly scény hlavního hrdiny s jeho matkou, u kterých jsem se fakt bavil. Nejzvláštnější ale na téhle komedii je to, že hlavní hrdina má tu zvláštní vlastnost, že dokáže stejně tak být sympatický, jako lézt na nervy. Chvílema mi byl sympatický, ale za chvilku už jsem si říkal, že je to typický zástupce vypatlaných amíků, kteří si myslí, že nad ně není. Celkově tedy film vnímám jako průměrnou komedii o jednom hlídači v jednom obyčejném nákupáku, který má problém sám se sebou a který zřejmě neoplývá nějakým přílišným sebevědomím, a proto se občas chová jako totální vypatlanej blbec, kterej si musí dokazovat, že alespoň někde je kingem. Občas je to vtipné, občas méně vtipné, zkrátka typická americká komedie, která není ani dobrá, ani špatná, ale na kterou se dá rozhodně dívat. Já jsem s výsledkem vcelku spokojený a proto uděluji průměrné tři hvězdy. (19.10.2010)

Docela dost ujetá komedie, ale svůj účel dokáže splnit. Hlavní hrdina je sice celkem magor, ale jde si tvrdě za svým snem a tím si získal mé sympatie. Jen nevím, jestli bych dokázal pracovat v prostředí ještě větších magorů a psychopatů. Ten pupkatý úchylák to všechno jen podtrhuje. Za nejlepší fázi filmu počítám rande s Annou Faris – ta byla skvělá jako vždy – pokud tedy máte rádi její role (postavy). No a potom samozřejmě eliminaci skateboardistů. Nejvíce se mi líbí, že si tato komedie na nic nehraje – je naivní, hloupá, srandovní, trapná – ale přesto SVÁ…50% (06.01.2015)

Chápu to mrzce nízké hodnocení - je těžké smát se hlavní postavě, která je učiněným etalonem buranského zmdrství. S takovými se potýkáme dnes a denně (pokud jím nejsme zrovna my sami, ale kdo je schopen takové sebereflexe) a je jedno zda pracuje v americkém, německém nebo českém obchoďáku. Nikdy nevíme zda je litovat nebo kopnout za jejich nabubřelé kecy ... Rogena bych přirovnal k Gervaisově postavě z Kanclu, film samotný je diametrálně odlišný - černá komedie a zároveň sociální studie agresivního a nedoceněného blba, který si svou vlastní méněcennost kompenzuje velkou bouchačkou a potřebou moci, ale přitom má minimum našich sympatií. ... Hillově jinak dokonale natočenému filmu (na debut, klobouk dolů) chybí snad jen cílenější tah na branku a prokreslenější dějová linie, jde spíše o epizodky z mizerného života, který kolem nás žije každý třetí. (14.07.2010)

V porovnání s jinými nákupákovými filmy jako "Flákači" a "Policajt ze sámošky " sice tato „komedie“ není vtipná, jenže to ani nemá být. Masová konzumní kultura zde není adorována jako u Kevina Smithe ani líbezně hýčkaná lidovým humorem Kevina Jamese, naopak je přetažena do podoby campu. "Zevlovat a prudit" má mnohem blíže k "Růžovým plameňákům" než k dříve jmenovaným snímkům, nicméně místo Watersova kabaretního excesu přichází s teplákově mainstreamovým stylem podloženým subtilní hrou s žánrovými pravidly. Zdejší postavy jsou to, co se v USA označuje pojmem trailertrash – vypatlaná xenofobní hovada, která nejsou světácky mimo, nýbrž jen sockovsky v hajzlu, milují zbraně, konzervativní hodnoty i umělé pozlátko typické pro kulturu nákupáků, fastfoodu a mainstreamového porna a jsou přesvědčena o své dokonalosti, přičemž pohrdají všemi chytřejšími či schopnějšími. "Zevlovat a prudit" je "Temným rytířem" hamburgerové průměrnosti (viz monology hlavní postavy o hrdinství) a "Klubem rváčů" předměstských buranů (viz fenomenální závěrečná sekvence). Dle principu campu nesklouzává film do parodie a celou dobu udržuje v zásadě vážnou tvář – když ne obsahem scén, tak jejich klasickým stylovým ztvárněním. Právě v tom, že vše vypadá jako typický hollywoodský film o výstředním hrdinovi, který na konci získá dívku i uznání svého okolí, spočívá grandióznost celého projektu. "Zevlovat a prudit" vlastně využívá stejný princip jako ranné snímky Kevina Smithe, tedy že vyprávění předkládá divákovi pohled na realitu zrakem svých hrdinů. Jen namísto sebereflexivní inteligentní a liberální elity modrých límečků zběhlé v dekódování kultury jsou zdejšími postavami sebestřední nenávistní a pravicově radikální humpoláci, kteří s pivkem opřeným o sádelnatý pupek sní o tom, že kráčejí ve šlépějích Drsného Harryho či Taxikáře. 9/10 (21.12.2009)