Muži, kteří nenávidí ženy

Tradičná thrillerová kostra hollywoodských žánroviek, osviežená neopozeranými tvárami kvalitných európskych hercov a detailne rozpitvaná vynikajúcim mnohovrstevnatým scenárom, ktorý toho rieši ešte viacej než by na dobrý thriller stačilo - a vie si s tým úctyhodne, komplexne poradiť. Dve a pol hodiny narvaných do prasknutia napätím, poznávaním zaujímavých postáv a odkrývania zapadnutého tajomstva temného sveta. Teším sa na ďalšie dva filmy trilógie spisovateľa Stiega Larssona, z ktorého románu scenár vychádza a som zvedavý na americký remake. David Fincher je rozumnou voľbou, on jediný to môže nesprasiť. (12.07.2010)

Mrazivá detektivka, která si z knihy bere hlavně to, co je třeba k natočení mrazivé detektivky. Díky nadstandardní délce se tvůrci ovšem mohli dostatečně věnovat také postavám, z nichž mi oproti knize přišla lépe vykreslená Lisbeth. Jistě jde také o zásluhu Noomi Rapace, jejíž smutný kukuč skrývá cosi velmi zneklidňujícího. Mikael je od pohledu větší drsňák, méně suverénní, více mlčenlivý. Možná až příliš odpovídá vžité představě protagonisty severského thrilleru. S přihlédnutím k žánru a zemi vzniku nechybí nic (ani nábytek z IKEy) a nadbývá akorát padouch, který žvaní v okamžiku, kdy by měl zabíjet. Teď si jen přát, aby americkou verzi režíroval skutečně Fincher. Méně invenční režisér by již neměl s čím novým přispět. 80% Zajímavé komentáře: imf , Cervenak, Marigold, DaViD´82, FlyBoy , Brejlil, Hebča (09.12.2010)

Naprosto perfektní krimi s hutnou atmosférou, kde se příběh točí okolo 40 let starý vraždy, kterou vyšetřuje najatej novinář a postupně se odhaluje, co všechno hrůznýho za tim bylo, navíc příběh je ještě oživenej o prozatim vědlejší část s Noomi Rapace, která je taky výborná. Tahle první část z třídílný série je suveréně nejlepší. (30.12.2010)

Vzhledem k tomu, že knihu považuju za jednu z těch kulturních ohavností, jejichž nepochopitelná obliba mě nutí klást si otázku, zda mají všichni kolem mě v hlavách nasráno, je malým zázrakem, že jsem první švédskou adaptaci schopná vnímat jako více méně normální (rozuměj severskou, a tudíž úchylnou a zneklidňující) detektivku. Fundamentální neumětelství předlohy bylo nahrazeno poměrně slušným řemeslem, postavy již nejsou pouhé karikatury, původní banální progresivní naivismus skrytý do hávu moudré apolitické objektivnosti zůstal jen v podobě nevyholených podpaží, klasického „křesťani a pravičáci jsou nácci“ a záhadné skutečnosti, že každý druhý chlap je buď nácek, vrah, nebo násilník. Příběh byl zlogičtěn (jeden příklad za všechny: zatímco v knize měli Harriet s Blomkvistem společnou minulost jen proto, že starý Vanger je bezskrupulózní kapitalista, který se ve volném čase rád baví manipulováním untrmenšů, ve filmu je to hlavní důvod Blomkvistovy posedlosti případem), a hlavně a především mi už nikdo zapáleně nekáže o tom, jaké jsou ženy týrané světice a muži ze své podstaty kastracehodná prasata. PS: O IT toho vím… no, celkem hovno, ale přece jen si jsem docela jistá, že není možné, aby Trinitin ošklivý mladší bráška prováděl hackování pomocí příkazového řádku a zadání „hacknout počítač Mikaela Blomkvista“. (02.01.2013)

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)