Irčan

Scorsese - další tvůrce, který jako Ritchie natočil téma, který už zpracoval několikrát a mnohem povedeněji. Přesně jak píše Choze - herci hrají svůj standard, jejich omlazování je trapné, délka filmu je děsivě přepálená a motiv uvědomění si svých chyb, které se zračí v očích dcery hlavního hrdiny, zase strašně banální. (17.08.2020)

Tenkrát v odborech. Tak jako má Leone trilogii dolarovou, má nyní Scorsese trilogii mafiánskou a jejího završení jsem se dočkal v době, kdy jsem ho už zkrátka nečekal. Nejmladší bratříček Mafiánů a Casina totiž dorazil ve chvíli, kdy je zasloužilý tvůrce nedaleko osmdesátky a rázně tak skeptikům ukazuje, že věk je jen číslo. Příběh Franka Sheerana je nostalgičtější než dva zmiňované kousky, nepotřebuje si tolik pomáhat formou a obrazem jednotlivých událostí, zkrátka jen půlčtvrté hodiny pluje, vypráví a vzpomíná na věci, na které se nevzpomíná lehce. S nadhledem představí sto a jednu vedlejší postavu, aby stejně elegantně dokázal bez jediné kapky krve zamrazit v zádech při titulkové pauze s jejich osudem. A uprostřed všeho zůstává královský trojlístek De Niro, Pesci a hlavně Pacino, v neuvěřitelných hereckých kreacích, kdy si tihle pardálové na sklonku kariéry (Pesci už dokonce po jejím reálném konci) vychutnávají nejvášnivější hádku i nejjemnější nuanci. Věděl jsem, že tahle cesta bude o vraždách, mafii, politice nebo soudech, ale nečekal jsem, jak moc přesně bude i o stárnutí a pomíjivosti každého života, kdy ty nejdůležitější věci jsou právě ty, které nenávratně zmizely. (27.11.2019)

Ale jako jo. Irčana mužem dát vedle Mafiánů a Casina jako pomyslné důstojné zakončení Scorseseho "trilogie smrti" .. Ale to ěaskovani s digitálním omlazovanim...Alovi je už skoro osmdesát a v jiných filmech vypadá sakra frajersky. Harvey a Bobík jsou taky stále k světu a to jsou skoro stejně staří jako Pacino. Mělo to fakt být jako v Tenkrát v Americe, kdy mladší verze hráli jiní herci. (29.11.2019)

Délkou a De Nirem v hlavní roli si Irishman říká o srovnávání s opusem Sergia Leoneho Tenkrát v Americe, ale není to úplně vhodné - jednak nemá na Leoneho poetiku, ani se o ni nesnaží, ale hlavně i přes časté "flashbacky" a přeskakování v chronologii nejde tak moc o vývoj postav v průběhu jejich života, ale spíše o podrobný build-up jednoho konkrétního zlomového okamžiku, a pak rozebrání následků. Příběhová drobnokresba s obrovskou freskou komplikovaného vztahu amerických odborů, politiků a mafiánů na pozadí. Scorsesemu ke cti slouží že i přes takovou soustředěnost na jeden kritický moment nenudí v celém filmu ani na chvíli, byť zkracovat by se asi bez velkých škod dalo - výhoda (pro některé nevýhoda) uvedení na Netflixu a nikoli do kin pod dohledem prudícího editora. Délka tedy problém není, snad jen kdyby se ji povedlo naplnit i větším důrazem na osobní životy postav, na které takhle dojde výrazněji jen na moment v samotném závěru, mohlo by to pozvednout film na vyšší, emočně silnější, úroveň. Na roveň těch největších velikánů v žánru, které právě i v tomto vynikaly. Btw kvalita triků je špičková, postavy bez problémů působí "živým" dojmem, jen oči občas trochu moc razí, ehm, do očí (bohužel nejvíc právě v prvním záběru na omlazeného De Nira). Každopádně herecký koncert je to par excelence, Pacino s De Nirem se v jednom dialogu dokonce blíží i své arcigeniální konfrontaci v Nelítostném souboji. Lepší labutí píseň si skoro nemohli přát. (28.11.2019)

Vypravěčsky určitě nejokázalejší film roku. Scorsese to má pořád v malíku a jednotlivé scény i časové vrstvy mohutné story propojuje v hladké a konzistentní návaznosti. Na oko složitý děj s mnoha postavami a motivy z řad vysoké mafie i politiky tak nepůsobí v jeho podání vůbec chaoticky, naopak už od první dlouhé kamerové jízdy chytne za pačesy a zkrátka nedovolí, aby divák příběh hlavního hrdiny hluboce neprožil - na rozdíl od Casina a částečně i Mafiánů, kteří byli přeci jen více o specifickém světu postav nežli o nich samotných, je Irishman upřímnou a v závěru i bolestivou zpovědí muže, který žil, zabíjel, poslouchal příkazy a také cítil. Konec jedné éry, kterou si vždy rád zopakuji i na stará kolena, v křesle a s bagetou namáčenou do ovocné šťávy. Omlazování v pohodě a hlavně opodstatněné, samotní herci pak, především Pesci a Pacino, podobně boží jako na vrcholu fyzických sil. (24.12.2019)