X-Men: První třída

Důstojný příspěvek, který se může směle postavit ke starším X-men filmům. Všichni tu vychvalují Michaela Fassbendera a on je opravdu výborný, ale mě ještě víc nadchnul James McAvoy. Opravdu to pro mě byl mladej Profesor X a věřil jsem mu chytrost i dobráctví. Holt mladej Magneto je ale přece jenom atraktivnější role, ta postava má prostě zajímavější příběh a rozvoj. Bitky tak nějak standardní, nejlepší byl červenej teleportační mutant. Cameo Hugha Jackmana super a rozhodně chci pokračování. 9/10 (12.07.2011)

Celý štáb zamířil do Zátoky sviní na Kubě, aby předvedl po vzoru filmu Forest Gump, jak lze také vylíčit naše po čertech temné dějiny, konkrétně Karibskou krizi. Zatímco soudružky o plyšovém Beastovi, klackovitém Xavierovi a měňavé Raven zarytě mlčely a do hlav nám vštěpovaly, že to všechno vyřešil sám velký Chruščov s Johnym F. K. (přitom jsem si nikdy nevšiml, že by byl mutantem, na rozdíl od Chruščova). Soudružky přiznaly jen magnet a vážku a to ještě v dost blbé formě. Jsa tedy nevyzbrojen, přivítal jsem tento film s povděkem. Vtípek s Wolverinem (řečí milovníků dabingu Rosomákem) se líbil, i když byl krátký a trochu suchý. Od školy uběhlo mnoho vody, a jak jsem díky filmu zjistil, těch sviní v zátoce přibylo víc. Naštěstí vše dobře dopadlo ve smyslu prequelu. Ano, podařilo se jim ukázat ty toužebně očekávané spojitosti mezi některými budoucími hrdiny a jejich adolescentními předobrazy. Ale abych si dál neplácal játra, tak film si rozhodně nenechte ujít. Splňuje to mnoho kriterií, proč jít do kina. (10.08.2011)

Dva muži s poutem téměř bratrským, fascinující teenager Mystique a zrod několika legend. A svou podstatou kdysi dávno malý, skromný spin-off o Magnetovi, který pod Vaughnovýma rukama přerostl z mutantí seznamovačky do nejočekávanějšího blockbusteru posledních měsíců. Když se pak na pozadí studené války nahání pomstychtivý Erik Lensherr s nejzlověstnější světovou partou a čerstvě promovaný Charles Xavier učí mutanty, jak mohou naložit sami se sebou, jde po zádech zasloužený mráz. Ať už z příběhu, efektů, akce nebo dokonalých herců (u mě jasným vládcem McAvoy). Tahle tragédie má od začátku jasně daný konec, ale tím, jak dokáže rozkmitat snad všechny emoce na maximum, sahá po pozici jednoho z komiksových králů. (07.06.2011)

Ač se hodně snažím, tak mi kovový dráp z prstíku nevykoukne, ani zběsilé máchání mých rukou nepřinutí jediný kovový předmět k pohybu, při žonglování s ohnivými koulemi vždy skončím na popáleninovém centru a cizí myšlenky mi stále připadají zcela nečitelné. Přesto mne x-meni jako vždy bavili. Avšak První třídu bych si užil ještě mnohem víc, kdyby nebyl předem znám naprosto jasný konec, ale to je klasická nemoc prequelů, kterou lze léčit pouze standardním vymazáním paměti (tento úkon zdravotní pojišťovny nehradí). (02.07.2012)

Fanoušci komiksových blockbusterů mohou zůstat v klidu. Moje jediná hvězdička neznamená, že by byli jakkoliv ochuzeni o tučnou porci triků, akce a dobrodružství svých oblíbených hrdinů, podanou nesporně na řemeslně slušné úrovni. Souvisí především s tím, že adaptace superhrdinských komiksů patří k žánrům, k nimž mám vyloženě záporný vztah. Považuji se za racionálního člověka a upřednostňuji vědeckou metodu při zkoumání okolního světa. Superhrdinský komiks mě vždy odpuzoval svým úzkým propojením se sférou paranormální mystiky. Výjimečné schopnosti superhrdinů vycházejí z náboženských představ a jejich svět stojí na myšlence rituálních nadpřirozených sil. Vědecké objevy a technika slouží obvykle jako pouhé rekvizity a superhrdinové z X-Menů mají mnohem blíž k pohanským bohům než k postavám mého oblíbeného žánru sci-fi. Supermani a X-Meni to tedy u mě mají mimořádně těžké. Pokud u mě přece jen chtějí zabodovat, musí přijít s podstatně hlubší psychologií, než jaká je zvykem u běžných blockbusterů (v X-Men: První třídě má bohužel psychologie postav rozměr letící kulky), a s propracovanými charaktery (v První třídě i tak zásadní rozhodnutí jako přidat se na určitou stranu barikády vypadají, jako by si jejich aktéři právě hodili mincí). Režisér musí přijít s rafinovaně strukturovaným vyprávěním (srovnejte si neskutečně vymazlené intro ze Sniderových Strážců s Vaughnovou První třídou, ze které je cítit popkorn na dálku). Rozumím tomu, že k žánru nezbytně patří nadsázka, ale i tady oceňuji střídmost a dávám v rámci možností přednost dodržování přírodních zákonů. Posledním hřebíkem do rakve je Vaughnova schopnost vycházet vstříc potřebám zábavychtivých puberťáků. S teenagery to zkrátka umí, ale u mě přesně s tímhle naráží, jednoduše nepatřím do jeho cílové skupiny diváků. Celkový dojem: 25 %. (12.06.2017)