Zlatá šedesátá

Ano, je to jeden z nejlepších a nejrozsáhlejších dokumentárních cyklů posledního desetiletí, přesto se nemohu ubránit dojmu, že něco podobného mělo vzniknout již na počátku devadesátých let, kdy se 75% tvorby z let šedesátých opět - a mnohdy vlastně vůbec poprvé - vrátilo na televizní obrazovky a plátna kin v rámci retrospektivního promítání. Hodinové monology jsou u některých vyčerpávající, jiní by dokázali hovořit dvakrát tak déle. I s touto drobnou výhradou se však jedná o zajímavé rozhovory s tvůrci, kteří ty "zlaté šedesáté" vytvářeli. Jak řekl Otakar Vávra: "Bylo to období vzdoru. A z toho vzdoru vznikly ty nejlepší věci." Tehdy jsme se totiž poprvé a naposled zařadili na špici zahraniční kinematografie. Bylo to jako zjevení meteoritu, který po sovětské okupaci zhasl. Bohužel navždy. (22.04.2009)

Obrovské zklamání. Pokud jsem někomu věřil, že se dovede ohlédnout za českou novou vlnou, aniž by se kanonizovalo již předtím mnohokrát kanonizované, byl to Martin Šulík, tvůrce KLÍČE K URČOVÁNÍ TRPASLÍKŮ. V podstatě nevidím důvod, proč ZLATÝM ŠEDESÁTÝM dávat vysoké hodnocení jenom kvůli tomu, o čem pojednávají (jako to tak dělají ostatní hodnotící, kteří cyklus dostali na 77. místo žebříčku 200 nejlepších seriálů), protože se nejedná o nic jiného než o záznam mluvící hlavy, výjimečně ozvláštněný ukázkou či fotografií, který by se více hodil do rádia na poslech než do televize na sledování. Vždy záleží na tom, o kom dokument pojednává a nakolik ona osoba je poutavým a silným vypravěčem, protože na výsledku bohužel není patrná pečlivá rešerní práce, kterou se tvůrci holedbají v různých materiálech či rozhovorech, a o komplexnosti výpovědi o osobě a jejích filmech a vystižení její tvůrčí metody jako v případě MARTINA SLIVKY - MUŽE, KTERÝ SÁZEL STROMY nemůže být řeč. Plusové body za styl, kdy se užívá v některých momentech záběrování a způsob střihu typický pro daného režiséra/kameramana apod., ale ono užití působí spíše rušivě. Filmovému fanouškovi ZLATÁ ŠEDESÁTÁ bohužel nenabízejí nové informace (a přitom počítají se zasvěceným divákem, protože nezasvěcený se bude ztrácet i přesto, že se vždy pojednává o krátkém údobí a zbylá tvorba je trestuhodně opomíjena zbytečnými rádoby biografickými titulky v závěru) a svou nekonfliktností a sázkou na profesionální schématismus ala BBC spíše otravují. 5/10 (04.01.2009)

Považuji tenhle cyklus za podobně "vlastenecký počin" jako třeba cyklus BIGBÍT - je potřeba točit dokumenty s vyjímečnými osobnostmi, dokud jsou mezi námi! Samozřejmě, že každý tvůrce není vypravěč, který strhne, ale to není podstatné. Důležité je, že byl ten materiál natočen i pro budoucí generace a i když nejsem ctitel úplně všeho, co se v 60. letech u nás natočilo, rozhovory s názory jednotlivých tvůrců a okolnosti vzniku toho kterého filmu si pustím téměř vždy. (25.04.2009)

Parrrráda. Forman jako vypravěč a celá kompozice navozující atmosféru 60. let byla na úvod hodně motivující. Dokument o Vávrovi působil monotónně. Na Herze se zatím těším:-) Miroslav Ondříček mě občas uspával, na rozdíl od prostořeké Věry Chytilové. I u Alberta Marenčina by to chtělo trochu prostříhat, zkrátit. Čekání na následný film je u některých tvůrců zdlouhavé... Hynek Bočan dokázal upoutat hlavně líčením o adaptacích Foglarových příběhů. Ladislav Helge v závěru dokumentu prohlásil o své tvorbě: "Za něco se stydím, za něco se nestydím." Za živé vyprávění se stydět rozhodně nemusí. Jiří Menzel, Stanislav Milota??? Také Jan Kačer dokázal vyprávět poutavě. (04.01.2009)

Miloš Forman: 5/5 Těžko s naprostou jistotou určit, zda je Forman lepším režisérem či vypravěčem. Otakar Vávra: 3/5, Juraj Herz: 5/5, Miroslav Ondříček: 3/5, Věra Chytilová: 3/5, Albert Marenčin: ?/5, Hynek Bočan: ?/5, Ladislav Helge: ?/5, Jiří Menzel: ?/5, Stanislav Milota: 4/5, Jan Kačer: ?/5, Jan Švankmajer: 4/5 (10.01.2009)