Ano, šéfe!

Ve jménu kulatých talířů, žádné zeleninové oblohy i střídmého menu svatého, amen… Exorcista nešvarů v českém pohostinství, otec Pohlreich aneb prostořeký Kojak z Alcronu, co uvařil oceán ryb a moře jater, snažící se majitelům, provozním a kuchařům českých restaurací vštípit základy pro kvalitní fungování podniku. Dle mého marná snaha. Jen co zajde za roh, už jsme zase u kečupu na pizze, instantních omáček a špinavých sklenic.. (10.04.2009)

Docela zábavný (a možná i prospěšný) pořad, který nemohu sledovat pravidelně, neboť pak bych musel při každé návštěvě restaurace nejprve projít kuchyň, zkontrolovat mrazáky a personálu ukázat konkrétní potraviny, které do svého jídla nechci. Zároveň bych musel být přítomen celému procesu tvorby jídla a obzvláště bedlivě sledovat, zda-li mi na talíři nepřistane náhodný flusanec. To se radši tupě nacpu a nebudu přemýšlet o tom, že by na cestě od vesele pobíhajího kuřete do nacpání kuřecího masíčka do mé tlamičky mohla nastat nějaká chybička. (17.04.2009)

Zdeněk Pohlreich je frajer a rád se dívám na jeho pořady. Líbí se mi, že to nebylo jen o vaření, ale hlavně dal každé hospodě – restauraci – motorestu kde si ho pozvali pořádně do těla. Protože u některých dílů mi bylo až na zvracení, když jsem viděl, v jakém bordelu někdo může vařit, nebo jaké dělá blafy. Pro sprosté slovo on nešel nikdy daleko, ale je super, že jim kritiku řekne pěkně do očí a ne, že bude jen pomlouvat za rohem do kamery… (24.11.2018)

Drsných nadávajících kuchařů jsou plné hospody, ale Zdenda Pohlreich to alespoň myslí konstruktivně. Je s ním přitom docela slušná zábava a i když jsou jednotlivé díly v podstatě na jedno brdo, tak výrazně přispívají ke kvalitě stravování. Sám jsem se o tom mohl přesvědčit a jelikož jídlo je pro mne jedním z nejdůležitějších smyslů života, tak pevně doufám, že už mi nikde nezamění guláš s pětima za kapra na modro. (08.03.2014)

Pořady o vaření v českých televizích měly vždy otřesnou úroveň. Sledovat slintajícího Náhlovskýho s Novotnym v pořadu MY RÁDI JÍME nebo stejně tak Zbyňka Merunku mlaskajícího nad hrncem po té, co ho vyrazili ze zpravodajství na Nově, bylo utrpení. Proto jsem se pořadům o vaření vždy obloukem vyhýbal. Pohlreichův pořad ANO, ŠÉFE! se stal závanem svěžího vzduchu na televizních obrazovkách, stejně jako v zatuchlých restaurací a hospodách, které se štábem navštívili. Ten pořad měl úroveň. Konečně ho dělal člověk z oboru, který tomu opravdu rozuměl. Navíc vtipně a neotřele. Absolvoval jsem všechny díly a s chutí. Tenhle pořad zaslouží poděkování, za to, že trochu zvednul všeobecné povědomí o kultuře stravování v restauračních zařízeních. Zkrátka přijít do restaurace a dát si smažák s hranolkama už není totéž co dřív. Člověk už vybírá a cena není jediný kritérium. Jedině změna přístupu zákazníků může přinést pozitivní změně v tuzemské gastronomii. Hospody a restaurace se musí přizpůsobit požadavkům, a ty dlouhou dobu žádné nebyly. Tohle byla i průprava pro lidi, kteří svoje hospůdky vedou. Kdo má nějaký takový podnik, měl by pořad absolvovat povinně. (11.08.2011)