Habermannův mlýn

Až přespříliš silný akademismus rozvolněného dramatického oblouku Sofiiny volby Augusta Habermanna dělá z tak potřebného filmového otevření debaty kolem doposud víceméně tabuizovaného poválečného odsunu Sudetských Němců spíše televizně vyhlížející selanku a z kontroverzního tématu tak typicky koprodukční filmové nic. Juraj Herz totiž nahradil svůj někdejší expresionismus a vysoké umělecké nároky svých dřívějších filmů ubíjejícím patosem a vznikl tak snímek víceméně konvenční, v němž se kontroverze očekávaného tématu úplně rozplyne. Osobně mám pak ještě výhrady k dabování herců a k faktu, že řada ryze německých postav zcela nelogicky plynule přechází do češtiny, což mi přijde silně nevěrohodné... Juraj Herz a celý filmový štáb odvedli jistě kvalitní řemeslnou práci, to je ale asi tak vše. Něčím zásadním, a to jak v kontextu česko-německého vyrovnání, tak i středoevropské kinematografie, Habermannův mlýn rozhodně není... Podobné filmy a seriály: Krev zmizelého (29.11.2010)

Je dobře, že se i u nás točí filmy věnující se tomuto nejčernějšímu období novodobé historie. A ještě více nás může těšit, že mají takovou kvalitu jako v případě Habermannova mlýnu. Filmařsky skvěle zvládnutá práce s vynikajícími herci a perfektně plynoucím příběhem. Atmosféra temné doby je podle mě, jakožto osoby představující si hrůzy druhé světové války jen prostřednictvím dokumentů, trefena naprosto přesně a celkově je ta trochu "komornější" česká produkce základním kamenem úspěchu. Jedinou, ale fatální slabinou filmu je, že nedokáže psychologicky strhnout a dramaticky vystupňovat své klíčové momenty, tak aby jinak poctivá výprava na chvíli přeladila od režimu chladnokrevné, po Oscaru lačnící demonstrace (ne)lidství do syrovějších obrazových módů... Přesto slušné a zasloužené 4*... (28.05.2012)

Po hvězdě za kameru, hudbu a herecké výkony: To není u Herze překvapivé, jelikož byl vždy v tomto perfekcionalista. Nejsilnější scény jsou paradoxně na začátku a konci, tedy závěr, jelikož koncem film začíná. Připomněly však mrazivější záběry z Herzova staršího Zastihla mě noc (stejně jako ranění a umírající ve vlaku, kdy v pokusné nemocnici v Zastihla mě noc přidal režisér i gore v podobě červů rozežírajících ,,pacienty"). Přes silné téma se nedaří zcela vytvořit atmosféru strachu a hrůzy. Herz vždy miloval horrory, zde však jako by si na ně vzpomněl v tak malinkatých střípkách, že očekávané mrazení v zádech se nedostavuje. Není to špatný film, ale příběhem mi přišel jako TV inscenace na nedělní večer. Dobrá, leč snadno zapomenutelná. To Lidice jsou jiné kafe....škoda. Formálně dokonalé. (04.02.2012)

Téma českého umění tahat z šatníku kabáty jak králíky z klobouku a využívat je jako prostředek k vyřízení osobních účtů je bezesporu silné a nadčasové, přesto mám několik výhrad. 1.) Viděl bych to tak na osm hodinových epizod, aby se jednotlivé motivy plnohodnotně rozvinuly a nekončily ve ztracenu, 2.) pokud se Herz nechtěl držet historické akurátnosti a hodlal jen učinit výpověď o zvrácené době odhalující temná zákoutí lidských charakterů, vůbec neměla padnout jména Habermann a Bludov, 3.) nesmyslně užívanou a uši trhající češtinu z Alles Gute měla nahradit němčina s titulky, 4.) nemůžu si pomoct, ale občas mi připadalo, že si autoři na sebe navlékli dres a štulpny Landsmanchaftu. Asi to bylo tím hlavním sponzorem klubu.. Apropo, škoda, že si zatím nikdo netroufl zfilmovat Škvoreckého Zbabělce.. (19.08.2014)

V posledních deseti letech se 2. světová válka promítla do příběhu letců RAF v Tmavomodrém světě, osudu želarské Hanule, společně s Arnem von Lieven potřísnila Krev zmizelého, byla i při tom, když se Obsluhoval anglický král, dobýval Tobruk a rozpínal Protektor. Nyní se Herzův Habermannův mlýn cíleně zabývá otázkou odsunu Němců v roce 1945, ke kterému směřuje obloukem vyprávění od roku 1937 a sleduje tak přímou linku proměny chování více národnostní obce v extrémním časech. Herz vítězí v každém možném ohledu a předkládá film tolik potřebný pro českou kinematografii už dlouhá léta. Převaha německých herců tvoří jednu z mnoha silných stránek, na kterých byla vytvořena základní působivost hrůznosti událostí na Habermannově mlýně. Zejména Mark Waschke v titulní roli zosobňuje vynikajícím způsobem kompaktní složitou postavu, která napříč desetiletími podává ruku například Schlapckemu Borise Rösnera z Albrechtické huti. Stejně tak je strhující výkon Hannah Herzsprung a několika dalších tváří. S Čechy je poněkud problém vyhnout se zavedeným škatulkám, zvláště u Rodena a Hrušínského, určitý zlom nastal u Kaisera a Dulavy. Rozhodně stojí za zmínku, že se k filmu z televize - poprvé od roku 1989 - dostala Veronika Gajerová, jejíž výkon ideálně splňuje požadavky jí zadané šablony. Bylo by zřejmě nyní možné se zamyslet nad tím, jestli nakonec Herz nepředkládá podvědomě obhajobu německé strany vůči české, ale v tomto případě by už sama taková myšlenka byla rouháním. Příběh plyne a razantně se přizpůsobuje době, které je ukrajována po poměrně velkých časových úsecích, aby bylo možné se soustředit na pointu. A zároveň je možné si najít čas i na vizuální odkazy Kočáru do Vídně... Ohledáním z více úhlů je nakonec za jediný reálný mínus možné považovat marketing výlučně se soustřeďující na osobu Karla Rodena, který tvoří v ději jen výraznou roli vedlejší, a ukrádá tak prostor hlavním hvězdám dramatu. (01.05.2011)