Nanking! Nanking!

Když jsem přednedávnem sledoval film John Rabe- Ctihodný občan Třetí říše, přišlo mi neuvěřitelné, že by se německý průmyslník (jehož zásluhy nelze zpochybnit) dokázal s japonskými vojáky vždy domluvit...a zabránit nejhoršímu (aspoň co se jeho bezpečné zóny týkalo). Tento syrový, realistický snímek, sledující japonská zvěrstva z perspektivy několika postav (včetně seržanta sžíraného svědomím) mě přesvědčil o tom, že jsem měl pravdu. (13.12.2010)

Černobílá podoba je OK a docela tomu přidává na realističnosti. Zobrazení násilí (na to, co se v údajně mělo všechno v Nankingu dít) je sice drsné, ale někdy jako by se tvůrcům až do "echt humusu" nechtělo - což je pro film škoda, protože Nanking je učebnicový příklad válečného zločinu. Dokud jsou zločiny anonymní, je film obrovsky působivý. Jakmile se děj ale přesune do bezpečné zóny, ztrácí dost na tempu a uvěřitelnosti, někdy je to až křečovité (byť v pro mně nejsilnější scéně, kdy japonský voják zabije jedno z dětí z banálního důvodu a vlastně mimochodem, jsem tomu věřil naprosto). Paradoxní je, že nejzajímavější individuální postavou filmu je japonský desátník Kadokawa...... Vizuálně fantastická je i scéna japonského vítězného tance. Celkově je to ale docela povedený film a už kvůli pro Evropana neobvyklému námětu stojí za zkouknutí. Čistě pro dokreslení jeden dialog z filmu, který mi dost připomněl Společnost mrtvých básníků. Berte pls s rezervou:"Nyní potřebujeme sto dívek, které půjdou a nechají se tři dny brutálně znásilňovat Japonci. Vím, že je to kruté, ale není zbytí." "Tak já půjdu." "Tak já bych taky šla." "OK, já taky." (09.01.2010)

Zpracování Nankingu je podle mě daleko od dokonalosti, a právě to ho tlačí na stupnici dolů. Jsou tu neochvějné klady, silné okamžiky, úplný závěr s fotkami, naturalističnost některých scén. Ale jsou tu i ty zbylé věci, nějaké ty samoúčelné scénky, ale hlavně to, že ve filmu se sice mluví jen o Nankingu - a přitom se o něm nic nedozvíme. Vskutku, historii 2. světové války v Číně mám celkem zvládnutou, a tak mě přímo 'uchvacovalo', že, krom pár vět na začátku, ve filmu není nic. Jediná zobrazená souvislost je, že 'je válka', a tak vidíme jen choulící se uprchlíky a ďábelské Japonce bez duše. Je to sice příběh zaměřený na osudy konkrétních lidí, ovšem je to snad první příběh nějakého masakru, který diváka nutí, aby po filmu šel do knihovny a sám si zjistil, o co že ve filmu šlo - kromě toho, že jedna parta vyvraždila druhou. Řeknu to takhle, to, že Japonci dobyli město a popravovali, se stávalo pořád; dozvíme se ale ve filmu, proč koukáme právě na Nanking? :) Ten konec hodně přidal dopadu, jinak bych šel níž, ale tohle tomu doopravdy odpustit nejde. (10.07.2009)

Velmi krutý snímek, který díky skoro dokumentárnímu pojetí působí dost silným dojmem. Bohužel i snímek o sebesmutnějším a sebedrsnějším konfliktu musí podle mě diváka nejen šokovat, ale i "bavit". A to Nanking Nanking moc nedělá. Jde o kvalitní zobrazení tohoto u nás malo známého válečného konfliktu, ale jako film je to celkem nudné spojení drsných scén slabým příběhem a nevýraznými postavami. Jako dokument byt o fungovalo líp. (24.06.2009)

Nikdy jsem netusil, ze Japonci byli az takhle kruti - kazdopadne vyborny film, ze ktereho jsem se toho hodne dozvedel; ktery byl vyborne natocen (a cernobily material mu spise pomohl nez uskodil) - vse je doplneno minimem hudby a dialogu; zabery vseho toho japonskeho zversta na nevinnych lidech; tohle vsechno nenecha nikoho lhostejnym. (23.07.2009)