Mother's Day

Proboha jakej teror nebo horor? Od začátku tady všichni chtěj umřít a podle toho se taky chovaj; tomu se neříká teror, nýbrž plnění přání. Nechci po filmech aby měly červenej diplom z Harvardu, ale je dobrý vědět aspoň to, jaký se ve slově logyka píše i. Každopádně po tomhle kolotoči 100+1 nejdebilnějšího chování filmovejch postav bude každý další vymejšlení gratulace ke Dni matek procházka růžovým sadem. (28.04.2017)

Skutečný psychický teror v plné parádě a bez zbytečných příkras. Tam kde většina hororů sklouzne k bezduché a emocionálně hluché vyvražďovačce, Bousman zručně stupňuje atmosféru a nechává hlavní hrdiny plavat v tak beznadějné situaci, že i smrt by byla možná příjemnější. Brutalitou se tentokrát veskrze šetří, a když už se objeví nějaký krvavý cákanec, nikdy není samoúčelný a dokonale zvýrazňuje zoufalost situace, která každým činem nabírá na obrátkách. Navíc jednání jednotlivých postav není vůbec tak hloupé, jak jsme u podobných titulů zvyklí. Sice je tam pár chvil, kdy se chytáme za hlavu a logika ustupuje, ale ono se to snadno říká když nemám ve vedlejším pokoji šílenou rodinku s maniakální matičkou, kterou řadím k těm nejodpornějším záporákům za posledních pár let. "Šokující" závěr se mi tam sice moc nehodil, ale budiž. Na to, jak je tenhle thriller málo známý, je až nepříjemně znepokojující.. 80% (06.04.2013)

Řekl bych, je to už snad téměř klasický námět, že někomu do baráku vleze vrah(ové) a terorizují obyvatelé. Tentokrát okořeněno tím, že místo jedné rodiny terorizujou celou partičku přátel. I když jsem něco podobného viděl už v mnoha filmech bylo tu plno různých nových vychytávek, takže jsem se ani chvilku nenudil a to je co říct na dvouhodinovou stopáž. U hororů dávám přednost 90 min formátu, ale tu mi to nevadilo. Akorát škoda, furt jsem čekal, že dostane nějaký výraznější prostor ten hurikán. 75% (01.06.2011)

První desítky minut výborné, doslova náběh na žánrovou událost roku. Za některé scény se režisér tří dílů série Saw Darren Lynn Bousman vůbec nemusí stydět. Ba naopak. Pevnou půdu pod nohama mu ale sráží scénář a přepálená délka. Zhruba v polovině se totiž diváctvo musí jednoznačně rozdělit. Jedna půlka nechce vidět nelogické chování postav a užívá si slušivou atmosféru, druhé polovině začíná neuvěřitelně vadit, že sebemenší vzepření skupinky lidí (mnohdy třeba šest přátel vs. jeden ne vždy úplně pozorný psychopat) nepřichází. Prostě jednání postav, které je mohlo ze sraček dostat o poznání dřív (a s výrazně nižší úmrtností), začne záhy vadit. Bousman, který jindy a jinde ujíždí na rozpadajících se obličejích a vyhřezlých střevech, tu a tam vzpomíná právě na časy minulé – a to zcela zbytečně (jestli do třiceti vteřin jedna sejme druhou, tak ji nechám naživu) a hlavně bezduchým mlácením a ponižováním rukojmích děj protahuje. Někdy to funguje na jedničku (hlavně psychické tlaky ze strany matky), jindy to nepěkně dře. Tvůrci tak tlačí hlavně na diváka, aby bolest obětí prožíval intenzivněji. Jenže s ohledem na logické výtky to tak úplně nejde. Herecky místy velmi povedené, Rebecca De Mornay nechává vzpomenout na duševně narušenou z Ruky na kolébce a Alexa Vega z dob Spy Kids nesmírně sympaticky vyrostla!! Btw. finálová tečka je opět absolutně zbytečná!! (05.04.2012)

Není tak dávno co sem se dodíval na skvělý horor Insidious a už sem zase na začátku. Mother's Day není prostě hororem kdyby se ten film na hlavu stavěl. Hororová atmosféra nikde, jen v určitém časovém cyklu se opakující bezduché mlácení nebo týrání obětí. Polovina hereckého osazenstva si to beztak zasloužila. V hlavní roli Rebecca De Mornay, která působí jako jediný klad filmu. Někdy je s podivem jak puritánští Američani uvažují, odhalené prso a drsná erotika nepřípustné, zato ošklivě prostřelená tvář nevadí. Jde prostě o to že místní cenzura nikdy nepustí film, jakých ve Francii vzniknou 3 za rok. Atentičnost na bodu 0. Docela zklamání, přestože jsem moc nečekal. Hodnocení by zde bylo objektivní někde na úrovni 60%. (14.06.2011)