Haló, tady Indie

Málo seriálů má konstantní úroveň zábavy. V tomto mne každý díl pobavil, každý díl mi neuvěřitelně utekl a to je znak velmi solidního seriálu. Palec nahoru mu dávám i pro ústřední téma - čekal jsem, že po dvou třech dílech bude téma plně vyčerpané a bude následovat strojová nuda a díl od dílu dojemnejší příběhy, vážnější zápletky v mezilidských vstazích a v křeči největší muzikální díl typu "zpívá celá rodina" jako ve většině amerických seriálů. Naštěstí tohle není případ tohoto skvělého seriálu. (04.05.2013)

Sitcom, který se neumí rozhodnout, jestli být jen přímočarou legrací nebo zapojit i vážnější tóny. Ve výsledku jsou zde ztřeštěné situace, sem tam i velice vtipná scéna, ale vzápětí na to navazují scény smutné, třeba o zklamaném očekávání rodičů, o strachu ze ztráty zaměstnání…. Přitom si ale série ponechává sitkomovou povrchnost, kdy problémy z jednoho dílu v dalším díle zázračně vymizí a už se neřeší (láska k Indce, ztráta zaměstnání, rozchod s přítelkyní…). Jakoby to najednou nebylo. ___ Tenhle přerývaný tón v náladě seriálu mi úplně nesedl. Na druhou stranu, některé fórky se vyvedly a navíc fandím i netradičnímu pokusu, byť tedy nevyšel bezchybně. ___ Ze začátku mi vadilo, že humor je často postavený na předsudcích a stereotypech, někdy na můj vkus až rasistických. Ale plusem bylo, že se tahle zjednodušení týkala obou stran – „tradici ctících a vyčůraných Indů“ i „tupých a světa neznalých Amíků“. (21.06.2018)

Z průměrného sitcomu se s přibývajícími epizodami stává podprůměrný. Vtipy, snažící se o využití kulturních rozdílů a dělající střídavě magory z Indů a Amíků, jsou zoufale nevtipné a co hůř, tvůrci jsou schopní je protočit i několikrát dokola. Celé snědé osazenstvo v čele s králem idiotů Guptou je těžce nesympatické a hlavně nepřirozené. Jediné rozptýlení pak přináší kousky Charlieho a krása Pippy Black. Ale to najdete i ve spoustě vhodnějších seriálových alternativách. Projednou souhlasím se stopkou po první serii. // Nejoblíbenější postava: Charlie // 45% (18.05.2011)

Asi každý, kdo v Indii byl, si uvědomí, jaká je to země neskutečných paradoxů a pobyt tam - zvláště když se ještě musíte přesunovat z místa A do místa B, je vždycky neskutečné dobrodružství. Každý den je člověk konfrontován a šokován věcmi, které se mu doma nemohou stát. Pocity hlavního hrdiny Todda Dempsyho jsou velmi věrohodné a odpovídají indické realitě (komunikace s okolím, doprava, množství nejrůznějších bohů, všudepřítomná zvířata a nedotknutelnost krav - mají všude absolutní přednost, prodavači čehokoliv a nevyslovitelná jídla..). Ale seriál mám ráda, u něho se zasměji, částečně ovlivněna i vlastními zážitky. Rajiv Gidwani musí být vzorem pro všechny personalisty a kádrováky, ta jeho soustavná práce se zaměstnanci, radost když je má hodnotit a někoho vyhodit:... "Tak se přepočítejte...". A teambuiding na střeše vlaku, tak to se dá vymyslet a realizovat jenom v Indii:-)). Skvělým protihráčem a zástupcem západní civilizace, je pak Charlie Davis, jeho hlášky, které často doplňuje zbrojním arzenálem.... " A pak se objevím já a v ruce budu mít motorovou pilu..." (30.12.2013)

Z Pippy Black sálá sexapel na sto kilometrů, Ben Rappaport má v sobě něco z šarmu mladého M.J.Foxe, Parvesh Cheena je tou přihlouple zábavnou postavičkou, Anisha Nagarajan dokonalou šedou myškou, Rebecca Hazlewood reprezentuje orientální krásu, Diedrich Bader je prostě lovec, Rizwan Manji roztomilý záporák, Sacha Dhawan to všechno drží při sobě a všichni dohromady udělají moc……………….netrpělivě čekám na další telefonát při kterém ze sluchátka uslyším „Haló, tady Indie“. (30.12.2011)