Zrození Planety opic

Díky kapkám krve na košili vzteklého souseda mi hned došlo, jak vlastně došlo k zalidnění, resp. k zaprimátování planety Země. Geniálně to zapadá do příběhu Pierra Boulleho a úžasného filmového zpracování z roku 1968. Nicméně pokusy na němých tvářích nejsou mým šálkem houbičkového čaje, proto jsem poločas filmu trnula obavou o táhnutí se příběhu v duchu laboratorních experimentů. Nakonec mi bylo jasné, že bylo prostě nutné se vším prokousat od začátku, kdy se mládě narodilo, tajný přesun do Willova domu, jeho puberta a dospělost. Domácí chov šimpanzů není zcela obvyklý, kór, když se Cesar rozhodl vyřídit si sousedský spor po svém a dostane se tak do opičího pasťáku. Jak jsme viděli a s čím mnozí nepočítali bylo, že on ty ostatní svou inteligencí vysoce převyšoval. Jak já těm opičákům fandila! Zlý, zlý Malfoj u jehož postavy se nabízelo hned od počátku, že co zasel, v tom se také vykoupe. Takže hurá do sekvojového lesa! (01.11.2014)

První část snímku je ještě poměrně zdařilá. Sledování lidského světa skrze oči dospívajícího šimpanze je, pokud nic jiného, originální. Zajímavým se stává už ve chvíli, kdy si divák uvědomí, jakým směrem se bude Zrození planety opic nadále vyvíjet. Každé zklamání a nepochopení, které lidské chování vyvolává v očích přechytralého primáta tak může vyvolávat emotivní odezvu i v diváckých řadách. Je jasné, že tvůrci s tímto diváckým očekáváním počítali. Viditelné to je zejména na jejich snaze začlenit Caesara do rodiny (či spíše života?) dr. Rodmana – tedy na poutu, které je odsouzeno k utlumení. Jistým kalkulem je pak vykreslování Caesara jako nevinného tvora, který doslova přejímá emoce spatřené ve svém okolí. Zpočátku zná jen milující rodinu, ale postupem času se setkává i s odvrácenou stranu lidskosti, což je samozřejmě jen další způsob jak z diváka vykřesat emoce a zároveň ho donutit k většímu přimknutí k Caesarovi. Tato vypočítavost bohužel první část sráží, i když naštěstí ne příliš hluboko. Příliš nenapomáhá ani hloupost, kterou se tvůrci snaží skrýt v rychlém sledu událostí, či v lepším případě neuvěřitelnost. Každopádně i přes tato negativa je tato část sledovatelná a v některých momentech dokonce zábavná, což se bohužel nedá říct o tom, co následuje. Lavina digitálních primátů vedená zrazeným Caesarem se dere do monumentální bitvy s až na pár známých tváří anonymním lidstvem. Zrození planety opic překvapilo svým začátkem a zklamalo svým koncem. Snímek těží hlavně z jednoduché, ale semknuté, dějové linie a rychlému průběhu. To má však i svou stinnou stránku. Díky předvídatelnosti začíná být postupem času otravný a nudný. (12.11.2011)

,,PAK JSME MU DALI LÉK ALZ-112, SUBSTANCI GENETICKÉ LÉČBY, KTERÁ STIMULUJE MOZEK K PRODUKCI VLASTNÍCH NOVÝCH BUNĚK“...... /// První nebyl Adam, ale Caesar. (A první slovo není máma, ale ,,NE“!...) Cože? Došli banány?... Že by proto v San Franciscu toho roku začalo padat listí o kapku dřív??? ... Asi je třeba upozornit, že NENÍ FÉR očekávat něco víc než digitální orgie. PŘESNĚ TOHLE JSEM ČEKAL! Výborná hudba a děj, kterej potěší každý šimpanzí a mateřský srdce. Sázka na J.Franca a tuny efektů vyšla parádně. KOMU MÁM kurva FANDIT? Jsem člověk, takže opicím! Taky jsem (asi) rodinnej typ, proto jsem s emocema na hraně. TO BUDE MASAKR! Tyhle opice jsou chytřejší než vůbec tušíte! ... Caesar je doma... Hmm, tak to abych se snad těšil na pokračování!!!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám (rozumnej) důvod pro vykácení sekvojovýho lesa za městem. 2.) Kudy chodím, tudy tvrdím: ,,Každá správná vopice má skončit v laborce“. 3.) Máme doma roztomilý mládě šimpanze. Dost dobře umí šachy! (ale není důvod se znepokojovat). 4.) Ano, i Cornelia byla (někdy) mladá. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (17.08.2011)

Rezonující. Revoltující. Těžko hádat, kde se Rupert Wyatt vzal, ale můžeme být jen rádi, že se dostal k možná nejpřekvapivějšímu trháku posledních let. Tohle opičí zrození totiž nikdo nechtěl vidět, posměšky nad zbytečným remakem nebraly konce a najednou se ozývá jen málokdo. James Franco překvapuje hereckým chameleonstvím, Tom Felton potvrzuje záporáckou tvář a Caesar pak za doprovodu úžasného hudebního doprovodu Patricka Doyla zdolává nejen nejvyšší větve stromů, ale i srdce diváků. I přes pár překvapivých (ale nerušících) logických zakopnutí musím přiznat, že v tomhle tažení chtěl za každou cenu pokračovat a rozlíceným primátům znovu napjatě fandit snad každý. (25.10.2011)

Režisér Ruperta Wyatta v zájmu moc neprobudí, ale svůj úděl zvládl bravurně. Film má nevídané tempo v obale dramatu s akčními úseky. První třetina Caesarovo dospívání, druhá přináší dramatický zvrat a beznaděj, do které jsou hrdinové uvedeni. Působící tak trošku i jako vězeňské drama, protože Caesar si mezi svými opičími spoluvězni musí nejdříve vydobýt respekt a čelit útokům sadistického „bachaře“ Toma Feltona. Vše uzavírá dynamicky akční finále, ve kterém sledujeme zmiňovaný opičí úprk za svobodou, kde některé scény stojí opravdu za to. Vše do sebe pěkně zapadá a emoce zdařile cukruje vnímavou hudbou Patrick Doyle. Herci James Franco zahrál velmi dobře i s Johnem Lithgowem, který zdaleka nestárne a velmi jsem si ho oblíbil nejen tu, ale i v Dexterovi s pláštěm od krve Trinity killera. Scénář není zbytečně překombinovaný a je velmi na úrovni. Digitální mágové ze studia WETA, kteří mají na svědomí nejen Pána Prstenů, ale třeba také Avatara , nebo King Konga, opět předvedli práci na jedničku a opičáci rozhodně neaspirují pouze na překvapení roku, ale možný krok pro film roku! (12.11.2011)