Brestská pevnost

Čekal jsem oslavu hrdniství vojáků Rudé armády, čehož se mi do určité míry dostalo, ale z mého pohledu a k mému překvapení to nebylo tak okaté, jak jsem předpokládal. Navíc je otázka, nakolik je můj pohled v porovnání s podobnými filmy americké provenience objektivní vzhledem k zažité averzi k Rusům. Co se řemesla filmařského týče, tak není co vytknout. Vojenské srážky věrohodné, nálet jeden z nejlepších jaký jsem kdy viděl a i jednotlivé postavy, pomineme-li ten povinný patos, byly napsány s citem. Trošku mi vadila ta nevyváženost ohledně Němců, protože v poslední době je u válečných filmů zvykem podat částečný pohled i z druhého tábora a trochu ho polidštit, ale na druhou stranu je fakt, že z dostupných zdrojů víme, jak se fašisté na východní frontě v krutostech vyžívali. Moc nechápu distributory, že si tohoto nadprůměrného válečného snímku vůbec nevšímají. 80% (06.06.2012)

Technicky pecizní záležitost, jejíž hodnocení ovšem není úplně jednoduché. Na jedné straně několik perfektních režisérských fines (viz několikrát zde vzpomínaný záběr s letadly odrážejícími se na vodní hladině), obvyklá sověts-é-pardon, ruská naturalističnost (neuhýbání kamery před utrženýma končetinama, špína po chvíli bez vody), dobrá technika (výborné repliky tanků Pzkpfw III - vyrobené zřejmě z "béemdéček") a celkově výborné technické provedení. Na straně druhé trochu chybí jednotná linie, film přeskakuje z polohy historické do osobních příběhů a zpátky ne zrovna plynule. Navíc mi ta předválečná idyla k sovětské realitě moc nesedí. Hrdinské ano, nesouhlasím ovšem s tím, že by byl film patetický, podle mě to bylo vyvážené. Třeba Fomin když vyjde tváří v tvář Němcům kryjícím se za civilisty se zachová "hrdinsky", ale je přitom ochromený strachem. O to je to působivější. A jednotlivé osobní epizody jsou velmi působivé, např. krátké shledání otce s dcerou mi vehnalo slzy do očí. Evropské, potažmo ruské vyjadřování emocí tváří v tvář těžkým situacím na plátně sedí více než zámořská rozmáchlá gesta. Celkově se mi film rozhodně líbil a fandům válečné kinematografie ho můžu doporučit. (23.10.2011)

O tých, ktorí to nevzdali a pamiatka tým, ktorí to nevzdali...Film je ťažko zrovnateľný s niečím iným aj keď to je ten typický ruský vojnový film. Film so silným emocionálnym nábojom, jednoduchým zobrazením životných osudov, miestami s drsnými chvíľkami, ale predsa ešte jemne natočené. Film vsadil na tradičný sovietsko-ruský základ, ale pomalé plynutie deja a chladný ruský pohľad na udalosti tentoraz asi filmu viac uškodilo ako prospelo. Podobné filmy: Stalingrad, Ich war neunzehn. (10.07.2011)

Po čase zase jeden rusky ... vojnový , na ktorý sa dá pozrieť bez patetických zážitkov, aj keď to ich povestné "urá" pri pokuse o protiútok .. mi to trocha pripomenulo . Film o obrane Brestu .. o dopredu prehnanej bitke .. a o ľudoch ktorí to tam prežívali. Hrdinstvo na pokraji zúfalstva ... možno hrdinstvo z nutnosti ... až mi na nervy liezlo poslušne radistove .. "tu krepost tu krepost bojujeme prosíme o posily" ... Nechýbala ani záverečná poznámka o osude vojakov obrancov Brestu co sa vrátili po vojne zo zajatia a stalin ich rovno poslal do ďalšieho lágru bez ľudských prav .. pche .. život je krutý a človek musí byt veľmi silný aby to všetko zvládol. Ani neviem, prečo som filmu nedal päť bodov .. ale veľa im nechýba (03.05.2013)

Němci nečekaně přepadli svého spojence, s kterým si výtečně ideologicky rozuměli (pozdější dokonalý a největší úspěch Stalina vůbec je, že nacionálnímu socialismu říkal fašismus a přesvědčil SSSR a později svět, že fašismus není popravdě levice, ale ultrapravice). Rozhodně si nehráli na fair play, takže přepadení bylo drsné. V extrémně rychlém pohybu vpřed, který měli již nacvičený z půlky Evropy, jim kladla ruská armáda a další síly jen velmi chabý odpor. Pozoruhodná výjimka je Brestská pevnost přímo na tehdejší hranici s Německem zabraným zbytkem Polska (hranice byla posunuta invazí SSSR do Polska 2 roky předtím). Ta se svými bastiony, příkopy, desetimetrovými zdmi a náspy spolu s počáteční posádkou 9.000 vojáků proti 17.000 (ruská i německá wiki) vzdorovala týden naplno, a další týdny ojediněle, jako ostrůvek hluboko v týlu. Tento v plném slova smyslu sovětský válečný film má řadu kladů -- uchvacující kameru, skvělý dojem autentičnosti postavený na doladěných detailech (technika, reálné "opotřebovaní" fyzické i psychické). Dále ale nastávají otázky. Opravdu obě strany postupovaly tak takticky špatně, jako je ve filmu zobrazeno? Jdou Němci útočit na pevnost, kterou už pouhé dva roky předtím jednou dobyli, nekrytí, pěší, vycházkovým krokem, v počtu desítek vojáků, na volném prostranství proti opevnění? Umějí Rusové bojovat jinak než vrhnout všechny muže do frontálního útoku, což je strategie, kdy na vaší straně musí být totální převaha, i ve stavu početní a výzbrojové nevýhody a do kopce a přes řeku? Když dopadají na nádvoří pevnosti bomby, musejí desítky vojáků pobíhat nikoli odněkud někam, ale několik minut do kruhu, aby šlo točit estetické exploze hlíny s krví? (to je samozřejmě neobratnost režie). Pokud je toto historicky věrohodné, pak se nedivím počtu padlých. Letecké útoky pomocí CGI animace jsou místy neobratné (fyzika letu), místy výborně (střemhlavé bombardování štuk). Z hereckých výkonů zaujmou velitelé a několik dalších osob. Byl jsem trochu nesvůj z toho, že film postrádá výrazného hlavního hrdinu, mladý chlapec Akimov je totiž jen vypravěč, který představuje osudy osazenstva pevnosti, nikoli ústřední hrdina. Nicméně to je asi deformace poté, co člověk viděl spoustu filmů hollywoodského formátu, které se bez cool hrdiny neobejdou: Zde je v nejlepší tradici sovětského klasického filmu kolektivní hrdina. Trochu zamrzí zarputilí velitelé, kteří situaci tváří v tvář nezvratnému osudu využijí k zaujímání póz a vyslovování přeci jen trochu moc patetických hlášek. Také vykreslení invazních sil je ploché poněkud přes snesitelnou míru. Chybí i zasazení do doby, zdá se, že se v Bělorusku nedá k diktátorskému rudému režimu moc vyjadřovat. Podtrženo sečteno, dobrý film s potenciálem být mnohem lepší po sestříhání a přetočení pár dialogů. (03.07.2013)