Podfukáři

Podfukáři jsou nepochybně zábavný film od začátku do konce a dokážou i příjemně fascinovat. Herci hrají dobře a jde vidět, že si to užívají, zejména Morgan Freeman zde dostal po dlouhé době dostatek prostoru, aby se předvedl a samozřejmě je zde potřeba zmínit, že Podfukáři mají jednu z nejinovativnějších zápletek od dob Matrixu. Rozhodně doporučuji. 75% (26.08.2013)

Heist movie, z něhož někdo vykradl logiku. Pětice (!) scenáristů se tak snažila přechytračit diváka, až pánové nakonec přechytračili sami sebe. Nezbytná míra divákovy nedůvěry, s níž lepší filmy o podrazech vědomě pracují, byla několikanásobně překročena. Nelze věřit ani kouzelníkům, kteří po skoku v čase jednají v rozporu s jejich úvodní profilací (mnoho dalšího se o nich přitom po zbytek filmu nedozvíme), ani jejich trikům, neboť za ně kouzlí převážně CGI, čím dochází ke zpřetrhání pout mezi jejich kousky a realitou. Kouzelnické výstupy jsou v zásadě jenom záminkami ke zdlouhavým a střihem zpraseným akčním scénám. Chabé finální odůvodnění smyslu každého z představení je jen další z bezpočtu snah o rozptýlení pozornosti, konkrétně snahou o navození dojmu, že každá z „jánošíkovských“ šou byla něčím víc než autonomní atrakcí. Třeba součástí promyšleného celku, řízeného pravidly, která se nemění za pochodu a jehož jednotlivé části nejsou propojené za užití zarážejícího množství náhod a předpokladů, že určitá osoba zareaguje na určitou situaci pouze jedním a ne jiným způsobem. Finální zvrat film obírá o zbytky logické koherence. Ano, takový konec jsem vážně nečekal, ale z toho důvodu, že by v návaznosti na předchozích sto minut postrádal jakoukoli logiku. Namísto pocitu, jak chytře jsem byl převezen (Wow efekt), se dostavil nahořklý smích nad něčí schopností obětovat Bohu překvapení veškerou věrohodnost a smysluplnost příběhu (WTF efekt). Každý vyprávěcí prostředek slouží k ošálení diváka do té míry, že si faleš filmu neustále uvědomujeme a jeho kejkle tudíž nezabírají. Na dosti podobném principu (prozradíme vám pravidla hry a stejně vás převezeme) byl založen Dokonalý trik, v němž však onen trik podpíraly dvě hodiny předcházejícího dění. Zvrat u Nolana nebyl vykouzlen ze scénáristické bezradnosti až těsně před koncem, jenom aby film už nějak skončil. V Podfukářích je - počínaje způsobem, jakým je uveden název filmu - příliš zjevné, že oběťmi podrazu máme být my. Něco takového by možná zabíralo u Kaprfíldova živého výstupu, ale v hraném celovečeráku to ve výsledku vede k tomu, že celý film zpětně ztrácí smysl, neboť se vybarví jako pouhopouhý klam. Utilitárně se nakládá také s herci. Většina z nich byla obsazena jenom pro navýšení prestiže filmu a plní tutéž okrasnou a rozptylující funkci, která je jednou z postav přisuzována kouzelníkově pohledné asistentce. Takovou asistentkou je pak také samotný Louis Leterrier. Jenomže asistentkou bez kouzelníka. Usilovně rozptyluje naší pozornost, aby v závěru bezelstně připustil, že hlavní náplň jeho představení tvořil samotný akt rozptýlení.Apendix: jako největší výsměch vyznívá snaha protlačit do Podfukářů, filmu, který obhajuje podvodníky a trestá ty, kteří na podvody upozorňují, kritiku nespravedlivých sociálních poměrů (zřejmě dozvuk Occupy Wall Street). 40% (04.06.2013)

Snad proto, že zrovna dvakrát nemusím ulízané frakonoše, kterým čouhá eso z každého nohávu a s dramatickým abraka- dabra tahají hebla z rypáku, jsem si zase jednou zaprokrastinoval a nechal Podfukáře přes měsíc zahnívat někde na ploše. Chybka. Lahodně zpracované dílo s poněkud imbecilním závěrečným vývodem, klady však překonávají záporů a nezbývá mi, než Vám to podstrčiti jako dobrý tip. Pár hodin po zhlédnutí jsem nařkl firemní personalistku, že si dala filmík taky a teď na mě zkouší Harrelsonovo mentální triky, jelikož koulela očima a cvakala mým směrem třetími zuby. Ale je to oukej, žádnou paniku, nesnažila se proniknout do mysli podnikového rebela. Prý to byla jen lehčí mrtvička. Pár let a zase bude hopkat přes kaluže, hydra. (10.10.2013)

Zhlédnuto v kině. Film, kterému jde jen o jedno - být cool. Naštěstí se mu to podařilo. Now You See Me je totiž opravdu cool film, prakticky takový The Prestige pro teenagery. Je to rychlé, svižné, vtipné a závěr hodně překvapil. Navíc tomu vévodí parádní casting, kdy každý herec si poctivě odvádí svou roli a jsou přesní pro svou roli (například, dokázali byste si představit někoho lepšího na roli hypnotizéra než Woodyho, který se zde opět vyřádil a hlášky tahá z rukávu ve větším počtu, než obyčejný kouzelník králíky?) Chápu, že někomu právě ten závěr může vadit, ale mně tedy nevadil. A už dlouho mi 100 minut v kině neuplynulo tak rychle. Zkrátka a dobře, krásně jednoduchá a nablýskaná jednohubka, u které nedám plný počet z jediného důvodu - krom závěru mě nepřekvapilo prakticky nic. 80 %. (06.07.2013)

Nechci Podfukáře shazovat kvůli tomu, že Leterrier v honbě za stylovostí překombinoval co mohl a ve svém vizuálním království často sklouzával k nechtěné sebeparodii, ale bohužel se tomu nelze vyhnout. Kouzelnické fígle vypadají hezky, zvučná jména krásně znějí a příběh postavený na deseti zvratech v posledních deseti minutách sem tam potěší, ale fígle se dají vždy racionálně vysvětlit, herci nemají v mnoha případech co hrát a finální zvrat působí tak křečovitě a nablýskaně, až mě z toho bolely oči. Navíc jak mám držet palce fikaným zlodějíčkům, když dvojice detektivů, kteří je pronásledují, je daleko sympatičtější než oni? Druzí Dannyho parťáci se holt nekonali. Ani náhodou. 50% (28.10.2013)