Diktátor

Ali G a Borat mě těžce znechutili, Brüno mi sedl výrazně víc, teprve Diktátorem se mi ale konečně Cohen trefil do vkusu, když ve svém posledním filmu překračuje prakticky všechny myslitelné limity a dělá si, svým způsobem vlastně neuvěřitelně bezelstnou a upřímnou (přesto občas velmi drsnou) srandu snad úplně ze všeho. Scéna porodu je fenomenální... (04.01.2013)

Tak se mi zdá, že Sacha Baron Cohen úspěch Borata jen tak nenapodobí. S Brünem se mu to nepodařilo a tentokrát se vzdal dokumentární formy, zkusil opravdový film s opravdovým dějem... A ačkoliv to dopadlo lépe, často je to i takové rozporuplné. Spousta situací k popukání, ale také hodně zbytečných (a opakovaných) vtipů v uvozovkách, plus dost ledabyle odbytý závěr, který se podle mě jen naoko tváří, že si z podobných klišé střílí. Tři a půl. (27.07.2014)

Diktátor má jeden jediný klad a to že obsahuje pár opravdu hodně povedených a vtipných scén. Nicméně jsem očekával, že ten humor bude v mnoha případech lepší a že budou co nejvíce omezeny určitý situace, který jsou už prostě moc a nepůsobí vůbec vtipně. To se bohužel nestalo, takže jsem chvílema jen kroutil hlavou, místo toho abych se bavil. A druhou výtku mám k ději a to především k její romantický stránce. Bože, to se ty ujetý romantický klišé musí srát i do takovejch filmů? Ke konci jsem z toho už šílel a můžu říct, že ten jejich románek přizabil tenhle jinak celkem slušně zábavný film. Jinak Cohenovi fandím, některý jeho narážky nemaj chybu, a doufám, že zase s něčím brzy příjde a že to tentokrát bude ještě lepší. 60% (12.08.2012)

Já Sachovi hodně fandím a mnohokrát jsem se upřímně zasmál. Přesto to není absolutní zážitek, jako například z Borata. Celý film se veze na té nejtenčí hranici mezi vtipností a trapností a může za to zejména ohromná jednoduchost všech vtipů. Ty jsou velice přesně zacílené. Zároveň však velmi prosté a nenabízí toho příliš k domýšlení. Jakoby už takové trochu ohrané. Buď je vezmete nebo ne. Celý film je složený z vykonstruovaných scének, jejichž hlavní účel je vyplodit jakože kontroverzní či provokativní vtip. Jsou to situace, názory, hodnoty či vlastnosti, o kterých Sacha ví, že jsou v současnosti nekorektní. Tyhle provokace mě hodně baví. Zároveň je z nich ale cítit už taková vypočítavost. Každý tohle od Cohena očekává a chce se to od něj. Mám pocit, že už nejde tolik o provokaci, jako právě o zavděčení se cílovému publiku. Ale třeba si to jen namlouvám. Co mi chybělo nejvíce, byl onen pseudodokumentární styl Cohenových předešlých filmů. Chyběla mi ta iluze reality. Ta totiž ve spojení s Cohenovými provokacemi povyšovala celou záležitost výše. Jeho provokace totiž vyžadují okamžitou reakci osob, proti kterým je provokace určena. Jinak to nějak není ono a výsledek působí jaksi uměle. Diktátor je tak víceméně obyčejná hraná fiktivní komedie, která je výjimečná tím, že si bere na paškál něco, co si zasluhuje zesměšnit, ale hodně lidí se toho bojí. I Cohen však má své hranice a ví, co si může a nemůže k určitým skupinám dovolit. Například přestože Aladeen pochází očividně z islámského světa, samotný Islám zůstal až na drobné maličkosti zesměšnění ušetřen. (19.05.2012)

Cohenův humor balancuje na pomezí geniálně trefných fórů a úplné debility. Jeho Aladeen po většinu filmu skvěle paroduje všechny ty šmejdské vůdce, jimiž je tento svět zamořen. Pak ale hodí do placu vtip daleko za hranicí dobrého vkusu, jemuž se snad nemohou smát ani ti nejzastydlejší z puberťáků (malí chlapečci, porod atd.). Ve filmech o Boratovi a Ali-G byl tento poměr hodně vychýlen v prospěch těch lepších fórů, v Brünovi spíš naopak a Aladeen je tak někde mezi. (27.11.2012)