Nespoutaný Django

Zřejmě je to asi hodně častý názor (soudě podle toho jakou kritiku sem si slíznul, když sem ho předtím zmínil na twitteru), ale ono dvakrát dohrávané finále mě osobně moc nebavilo. Je to škoda, od Tarantina bych čekal ještě trochu víc okecávání a napínání, SPOILER! smutný skon Christopha Waltze mě moc nepotěšil, ale jeho herecký výkon ano. Řekněme, že do přibližně 140minuty bych 5 hvězdiček nechal, ale zbytek už považuju trochu za podpásovku. Na druhou stranu se na DJANGO UNCHAINED chci určitě podívat znovu a možná i přehodnotit. Nicméně doporučuji a mimo Waltze si určitě vychutnejte Samuela L. Jacksona, skutečně si nepamatuji kdy naposledy takhle exceloval! (29.01.2013)

║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $162,805,434║Tržby Celosvetovo $425,373,688▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $30,237,430 //počet predaných kusov 1,200,580║ Tržby za predaj DVD v USA $35,224,535 //počet predaných kusov 1,292,185║ Tak Tarantino fakt vie naservírovať to pravé orechové či v tomto prípade to pravé westernové, fakt ochutnávka gejzírov krvi, veľkolepých prestreliek, skvelých hereckých výstupov hlavne Christoph Waltz to valcuje, skvelých hlodov, vychytávok a prekvapení = Tarantinov výbuch, užil som si to, aj keď to mohlo mať troška prijateľnejšiu minutáž, tam to troška prestrelil, filma je pocta starému zaprášenému spaghetti westernu. /90%/ (27.01.2013)

Po konfrontaci americkýho židovskýho komanda s Hitlerem vyhřezl Tarantino s dalším geniálním námětem - odpoutaný badass otrok versus hajzl plantážník. Budiž alternativní western, dramatická love story, krvavá komedie v jednom. Ale spíš než cokoli je to prostě TARANTINOVKA. Abych pravdu řekl, čekal jsem to lepší. Zdálo se mi, že Quentin zvolnil svůj exploatační styl efekt-efekt-efekt, a přinesl o něco normálnější film. Což by nevadilo, ale zdaleka jsem nebyl tolik unešen, tak jako třeba posledně a jak bych si býval přál. Co za to může? Bude se to zdát šílenství, ale slabší se mi zdál sám scénář a s tím související flow, který paradoxně vázne v poslední hodince. Jinak klasicky herci (dekadentě rozkošný DiCaprio zvlášť), soundtrack, kontroverze a zacházení s "negerským" dějinným traumatem, který Amerika prostě přešla jak kdyby se nechumelilo až k obamovskému happyendu, přičemž Quentin tady to tabu rozbil... To všechno se povedlo. Jen to tentokrát nebyla až taková nápaditost a magie. A ani kino podruhé to nijak nevylepšilo, ba naopak, až nuda(!), takže 7 bodů z 10 v tomto případě = ZKLAMÁNÍ. (14.01.2013)

Dámy a pánové, toho, kdo vynesl scénář plánovaného Tarantinova filmu The Hateful Eight by se zasloužilo pověsit do kůlny, pěkně za obě nohy, hlavou dolů a zakroužit nad jeho mávátkem rozžhaveným nožíkem. Štve mě, že jsme možná přišli o další nálož skvělého tarantinovského rukopisu. Co napsat k Djangovi? Já fakt nevím ... jsem tak nadšená, že nemám tušení kde začít. Kdybych to měla popsat jedním slovem, tak snad - dokonalost - Nesl se celý ve westernovém stylu s koncem tradičním a nadsazeným, bez kterého by nebyl dokonalý v duchu na jaký jsme u Tarantina zvyklí, to znamená řežba a krev stříkající po hektolitrech. Film zároveň září skvělým výběrem hereckých es. Tak třeba Leonardo, zraje jak prvotřídní víno na přísně střežených vinicích ... když sudičky malému Leovi nad kolébkou chtěly natřepat z plátěného pytlíku trochu toho talentu, tak jim zmíněný pytlík zjevně vypad z ruky a celý jeho obsah se na něj vysypal. Na takového Magnuska například se díky tomu vůbec nedostalo! Hudba v Djangovi je další bezkonkurenční skvost - namátkou třeba. Takže ... Quentine, nedej se a natoč pro nás další neméně brilantní pecku. (15.02.2014)

V předchozích Tarantinových filmech byly postavy součástí popkulturního světa: bavily se o něm, používaly tamní díla k definici sama sebe či k přepsání velké historie tak, jak ji známe. Tentokrát je ale vše jinak, protože se cinefilům známý svět popkultury, který je zkombinovaný do důsledně promyšlené koláže, využívá k velmi podvratnému komentáři společnosti. (Ve Spojených státech je třeba se ušpinit, jelikož fungují na principu "komoditního fetišismu" a lidé jsou nuceni hrát své role, čímž ztrácí svou identitu.) Vedle toho si ale poslední tarantinovku lze užít jako epickou podívanou, u které je dobré být obeznámen s inspiračními zdroji. Těch je přehršel (napříč kontinenty, roky i žánry) a velmi důmyslně se přepracovávají (hixploatace) či se sebeuvědoměle poukazuje na to, v čem předtím selhávaly, aby mohly být stvrzeny jako soběstačný žánr (blaxploatační western). Ovšem i necinefilové by mohli ocenit hru s diváckým očekáváním, jež je systematicky neuspokojováno (a když uspokojeno je, je dobré mít po ruce Kleenex), či efektivnost užitých stylistických prostředků a postupů (Django je Jackie Brownová s koulema, písně taktéž vyjadřuje myšleky či komentuje dění, kostýmy slouží - jako u Billa nebo Panchartů - k sebeurčení). Ačkoliv je mi stále nejbližší válečná eskapáda, nemám problém uznat, že druhý díl lekce alternativní historie je nejlepším snímkem QT. Více v polemické kritice. (08.01.2013)